Máš bráchu nebo sestřičku! Úsměvné reakce malých dětí

Jedno dítko už doma máte, možná i víc, a nyní se těšíte na další. Je to velká věc pro celou rodinu, ale právě dětské reakce na příchod dalšího miminka bývají někdy dost legrační. Takhle reagovaly na narození (či zplození) sourozence děti našich čtenářek.

Je jedno, jestli jste to „odbyli“ přírodovědnou výpravou do říše rostlin, včeliček a čmeláčků, nebo jste sebrali odvahu a odehrála se u vás opravdová první hodina sexuální výchovy pro nejmenší. Pravda je kupodivu taková, že malé děti spíš, než kudy se miminko dostalo do maminčina bříška, řeší, kudy se dostane ven. A tady může pravda malé zvědavce poněkud vyděsit. „Starší dceři byly tři roky, když jsem čekala druhé dítě, takže její zvědavost byla trochu omezená. Když se ale ptala, kudy ona a i bráška vylezli, neměla jsem absolutně náladu na včelky a čmeláky a prostě jsem řekla, že pipinkou. Víc vyděšenou jsem dceru v životě asi neviděla,“ směje se čtyřicetiletá Katka.

Podobný zážitek má i čtyřicetiletá Lucie. Když čekala druhé dítě, jejímu synovi bylo šest a měl jasno v tom, jak se miminko dostalo do bříška. Ale logicky se pídil po tom, kudy se dostane ven. „Říkala jsem si, že když už ví, kudy dovnitř, dojde mu, i kudy ven. Tak jsem řekla, co myslíš? Kudy asi? Jenže on zkusil všechny možné tělesné otvory včetně uší, nosu a pusy kromě toho jediného,“ vzpomíná Lucie. Když tedy nakonec synkovi prozradila, kudy brzy přijde jeho bráška na svět, dočkala se vyděšené reakce. „Cože? Pipinkou? Tou pipinkou, co čůráš? Fuuuj. A mami, i já tamtudy šel?“ popisuje šok šestiletého klučiny Lucka.

Je jasné, že starší děti mají se svými ještě nenarozenými sourozenci velké plány. Někdy si holčičky přejí sestřičky, kluci zase brášky. A když to nevyjde, může to být velké zklamání. „Můj tehdy pětiletý syn se opravdu upřímně děsil toho, že by se nám narodila holčička. A i když jsme věděli, že to bude kluk, neměl klid, dokud to nezkontroloval. Takže když jsem přišla domů z porodnice, vrhnul se na mimčo a snažil se z něj servat oblečení. Musela jsem Toníka rozbalit a nechat staršího syna zkontrolovat, že má opravdu pindíka,“ popisuje sedmatřicetiletá Jana.

To čtyřletá Anežka si bohužel prošla zklamáním. Toužila po sestřičce a měla pro ni i vymyšlené jméno. Jenže na svět přišel chlapeček. „Když to zjistila, byla úplně zdrcená. Plakala, pak se vztekala a nakonec vzdorovitě přišla a oznámila nám, že mu nebude nikdy říkat Ondro, že to prostě je Anička a že když se nebude nikde svlékat, nemusí to nikdo vědět,“ popisuje pětatřicetiletá Kristina s tím, že to její dceři vydrželo asi týden.

Jedna z motivačních metod pro velké bráchy a ségry je zapojení do výběru jména pro sourozence. Čtyřicetiletá Lenka sice s manželem moc chtěla, aby se jejich druhý syn jmenoval Jáchym, ale nakonec bylo vše jinak. „Na Jáchymovi jsme se dohodli i se starším, tehdy pětiletým synem. Sice navrhoval ještě Tomáše, ale nakonec souhlasil s Jáchymem, dost nám pomohlo, že s jedním ve školce hodně kamarádil,“ vzpomíná Lenka. Jenže její synek se se školkovým Jáchymem nepohodl, chlapci se rozkmotřili tak moc, že se prostě nové miminko Jáchym jmenovat nemohlo. „Takže máme doma Tomáše,“ směje se Lenka.

Ve srovnání s dvaačtyřicetiletou Annou to měla koneckonců snazší. „Můj starší syn prostě trval na tom, že se jeho sourozenec musí jmenovat buď Hulk, nebo Spiderman. A nehodlal změnit názor ani poté, co jsem mu řekla, že bude mít sestřičku. Hulkovka nebo Spidermanka mu přišla taky super,“ vypráví Anna s tím, že nakonec to uhrála na to, že tohle jméno není v kalendáři, a sestřička by tak nikdy nemohla slavit svátek.

Nebudeme si nic nalhávat, pro starší děti není snadné se srovnat s příchodem nového dítěte a se ztrátou „suverenity“. Alespoň nějaké formě žárlivosti se prostě neubráníte. „Když se nám narodilo druhé dítě, dceři byly čtyři roky. Byli jsme venku s kočárkem, ona do něj pořád nakukovala a najednou ho chytla a tlačila ho pryč. Když jsem se zeptala, kam jede, řekla, že jde bráchu prodat, že druhé dítě nepotřebujeme, že máme ji,“ vzpomíná dnes už trojnásobná babička Marie (71).

To šestiletá Sára zase několik měsíců maminku neustále upozorňovala na nedostatky své malé sestřičky. „To bylo furt, podívej, jak zase brečí. Musíš být unavená, viď maminko, když si zase v noci nespala. Jé, a ty hovínka, to je fuj co, mami. A ty šupinky na hlavičce, co má, to se mi nelíbí,“ směje se devětatřicetiletá Magda. Nakonec ale i u nich tohle období rychle přešlo a žárlivost nahradila sourozenecká láska.

Každý rodič si přeje, aby se jeho děti měly rády, aby spolu vycházely. Jenže někdy se i vztahy mezi sourozenci mohou zašmodrchat. Spory slavných sourozenců: Některé mají šťastný konec