Máte doma štěňátko? Jak ho správně cvičit a zabavit?

Každý majitel psa si přeje, aby jeho miláček v parku poslouchal, netahal na vodítku a nerval se s každým cizím psem, kterého zahlédne. Někdo by si chtěl s pejskem užít víc zábavy, seznámit se s dalšími pejskaři a naučit štěně něco dalšího. Jak na to?

Možná máte představu, že na „cvičáku“ skáčou obří zubatí psi na vatované rukávy figurantům a přeskakují vysoké dřevěné zdi. Co byste tam se svým kokršpanělem nebo jack russell teriérem dělali? Nemějte zbytečné předsudky a obavy, na většině „cvičáků“ najdete i výcvikové skupiny štěňat, která se taktak batolí a zběsile lítají za každým lístečkem.

À propos, má už vaše štěňátko svůj pelíšek?

Ve většině kynologických organizací přijímají do výcviku štěňata zhruba od třech až šesti měsíců, obvykle s ukončeným očkováním. První hodiny jsou seznamovací, a to jak pro pejska, tak i pro vás. Vaše štěně okoukne prostor, očichá neznámé pachy, pohraje si s ostatními. Už od začátku se ale zkouší nácvik prvních, nejdůležitějších dovedností, jako je chůze na vodítku, přivolání, odložení a povely „sedni“ a „lehni“.

Na cvičáku se váš pejsek nenaučí jen poslouchat, ale také se socializuje mezi ostatními psy. Navíc, pokud narazíte na nějaký problém s výchovou, máte po ruce svého výcvikáře a ostatní páníčky, se kterými ho můžete hned probrat a vyřešit. A to je velká výhoda!

Jestli máte doma běhavého a hravého pejska, který už přiběhne na zavolání a umí trochu aportovat, zkuste s ním vyrazit na trénink agility. Agility je sport se psy podobný koňskému parkuru, v němž se soutěží v překonávání tratě s překážkami v co nejkratším čase.

V agility jde ale i o víc, než abyste svého psa naučili přeběhnout houpačku nebo proběhnout slalom. Na trénincích se postupně se svým psem dokonale sehrajete, naučíte se reagovat jeden na druhého. Vašemu pejskovi se zvýší nejen fyzická kondice a sebevědomí, ale také bude vnímavější vůči dalším formám výcviku. A když je řeč o fyzičce – i psovod si při agility slušně zaběhá! Tenisky jsou povinnou součástí výbavy.

Pokud si vaše štěně agility oblíbí, má na celý svůj život o zábavu postaráno. Můžete zkoušet vyšší překážky, složitější tratě, můžete se vydat na závody. A nejspíš si tu vy i váš pes najdete skvělé kamarády, se kterými budete rádi trávit čas i mimo cvičiště.

Někteří psi nejradši ze všeho aportují a nebojí se vyskakovat do výšky. Pro ty je ideálním sportem dogfrisbee, při kterém pes a psovod tvoří jeden tým. Závodí se v několika disciplínách založených na rychlosti i přesnosti, ale vždy jde hlavně o to, aby psovod uměl disk správně hodit a pes aby byl ochotný a schopný ho chytat. Divácky nejatraktivnější a pro soutěžící nejsložitější je takzvaný freestyle neboli sestava předváděná na hudbu.

Další psí sport vhodný pro aportovací nadšence je flyball. Jde v podstatě o štafetový běh za míčkem přes překážky. Oproti agility se tu psovod tolik nenaběhá, ale zase je velmi důležitá souhra a také schopnost psa snést se s ostatními. Nezávodí se totiž individuálně, ale dvě družstva proti sobě.

Pokud sami chcete být fit a máte doma běhavé psy, zkuste s nimi další psí sport – canicross. Stručně řečeno jde o běh terénem se psem, který je k vám připoután postrojem (Víte, co se bude dít ve vašem těle, když začnete běhat?). Musíte trénovat spíš v chladnějším počasí a každopádně na měkkém terénu, ale euforii ze společně naběhaných kilometrů se prý vyrovná jen máloco.