Martina Navrátilová slaví 65. Jak prorazily Češky ve světě?

Vyjmenovat všechny tenisové tituly a výhry, které od počátku kariéry Martina Navrátilová získala, snad ani nelze. Je několikanásobnou vítězkou Wimbledonu, Fed cupu i různých světových turnajů WTA. Vyhrála kompletní sadu grandslamových titulů ze všech soutěží. Stala se z ní legenda. Jaká byla její cesta na vrchol? Podívejte se, jak dnešní oslavenkyně Martina Navrátilová a další Češky, které opustily rodnou zem, udělaly snovou kariéru v zahraničí.

Narodila se v pražských Řevnicích jako Martina Šubertová. Když jí byly tři roky, rodiče se rozvedli a matka se znovu vdala za Miroslava Navrátila. Ten dal Martině nejen své příjmení, ale stal se i jejím prvním tenisovým trenérem.

S raketou to Martině šlo báječně, ale jak rostla, začala se v tehdejší totalitě dusit. A tak ve svých osmnácti letech v roce 1975, po turnaji US Open, požádala Američany o povolení k pobytu. Po měsíci dostala zelenou kartu a o pár let později americké občanství. V roce 1986 se vrátila do vlasti na turnaj Pohár federace, který se konal na pražské Štvanici. Tehdejší komunistický tisk k ní byl chladný.

Dlouhé roky sbírala různé tituly pod americkou vlajkou. Stala se z ní jedna z nejuznávanějších postav ženského tenisu. V roce 2000 byla Martina Navrátilová uvedena do Mezinárodní síně slávy a v roce 2008 jí bylo vráceno české občanství.

Svou odvahu projevila i zhruba před třiceti lety, kdy se přiznala ke své lásce k ženám. Tehdy ne zcela běžná věc. Je vdaná za modelku a bývalou ruskou královnu krásy Julii Lemigovou (49), s níž vychovává její dvě dcery.

Legendy sportu. Koukněte se, jak vypadají dnes

Dětství neměla tahle kráska vůbec jednoduché. Její rodiče v roce 1968 emigrovali do Švédska a svou tehdy tříletou dceru nechali doma, kde se o ni starala babička. Naivně doufali, že se pro ni brzy vrátí, jen co se ve Švédsku trochu zabydlí. Boj se státem o dceru se ale protáhl na sedm let, teprve pak podlehlo tehdejší Československo mezinárodnímu tlaku a Pavlína mohla vyrazit do Švédska za rodiči. Jejich vztahy (v té době už byli její rodiče rozvedení) byly ale odlukou značně nabourané .

V patnácti letech poslala Pavlínina kamarádka její fotku do modelingové agentury Elite Model. Ucházela se tam totiž o práci vizážistky a Pavlína jí posloužila jako model. Jenže víc než líčení zaujala dotyčné sama modelka.

Přestěhovala se do Paříže a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Ze 180 centimetrů vysoké krásky byl svět paf. Její tvář i tělo si žádaly takové značky jako Chanel, Hermès, Dior, Versace nebo Calvin Klein a v 1988 až 1995 byla tváří značky Estée Lauder.

Pavlína Pořízková má na svůj věk neuvěřitelně štíhlou postavu a ráda ji ukazuje na sociálních sítích. Nicméně závidět jí nemusíte. V létě se rozešla s přítelem a přiznala, že ji trápí deprese.

Nejen, že se Češka, původním jménem Marie Korbelová, stala ministryní zahraničních věcí Spojených států amerických, ale navíc se stala historicky první ženou, která byla na tuto pozici jmenována.

I ji, respektive její rodiče, donutily nepříznivé okolnosti uprchnout ze země, a to hned dvakrát. Poprvé v roce 1939, po Hitlerově okupaci, do Londýna a podruhé roku 1948 po komunistickém převratu do Ameriky.

Madeleine Albright tam vystudovala politologii, vdala se, vychovávala tři děti a k tomu učila. Jednoho dne jí ale manžel oznámil, že odchází k jiné, a jí se zhroutil svět. Paradoxně ji ale tato zkušenost zocelila. Když se dost vyplakala, plně se ponořila do práce. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a česká Maruška začala stoupat do pater vysoké politiky Bílého domu. To a mnohem víc se dozvíte z její skvělé autobiografie, kromě jiného je totiž výborná spisovatelka a má na kontě několik knih. 

Ale zpět k politice. Zásadní pro ni byl rok 1992, kdy se stala součástí volební kampaně Billa Clintona (75). Ten ji po volbách jmenoval velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN. Vrchol její politické kariéry přišel v roce 1997, kdy se stala ministryní zahraničí USA, funkci zastávala do roku 2001.

Narodila se v tehdejším Gottwaldově jako Ivana Zelníčková a i jí sport pomohl ke svobodě. Závodně lyžovala a byla náhradnicí československého olympijského týmu, a tak mohla cestovat i na Západ. Díky tomu se v roce 1971 vdala za rakouského lyžaře Alfreda Winkelmeiera, nikoli však z lásky, ale kvůli rakouskému pasu.

S ním se pak dostala do Kanady, kde se živila jako modelka a pracovně cestovala i do USA. Tam v roce 1976 potkala v baru Donalda Trumpa (75). Bohatý a vlivný muž se do ní zamiloval, ale že by byla Ivana jen jeho ozdobou, to se říct nedá. Byli nejen manželé, ale i obchodní partneři. Koneckonců Ivana byla vždy schopná obchodnice, mluví pěti jazyky, a v roce 1987 byla například zvolena hoteliérkou roku.

Milena Grenfell-Baines (92) rozená Fleischmannová byla nucena opustit rodnou zem a vrhnout se do neznáma. Psal se rok 1939. Bylo jí devět a její sestře tři a půl, když se v posledním z vlaků vypravených Sirem Nicholasem Wintonem (†106) dostaly do Anglie. Samy, bez rodičů.

Ve světě se neztratily. Milena se v Británii zabydlela, vdala a stala se matkou. A prosadila se i jako podnikatelka. Díky svému obchodnímu duchu, nápaditosti a odvaze dostala původně lokální českou vychytávku pro hospodyňky do světa. Šlo o remosku.

Remosku, tedy jakousi přenosnou pečicí troubu, vynalezl na začátku 50. let minulého století Oldřich Homuta, ale dál než do českých kuchyní se nedostala. Změnila to právě až Milena Grenfell-Baines, které se od těch dob přezdívá Lady Remoska. Na počátku 90. let, když si její sestřenice z České republiky přála k Vánocům novou remosku, Milena s údivem zjistila, že v Anglii vůbec netuší, co to je. A tak kontaktovala českého výrobce a slíbila, že mu pomůže proniknout na britský trh. A jak řekla, tak také učinila!

Studovala scénáristiku a dramaturgii na FAMU a zároveň se snažila bojovat proti socialismu. Sbírala podpisy pod petici Několik vět, politikou a touhou po svobodě doslova žila. Pak si ale uvědomila, že nechce své přátele neustále kádrovat, soudit je podle jejich politických názorů, ale hlavně, že chce žít svobodně. A tak v roce 1989 emigrovala do Francie a paradoxně 17. listopadu 1989 tam získala politický azyl.

Už tam zůstala, i když do České republiky se pravidelně vrací. Žije vlastně napůl tady a napůl ve Francii. Stala se z ní úspěšná režisérka, z nejznámějších filmů jmenujme například Musím tě svést (2002) či Fair play (2014). V rámci Velkého knižního čtvrtku jí také vyšla nová kniha Téměř nesmrtelná láska.

10 nejobdivovanějších žen světa. Máte mezi nimi svoji favoritku?