Článek
Michaelin pětiletý syn je doma veselý, v neznámém prostředí se změní k nepoznání. „Sousedky už docela bere, ale třeba kolegyň v práci, které viděl mockrát, se ale stydí strašně,“ vrtí hlavou Michaela.
„Ale musím přiznat, že já se v dětství také strašně styděla,“ říká Michaela. Proto syna nenutí, aby se vybavoval s kdekým. „Jediné, na čem trvám, je zdravení a děkování. Nechce se mu, ale poslechne,“ doplňuje Michaela.
S partnerem se s oblibou seznamujete a máte rádi společnost? Občas si možná říkáte, jako by to vaše dítě ani vaše nebylo! Červená se, schovává... Lze ale stydlivost odnaučit a je to vůbec třeba?
Nechte ho schovat
Dětská psycholožka Markéta Klingerová má jasno. Pokud nechcete dítě přivádět do nepříjemných situací, nenuťte ho být společenským. „Pokud rodič takhle stydlivé dítě nutí do něčeho, co mu je nepříjemné, dává mu najevo, že za ním nestojí a nerespektuje, jaké je. Pomůže, když má dítě možnost hrát si s jedním, dvěma dětmi, a tak se učit sociálním dovednostem, aniž by zažívalo stres z velké skupiny dětí. Pokud dítě pár kamarádů má, není třeba mít obavy, že bude asociální,“ míní Markéta Klingerová.
Dopřejte dítěti bezpečný úkryt, pokud si to přeje. I to je cesta k tomu, že se třeba časem osmělí...Foto: thinkstock
Extrémně stydlivé dítě naopak potřebuje od nejbližších cítit pocit bezpečí. „Klidně nechte dítě, aby se za vás schovalo, cítí se tak lépe, než když je vystrkováno do nepohody. Někdo se osmělí ve škole, někdo v pubertě,“ vysvětluje Markéta Klingerová.
Zkuste malé úkoly
Terapeutka Lucie Horníková říká, že recept na to, jak ze stydlína udělat baviče, není. Má ale tipy, jak stydlivé dítě trochu otrkat, což se mu jistě bude v životě hodit.
„Mohou na něj působit drobné úkoly. Chce v obchodě zmrzlinu? Dobře, ale musí si o ni prodavačce samo říct. Přinesla vám pošťačka dopis, jdi si ho vzít, je to důležitý úkol. Dítě to zpočátku nebude chtít udělat, pak to zkusí a zjistí, že o nic nejde,“ míní Lucie Horníková.
Nevymýšlejte ale nic složitého, poprosit o zmrzlinu ve známé cukrárně časem zvládne, poslat ho ale do neznámého obchodu a čekat venku bude k ničemu.
Některé děti jsou stydlivé, jen když jsou venku, jiné jsou zakřiknutější i doma. Pokud mu to nečiní nějaké problémy, není třeba dle odborníků zasahovatFoto: thinkstock
Jděte na to chytře, tady jsou pomocné tipy:
- Upovídaná sousedka chrlí na dítě spousty otázek? Asistujte mu. Ukážeš, kolik ti je? Vzpomeň si, jak je to na prstech. Když dítě zarytě mlčí, klidně odpovězte za něj. A odpusťte si věty typu: Nestyď se a povídej!
- Schovalo se dítě před návštěvou do pokojíčku a odmítá vylézt? Zkuste se vy na chvíli přesunout k němu. Bude ve svém prostředí, možná se pochlubí pěknou hračkou a po chvíli „rozváže“.
- Chcete, aby měl stydlín kamarády? Najděte kroužek, kam můžete chodit s ním, ale kde zároveň bude stále ve stejném kolektivu dětí a postupně si na ně zvykne.
- Pokud se dítě brání a na vaše osmělování ne a ne přistoupit, pomozte mu. Až si půjde poprvé samo pro zmrzlinu, držte ho za ruku, podruhé stůjte vedle něj a potřetí už opodál.
Na školku si zvykne
Možná jste ze stydlivosti potomka nervózní, protože se blíží doba, kdy bude muset začít chodit do školky nebo školy. Věřte ale, že tam brečí i otrlejší děti. Ano, pro stydlivé dítě budou školní či školkové začátky složitější, ale neznamená to, že si nezvykne.
„Nebude to dlouhodobě nové prostředí, dítě se s ním bude nějakou dobu seznamovat, a nakonec pro něj školka nebo škola budou také prostředím, které zná a cítí se v něm být v bezpečí,“ uklidňuje Markéta Klingerová.
Máte hodně stydlivé dítě? Co na něj zabralo?
