Článek
Zuzano, jak to u vás začalo, máte vztah k umění v rodině?
Moji rodiče jsou vědci, ale nějakej vztah k umění mají. Já jsem nějakou dobu dělala vlastní fotografie. Pak jsme s Ditou Lamačovou (se kterou jsme spolupracovaly na vlastních projektech) docela velkou náhodou začaly pracovat v galerii NoD v Dlouhé ulici, kde jsem nakonec zůstala dva roky. Myslím, že tenkrát to byl od Linhartovy nadace dost riskantní výběr, protože jsme za sebou neměly (kromě vlastní práce) vůbec nic a naše znalost současného umění byla dost omezená.
Z čeho jste tedy vůbec vycházela?
No, ty začátky nebyly moc jednoduchý. Rozpočet galerie byl dost omezený, dělaly jsme výstavy hlavně českým umělcům a občas jsme pozvaly někoho ze zahraničí. Náš přístup byl hodně volný, šlo spíš z naší strany o výběr umělců, kteří pak dostali prostor a podporu k tomu, aby mohli zrealizovat autorský výstavy.
Foto: meetfactory.czPrvní patro patří zahraničním umělcům, druhé ČechůmProzraďte, jak dopadla vaše první výstava.
No, to zrovna moc dobrý nebylo... (smích), i když jsme se fakt snažily. Pověst galerie NoD pro českou výtvarnou scénu nebyla v tý době moc dobrá a bylo docela těžký znovu z toho prostoru udělat živý místo. Ale nějaký výstavy se povedly a bylo to většinou tím, že radikálně pracovaly s docela komplikovaným a vlastně silným prostorem jako takovým. Byla to třeba výstava Petra Písaříka a Viléma Kabzana nebo Rafanů...
A kdy přišla ta chvíle, že jste se rozhodla změnit působiště?
Podmínky v NoD byly tenkrát docela drsný, jak po finanční, tak lidský stránce. Bylo to vlastně způsobeno tím, že ten prostor měl za sebou dlouhou a nesnadnou historii. Galerie byla tenkrát ještě průchozím prostorem do kavárny NoD, což byl vlastně skvělý nápad jednoho ze zakladatelů prostoru NoD Krištofa Kintery, ale zároveň to neslo s sebou hodně problémů. MeetFactory, bývalá sklárna, má jako budova skvělé dispozice a její koncept je výborně vymyšlený. Je to vlastně multifunkční kulturní prostor, není zaměřený jen na výtvarné umění.
Foto: Dita LamačováZuzana BlochováV čem tedy spočívá představa o budoucnosti MeetFactory?
V prvním patře jsou rezidenční ateliéry zejména pro zahraniční umělce - výtvarníky, divadelníky, muzikanty, kteří mohou pracovat v ateliéru delší dobu (od dvou měsíců do jednoho roku). Mají možnost prezentovat svou práci v galerii, divadelním nebo hudebním sále v přízemí budovy, které je veřejně přístupné. Samozřejmě se snažíme i o to, aby spolupracovali i s českými umělci. Program galerie, divadla a filmového klubu není ale založen jen na rezidenčních umělcích. Ve druhém patře jsou ateliéry českých umělců - Davida Černého, Krištofa Kintery a skupiny kolem Wladimira 518.
Kdo takový velkolepý projekt financuje?
MeetFactory je podporována grantem Hlavního města Prahy, doufáme i v podporu ministerstva kultury. Rezidenční pobyty zahraničních umělců jsou podpořeny Goethe-Institutem v Praze, Česko-německým fondem budoucnosti, Velvyslanectvím Nizozemského království v Praze a Visegrad Fund.
Kdybyste měla vybrat nějakého svého favorita ve výtvarném umění, kdo by to byl?
Já to tak nevnímám, nevytvářím si favority. Je zajímavé pozorovat různé přístupy a možnosti přemýšlení. Kdybych ale měla jmenovat výjimečné umělce, kteří budou tento rok v MeetFactory vystavovat, tak to je Markus Selg z Německa a Carlos Amorales z Mexika.
Foto: meetfactory.czEnrique Jezik použil při performanci bagrMůžete nakonec udělat malou rekapitulaci, kdo všechno už MeetFactory navštívil?
Minulý rok jsme začali se dvěma samostatnými výstavami českých umělců - Igora Korpaczewského a Isabely Grossové, pak už následovaly zahraniční výstavy berlínské skupiny FMSW, která se spojila s Dušanem Zahoranským. Dále to byl kurátorský projekt Silviny Arismendi, která pozvala šest latinskoamerických umělců, výstava Erika Olofsena z Nizozemska a performance argentinsko-mexického umělce Enriqua Jezika, který zasáhl celkem brutální intervencí do galerie. Letos jsme začali s výstavami zahraničních umělců, kteří byli v MeetFactory na několikaměsíční rezidenci.
Ano, někteří umělci se umí opravdu rozmáchnout... dal to pak nějak dohromady?
Ne, ale to už není jeho práce.
