Michaela je sama na tři dcery a šije pelíšky na přání

Před sedmi lety se k dvouleté dcerce narodila Michaele Křepinské dvojčátka, holčičky. Když jim byly dva roky, rozhodla se odejít od partnera, otce svých dětí. Na které chvíle vzpomíná jako na nejtěžší a kdo jí v životě nejvíc pomohl?

Když se Michaela rozešla dva roky po narození dvojčátek se svým partnerem, stála před rozhodnutím, co dál. Být samoživitelkou se třemi dětmi není žádný med, to si uvědomovala. Proto se i s dětmi přestěhovala z Čech na Moravu za svými rodiči, letos je to pět let. Zpočátku byla na rodičovské dovolené, pak si našla práci v sociálních službách v zařízení pro děti a mládež. Dokonce se jí podařilo získat hypotéku, i když uspěla až u čtvrté banky, a pořídila si bydlení nedaleko rodičů. Jenže pak přišla pandemie.

Rok byla doma na ošetřovném a učila se s dětmi, takže přišla o pravidelný příjem z práce. Se svými třemi dcerami se propadala stále hlouběji na sociální dno. Až tam ale nedopadla, pomohla jí totiž organizace Klub svobodných matek: „Mám je na Facebooku už delší dobu. Lidé odtud mě zachránili, když jsme zrovna neměly skoro ani na jídlo. Poslali nám peníze na nákup, pomáhala i Nora Fridrichová. S maminkami si vzájemně píšeme a podporujeme se dodnes,“ říká Michaela.

Lidé ji podpořili finančně, ale to nebylo zdaleka všechno. Když na ni začátkem letošního roku na stránce Klubu svobodných matek vyskočila výzva na pomoc podnikatelkám samoživitelkám, rozhodla se jí chopit.

Už předtím šila pro známé oblečení a nosítka pro děti. Svoje služby nabízela i na facebookové stránce. „Informace, že na podporu svobodných matek vyhlašují Akademii  podnikání pro rozjezd povolání, mě proto zaujala. Živnostenský list i šicí dílnu mám už pár let, tak proč to nerozjet ve větším. Napsala jsem jim něco o sobě, přidala odkaz na stránky, kde jsem inzerovala svoje šití, a oni mě vybrali.“

Lidé z Akademie podnikání z Klubu svobodných matek jí také nasměrovali na to, že by měla vyrábět psí pelíšky. „Dříve podpořili jednu paní a její psí salon, a tak je napadlo, že bych mohla šít pelíšky pro mazlíčky a propojíme to. Dali mi peníze do začátku, za které jsem pořídila látky a plotter. Udělali mi reklamu, webovou stránku, facebookový profil mého obchodu Pelíšky na přání. A pomalu začaly přicházet první objednávky. Šití pelíšků mě moc baví a doufám, že to bude fungovat i do budoucna. Pomoc Akademie je na tři měsíce, pak už se o sebe musíte postarat sami.“

Michaela je také velmi vděčná svým rodičům, kteří jí pomáhají s dcerami. Sama říká, že by to bez nich nezvládla. Pracuje totiž na plný úvazek a domů se vrací po šesté hodině večer. Rodiče dcerky pohlídají a udělají s nimi úkoly.

A jaké má plány do budoucnosti? Chce si zařídit novou dílnu a pořídit ještě jeden šicí stroj. Pokud by se podnikání rozjelo tak, že by ji plně uživilo, byla by ráda. Akademii je vděčná, že ji popíchla a dala jí motivaci.

Jak se žije samoživitelkám? Víte, kdy začínají řešit dárky k Vánocům?