Článek
„Od malička byl ve všem napřed. V 8 měsících už chodil, ve čtyřech letech četl a teď, v pěti, zná všechny dinosaury latinskými názvy a používá slova jako supernova nebo magma. V televizi nekouká na pohádky, ale na Discovery. Do školky chodí rád – paní učitelka je rozumná a nechá ho číst si v encyklopedii, když si ostatní hrají. Ale mám strach, co bude, až nastoupí do školy,“ svěřuje se naše čtenářka Marie.
Je to prostě samorost!
A bojí se celkem oprávněně – nástup do školy často znamená začátek problémů. Výjimečné nadání je jen málokdy rovnoměrné.
Mimořádné schopnosti v jednom směru mohou být doprovázeny podprůměrným výkonem v jiné oblasti. Takový klučina ví všechno o teorii velkého třesku, činí mu ale potíže sníst polévku, aniž by jí většina skončila na košili. Nadprůměrný intelekt je poměrně často zkombinován s nějakou formou vývojové poruchy učení či chování (dysgrafie, dyslexie, ADHD), takže bývá obtížné jeho skutečné schopnosti vůbec odhalit.
Každé takové dítě je originál, některé vlastnosti má ale naprostá většina z nich společné: dychtivou zvědavost, nechuť slepě se podřizovat autoritě a sklony dělat věci po svém. Pro učitelku je takový malý intelektuál spíš problém navíc. Co s žáčkem, který se pořád na něco ptá, okázale dává najevo, že se nudí, nebo je naopak duchem nepřítomný a bloudí kdesi daleko svými vlastními světy?
Kam ho dát do školy?
Jaké možnosti vzdělávání dítě s nadprůměrným intelektem má? Hodně záleží na na tom, kde žije. Přibližně pětadvacet základních škol po celé ČR nabízí pro nadané děti zvláštní třídy, skupiny či studijní programy.
Vzhledem k tomu, že lidí s nadprůměrným intelektem (IQ 130 a vyšší) jsou přibližně dvě procenta, je zřejmé, že to zdaleka nestačí. Další, často využívanou možností je tzv. „urychlení vzdělávacího procesu“, tedy dřívější nástup do školy nebo přeskočení některých ročníků.
Pokud je dítě výrazně napřed jen v některých předmětech (a vyjde-li vedení školy vstříc), je možné domluvit „kombinovanou výuku“ – dítě chodí například do třetí třídy, na matematiku a fyziku ale do páté. „Také to ale má svá úskalí. Může se stát, že to dítě bude mezi staršími šikanováno. Prostě jim vadí, že ten mrňous je mezi nimi za chytrého – a dají mu to náležitě najevo,“ upozorňuje psycholožka Eva Vondráková, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání.
Co můžou udělat rodiče?
„Vytvářet pro něj podněty,“ myslí si Stanislav Svoboda, zakladatel a předseda občanského sdružení Škola dětem a spoluzakladatel základní školy pro nadané děti Cesta k úspěchu.
„My jsme vždycky vycházeli ze synových potřeb – když chtěl hrát šachy, hráli jsme s ním šachy, když chtěl lyžovat, jeli jsme na hory, hodně jsme si povídali a hodně jsme četli. Vnímavý rodič se s dítětem domluví. Když ho zajímají zvířata, kupuje encyklopedie, chodí s ním do zoo a umožní mu sledovat Animal Planet a National Geografic. Podle mě je nejdůležitější, aby měl rodič dítě rád, respektoval ho a naslouchal mu,“ zamýšlí se Stanislav Svoboda.
Mimořádně nadaný potomek je úžasný dar, ale také velká starost a zodpovědnost, shoduje se většina „postižených“ rodičů. Máte s tím také nějakou zkušenost?