Máslo za stovku aneb Kolik co stálo před 30 lety

Socialistické pokrmy by se hodně zjednodušeně daly rozdělit do 3 skupin: levné, nahrazené a zbylé. Plánovaná ekonomika a uzavření hranic směrem na západ měly ve světě gastronomie řadu úskalí: relativně drahé základní potraviny, časté výpadky dodávek, šedou ekonomiku s podpultovým zbožím. Kuchaři tak byli vynalézavější, jídlem se neplýtvalo a masem se šetřilo. Opravdu ale bylo tenkrát lépe?

Častým argumentem osob nostalgicky vzpomínajících na socialismus je, že všechno bylo levnější. V absolutních číslech tomu tak bylo, ale takové počty jsou naprosto bezpředmětné, pokud ceny nevztáhnete ke mzdám. Hezké srovnání nabízí Český statistický úřad se svým projektem Kolik jsem si mohl koupit… ?. V tabulce jednoduše zjistíte, kolik si člověk s průměrným platem mohl dovolit nakoupit zboží a služeb.

Pro ilustraci se podíváme na několik základních potravin a jejich ceny v roce 1988 a 30 let poté. Průměrná měsíční mzda v hrubém v roce 1988 byla 3 095 Kč, v roce 2018 pak 31 868 Kč.

Jak je tedy vidět, jediné, co ze základních potravin stojí pořád přibližně stejně, je mléko. To ale bylo komunisty dotované (v obchodech stálo méně, než za kolik se vykupovalo). Ostatní potraviny jsou až několikanásobně dražší. A když ceny přepočteme na dnešek, třeba kostka másla by vyšla na neuvěřitelných 103 Kč, kilo cukru na krásných 82 Kč a čokoláda na celých 133 Kč!

Pokud jste zrovna nebyli okresní tajemník strany nebo horník, nejspíš jste museli dost šetřit. Hitem byla jídla z těch nejdostupnějších surovin: brambory, mouka, zelí, sem tam tučné maso. Jen variací z dua brambory & zelí je tolik: zelňačka, střapačky nebo lepenice. Zajímavou novinkou byl třeba smažený sýr.

„Když nemáš limetku, dej tam citron,“ to je dnes již legendární hláška z populárního pořadu o vaření. O takových náhražkách by se tehdejším hospodyňkám ale mohlo jenom zdát, protože jedna věc jsou ceny potravin, a druhá jejich dostupnost. Bez známostí nebo vysoce angažovaného postavení jste mohli ve frontě na maso stát klidně celou pětiletku, a stejně jste nic pořádného nedostali. Vařilo se tak ale dost vynalézavě, často bez masa a používaly se všelijaké náhražky. Určitě pamatujete humrovku ze zeleniny (ve skutečnosti spíše celerovou remuládu) nebo falešný tatarák.

Nedostatek nutil lidi potravinami neplýtvat a spotřebovat opravdu úplně všechno. Z okoralých vánoček (v lepším případě) se dělala žemlovka, zapékaly se různé těstoviny, nastavovala kaše... Dnes se k tomu ale vracíme – přeci jen je otřesné, kolik jídla se v současnosti vyhodí. Ze světové produkce přijde nazmar celá třetina potravin, v Česku pak každá rodina zlikviduje ročně téměř 50 kg jídla! U nás se v tomto ohledu hodně angažuje organizace Zachraň jídlo, která vydala kuchařku se 100 recepty na zpracování snad úplně všeho.

Soudruzi byli vynalézaví, a proto se v roce 1963 místo oficiálního nedostatku masa vyhlásily bezmasé čtvrtky. V podnicích veřejného stravování jste tak nedostali ani párek. Vedle klasických vegetariánských jídel vznikl fenomén dezertu jako hlavního jídla. Dětmi kvitováno, dospělými už o něco méně. Vy byste si dnes pravidelně dávali vdolky, nudle s mákem, rýžový nákyp nebo tvarohové knedlíky s jahodami?

Jak si letos připomínáte třicetileté výročí 17. listopadu 1989? My, mimo jiné, speciálním socialistickým retro meníčkem.