Článek
Jste zvyklá věci promýšlet, diskutovat, jenže partner je hned se vším hotov. Rázně si stojí za svým a pokud máte jiný názor, létají vzduchem ostrá slova. A vy nakonec litujete, že jste téma vůbec otevírali. Jak dosáhnout svého nebo cholerickému partnerovi alespoň nastínit, co byste chtěli, a přitom se o to nemuset do krve pohádat?
Zvolte vhodný čas a buďte struční
Diskusi nad palčivým tématem je důležité dobře načasovat. To ovšem platí nejen u choleriků. Pokud se partner právě vrátil nasupený z práce, je hladový a za chvíli míří do posilovny, není dobré probírat nic zásadního. Lepší příležitost přijde, až bude v klidu a bude na vás mít čas.
Je-li cholerikovi téma nepříjemné nebo pro něj není důležité, bude ho chtít co nejdříve smést ze stolu. Dejte partnerovi najevo, že pro vás téma podstatné je, zkuste i vysvětlit proč. V diskuzi buďte věcní, proberte ale jen to nejzásadnější. Nezabíhejte do zbytečných detailů, které by tříštily jeho pozornost a jitřily jeho emoce.
Hádka je na spadnutí
Sklouznout od rozhovoru k hádce lze velmi snadno. Máte-li pocit, že je to na spadnutí, můžete zkusit téma odložit na vhodnější okamžik. Pokud už ale čekat nechcete, dejte si pár vteřin na uklidnění. Ještě jednou si v hlavě sesumírujte argumenty, důvody, zaměřte se na to podstatné. Dejte partnerovi najevo, že ho chápete, neurážejte se, pokud je jeho stanovisko jiné. Vysvětlete mu, proč s ním nesouhlasíte a zkuste navrhnout kompromis.
Nenuťte ho do klidu
Pokud se vám nitě rozhovoru rozbíhají mezi prsty, nesnažte se je polapit zoufalými gesty. „Uklidni se. Vnímej mě. Neřvi.“ To jsou věty, které na partnera budou působit jako rozbuška. „Cholerik je v danou chvíli svými emocemi zcela ovládaný. Pokud po něm budete chtít, aby je potlačoval, celková situace se ještě zhorší. Co naopak potřebujete, je začít cholerickému člověku emoční rejstřík rozšiřovat,” radí psychoterapeutka Alžběta Protivanská.
Má-li chuť křičet nebo vás zle osočovat, ohraďte se, že takhle komunikovat nechcete a neumíte. Zeptejte se, proč tak vyletěl, co ho opravdu tolik vytočilo. „V klidných chvílích je pak prostor začít s ním mluvit o strachu, hněvu, ale i překvapení, úzkosti, nejistotě, napětí a nervozitě. A zároveň i o tom, že takové emoce mohou mít celou řadu jiných způsobů, jak se dají projevit,” dodává psycholožka.
Neplačte
Slzy cholerik zpravidla vnímá jako citové vydírání. Nesoustřeďte se proto jen na jeho náladu, ale i na tu vaši. S návalem pláče se bojuje těžko. Cítíte-li, že přichází, zkuste se narovnat, v klidu a zhluboka dýchat, pohled očí směřujte na chvíli do stropu. Napětí pomůže uvolnit mačkání plochy mezi palcem a ukazovákem na ruce, zkuste i zatlačit na oblast mezi obočím hned nad kořenem nosu. To vás rychle pomůže zharmonizovat.
Nevzdávejte se
I v sebevíce vyhrocené situaci je nejdůležitější myslet na sebe. „Jasně sdělujte, že si přejete rozhovor, ale nedokážete ho uskutečnit, dokud vás ovládá strach. Nabídněte cholerikovi pochopení, nebojujte, nezesměšňujte, nepokoušejte se ho urazit,” radí psycholožka. Udělejte to, co považujete za nejbezpečnější a nejpříjemnější, i kdyby to mělo být zcela ze situace odejít nebo na chování cholerika nereagovat. On chce v tu chvíli jediné – hádku vyhrát. A tak je lepší se k tématu vrátit jindy. Hlavně neustupujte a neotočte se zády k vlastnímu přesvědčení.
Pozor na agresora
Cholerik má i své přednosti, většinou hovoří zpříma a otevřeně. A také rychle vychladne. Smiřte se s tím, že ho prostě nepředěláte. Nepleťte si ale cholerika s agresorem, ať už zůstane u agrese slovní, nebo přejde dokonce k fyzické. Tu rozhodně netolerujte. „Rozezlený člověk dokáže říct mnoho nepříjemných věcí, být agresivní nebo bez rozmyslu rozbíjet věci. Zkrátka vypadá jako v úplném amoku. To je fáze, kdy už je natolik ponořený v emocích a svých automatických vzorcích reagování, že doporučuji spíše do procesu nezasahovat,” radí psycholožka.
„Pokud v tomto bude pokračovat, odejdete od něj. Dokud se lidé nenaučí odpovídat za své chování, je dobře, že o své nejbližší přicházejí. To je jediný způsob, jak se naučí přehodnocovat své chování a uvědomovat si, že když to s ohněm přehání, prostě všechno kolem sebe spálí – a nakonec sami zůstanou na spáleništi,” uzavírá osobní kouč a spisovatel Petr Casanova.