Milování ve 20 nebo v 60? Takhle se mění láska!

Lidé se mění, vyvíjejí se. A tyhle změny se projevují i na tom, jak vnímají lásku a vztahy. „Tak jako se mění dynamika jednotlivce, proměňuje se i dynamika ve vztahu. Podle mě se nelze neměnit,“ potvrzuje vztahová koučka Kateřina Chytra z terapeutické praxe Chytra terapie.

V kterých pěti oblastech jsou podle odborníků změny nejvýznamnější?

Vzpomeňte si, podle čeho jste si své milostné partnery vybíraly v době, kdy vám bylo třeba dvacet. Hodně mladých totiž hledí především (nebo dokonce jen) na to, aby byli sexy, atraktivní, zábavní, vtipní a vztah byl jako návštěva nejúžasnějšího lunaparku na světě.

O pár let později je to najednou trochu jinak. Všímáte si (a také vyžadujete) i dost jiných věcí: třeba zodpovědnost, spolehlivost, vědomí, že když bude ouvej, o tohohle chlapa se můžete opřít. Věci, které jste dřív nehledaly – nepotřebovaly jste je. „Mládí mívá sklony k povrchnostem. První vztahové zkušenosti a zklamání vás ale většinou rychle vrátí do reality. S přibývajícím věkem a zkušenostmi tedy přehodnocujete kvality a uvědomujete si, na čem doopravdy záleží,“ vysvětluje Kateřina Chytra.

Ne že byste slevovali ze svých představ, prostě máte priority jinde. „Některé aspekty se ale úplně vytratit nemohou. Zábava, společné zájmy, komunikace, přitažlivost, to by vás mělo vztahem provázet stále,“ dodává vztahový kouč Aleš Kalina. Ani bez těch „povrchních“ věcí to tedy nejde, jen už jich není potřeba tolik, nejsou tak důležité.

Mládí je divoké a plné energie a tomu odpovídají i emoce, které vztahy provázejí. Láska je vášeň – v sexu i komunikaci. Úchvatný sex, prudké hádky a stejně divoké usmiřování. Připomíná to trochu život na horské dráze, kdy adrenalin je pokládán za důkaz lásky. Kolem dvacítky, než začnete přemýšlet o skutečném usazení či založení rodiny, je tohle jednoduše typické.

Postupem času už ale lidé dávají přednost klidnějším „atrakcím“. Vědí, že láska je samozřejmě vášnivá, ale také klidná, kdy oba pociťují bezpečí a jistotu. „V mládí v sobě máte nejvíce energie a vkládáte ji samozřejmě i do vztahů. Mladí mají potřebu vykřičet své názory do světa, nebojí se riskovat, žijí víc na plný plyn,“ potvrzuje Kateřina Chytra.

S přibývajícími roky a životními zkušenostmi zjistíte, že méně je občas více. Že klidný večer před televizí je někdy prospěšnější než divoký večírek, který skončí hádkou (i když usmiřování je tak sexy).

Stejně jako je mládí divoké, bývá i radikální. Svět je buď černý, nebo bílý. A platí to i o vztazích a představách o nich. Máte naprosto jasno, co byste nikdy netolerovaly, jsou to věty „tohle by mi chlap udělal jednou a šel by“.

Jenže s věkem, s přibývající zodpovědností (za společné závazky, děti a podobně) se tenhle radikalismus zmírňuje. Přibývá věcí, které jste schopny (za určitých podmínek) tolerovat, odpustit, a to dokonce i v tak závažných věcech, jako je třeba nevěra. „Nevěra je samozřejmě hodně silný případ, tam bych do shovívavosti nikoho netlačil, pokud to skutečně necítí, ale obecně je přílišný radikalismus, tvrdost a moralismus spíše na škodu. Můžete být shovívavější v mnoha věcech, ve slovech, v tónu, kterým spolu mluvíte, v narážkách na věci týkající se společného života a podobně,“ říká Aleš Kalina.

Tohle je jedna z mála změn, které ne vždy bývají k lepšímu. Společné chvíle, čas, který patří jen vám dvěma – to je pro mladé velmi prioritní. Dají přednost společnému výletu před úklidem bytu, večeři při svíčkách před pracovními e-maily. V pozdějším věku však lidé kladou někdy až přílišný důraz na kariéru, na vydělávání peněz, budování hmotných statků.

Tahle změna vztahům většinou moc nesvědčí. Můžete mít super dům, tučné konto a skvělou práci spojenou s dobrým společenským postavením, ale nic z toho nevynahradí čas, který strávíte s těmi, které milujete.

Mládí není jen plné energie, ale mnohdy také sobectví. Ve dvaceti myslíte na sebe, na své štěstí, na to, aby se život vyvíjel podle vašich představ. Uplyne pár let a vy najednou myslíte na druhé snad víc než na sebe. Jde vám o spokojenost vašich dětí, o to, aby byl partner vedle vás šťastný. Když to nepřeženete a nestane se z vás „mučednice“, která zajišťuje veškeré potřeby druhých a na ni samotnou se už nedostane, je to posun k lepšímu. „Myslet ve vztahu jen na sebe totiž není ku prospěchu. Dvojice se musí naučit myslet dopředu, co by tomu druhému mohlo ublížit a podobně. To jsou ale dovednosti, které nepřicházejí samy od sebe, je potřeba se je naučit,“ dodává Aleš Kalina.

Je nějaká změna, jíž jste si v oblasti lásky prošla vy?