Máte řidičák, ale jezdit se bojíte? Víme, co vám pomůže

Máte řidičský průkaz, ale bojíte se řídit? V tom tedy rozhodně nejste samy. Čtenářka Kamila (38) popisuje: „Autoškolu jsem si dělala hned v osmnácti. Instruktor se ke mně nechoval úplně hezky. Zesměšňoval mě snad každou jízdu. Nakonec jsem sice zkoušku složila napoprvé, ale byla to spíš šťastná náhoda. Naostro jsem se za volantem bála ještě víc. Dělala jsem chyby, pro což mámin přítel neměl moc pochopení. Sice nekřičel, ale obvykle mě po pěti minutách nechal zastavit s tím, že se omlouvá, ale nechce, abych celou rodinu zabila,“ a pokračuje v líčení svých trablů:

„Prakticky deset let po autoškole jsem neřídila vůbec. Když mě v sedmadvaceti můj tehdejší přítel chtěl nechat řídit jeho auto, propadala jsem šílené panice. Trvalo mu rok, než mě přiměl usednout za volant,“ popisuje Kamila. Nakonec měla štěstí, její partner patřil mezi trpělivější spolujezdce, a vlastně i učitele. Zdaleka ne všechny nezdatné řidičky ale mají to štěstí.

„Musíš hlavně jezdit.“ Tak zní nejčastější rada aktivních řidičů mířená k jejich méně zkušeným blízkým. Skutečně se jedná o tu nejlepší radu a v závěru vlastně jediný možný způsob, jak se naučit řídit. Ovšem řeknete-li to někomu, kdo moc dobře ví, že auto zkrátka ovládat neumí, je mu to k ničemu. Alespoň pro tuto chvíli.

Pokud na tom nejste zas tak špatně – čímž míníme, že v řízení si nejste sice vůbec jisté, ale nemáte z něj panickou hrůzu –, opravdu za volant zasedněte co nejdřív.

„Jaro a léto jsou ideální roční období, protože máte před sebou mnoho pěkných a dlouhých dnů. Také máte více energie a chuti pustit se do něčeho nového. Pokud začnete jezdit nyní, máte do další zimy spoustu času se hodně zdokonalit a v zimě se pak budete moci učit jezdit ve ztížených podmínkách,“ radí instruktorka autoškoly Mgr. Lucie Límová, která stojí za iniciativou Bojím se řídit.

„Vyježděný“ řidič má za sebou podle statistik 70 000 kilometrů. Chce to trpělivost, ale jakmile se s každou ujetou „stovkou“ zlepšíte, bude to stále menší a menší trápení. Už od půlky z uvedeného čísla se budete za volantem cítit poměrně sebevědomě. Vezměte si k sobě někoho trpělivého. Klidně kamarádku, sestru nebo maminku. Nemusí to být muž. Možná vám lépe sednou rady od zkušené řidičky než od muže-řidiče. A navíc, víte, které věty nesmí muž ženě nikdy říct?

Záleží opravdu na jednotlivých případech, někteří muži umí i překvapit, a vlastně po překonání základního panického strachu o vás mohou být s vaší jízdou spokojeni. Jestli ale máte pocit, že vám do řízení bude váš partner mluvit neustále, klidně se nad tento problém povzneste, a když pojedete někam společně, nechte řídit jeho, ať si řízení průběžně neznechucujete. 

Také nezačínejte hned jezdit v centru velkého města nebo na frekventované dálnici, kde byste se mohly dostat do úzkých. Vyrazte někam za město. Projezděte malé vesničky, snad i polní cesty. Zkuste si vycouvávat na volných placech a parkovištích, kde nemáte do čeho vrazit. Pokud jste dlouho neřídily, musíte v tom trochu získat grif a co nejvíce dovedností si alespoň částečně zautomatizovat. Dobře se zkouší řídit i v prázdných podzemních garážích.

Nemáte-li ve svém blízkém okolí nikoho trpělivého, kdo by s vámi výše popsané absolvoval, neztrácejte hlavu. Ve většině autoškol se na kondiční jízdy mohou přihlásit také držitelé řidičského průkazu. Nezřídka je také možné vybrat si i speciální kurz, například zaměřený na parkování, jízdu po městě a podobně. Některé autoškoly dokonce nabízejí volbu, zda chcete jako instruktora ženu, či muže.

Někteří jedinci jsou na tom ale ještě hůř. Nemají jen přirozené obavy plynoucí z nedostatečných zkušeností s řízením, ale vyloženě úzkostné pocity až panický strach. Ženy se bojí často kdečeho (i rande naslepo), a v tomto případě mají strach ze všech věcí, které by se jim mohly za volantem přihodit. Je to typické pro starší řidiče, obzvláště pak ženy, které už jsou matkami, a v mládí se řízení nevěnovaly. Pomyšlení na potenciální tragické následky jim neumožňuje usednout za volant.

V takovém případě jsou nejlepší cestou terapie. S iracionálními úzkostmi spojenými s řízením by vám měl pomoci v podstatě každý dobrý psychoterapeut. Existují však i pracoviště, která se zabývají tímto problémem napřímo. Například iniciativa Bojím se řídit nabízí dopravně-psychologický program složený ze skupinových terapií a s možností následných terapeutických jízd. Stejně tak projekt Ženy za volantem nabízí jízdy i psychologický koučink dam, které mají v řízení nějaký blok.

Jste aktivní řidičkou, nebo se řídit bojíte? A mimochodem, co myslíte, má řidičák britská královna?