Článek
Kdo to zažil, nejspíš ví, že nenechat se pohltit mateřstvím a nepropadnout pocitu, že nikdo na světě nedokázal nic báječnějšího než vy, je těžké. Minimálně zpočátku, kdy vám běžný úsudek kalí hormony, spánková deprivace (ano, i vaše dokonalé miminko se v noci budí a potřebuje péči), sociální izolace (možná to nevnímáte, ale váš svět se smrskl na ordinaci pediatra, na obchod s dětským zbožím, procházkovou trasu vhodnou pro kočárek a na maminkovské stránky na sociálních sítích) a pár dalších „poporodních vychytávek“.
A toto jsou tři hříchy, k nimž čerstvé maminky mívají sklony, ale v zájmu zdraví ostatní populace by se jim měly vyhnout.
Náš Pepíček...
Je jasné, že dítě je středobodem vašeho života. Ale myslete i na ostatní. Je úžasné, že se váš Pepíček už přetáčí ze zádíček na bříško, je opravdu dechberoucí, že mu vyrostl zoubek, a všichni obdivují, jak krásně papá a zvládá přechod z prsu na lžičku. Ale co je moc, to je moc.
Kromě detailního popisu psychosomatického vývoje vašeho potomka by si s vámi ostatní rádi pokecali třeba o počasí (a ne proto, že bude zítra pršet a vy zaboha nemůžete sehnat padnoucí pláštěnku na kočárek), o novém seriálu, co v něm hraje ten sexy herec, nebo o tom, jak je v práci dusí šéf...
Fyziologické detaily? Ne, děkujeme
Prdíky, koliky, barva a konzistence stolice, blinkání, krkání, boj s nudlemi a honba za pokladem jménem odsávačka, která opravdu funguje. Všichni chápou, že každodenní kolika vašeho pokladu je pro vás stejně devastující jako pro ekonomy strmý pád dolaru. Ale uznejte, opravdu lidstvo potřebuje znát každý detail vylučovacího procesu vašeho potomka?
Myslete na všechny slabé a rodičovstvím ještě nezocelené jedince, jimž pohled (o odéru nemluvě) na plnou plenku nedělá dobře, a nepřebalujte děti na stole v restauraci, i když je to jen zahrádka vesnické čtyřky. Neodkládejte použité plenky na lavičku v parku vedle kohokoli s tím, že až budete odcházet, vyhodíte je...
A rozhodně nedávejte nikomu, kdo netuší, co ho čeká, dítě na odkrknutí s potutelným úsměvem, protože, až se mu miminko ublinkne (a ten výraz je zavádějící, protože někdy to s touto zdrobnělinou nemá nic společného) na rameno, bude to přece legrace. Nebude, jednou provždy nebude!
Aby maminka dobře pečovala o dítě, musí být pod vlivem hormonů. Kdyby přemýšlela opravdu racionálně, žádného potomka by si pravděpodobně ani nepořizovala. Ale co je moc, to je moc...Foto: Monkey Business Images, Shutterstock.com
Kočárkové rallye
Vyrazit s kočárkem do ulic velkoměsta, využít služeb hromadné dopravy a zvládnout s ním prokličkovat mezi regály v obchodě, to není jen tak. Je to obdivuhodný výkon!
Slušnost je dát vám přednost pokaždé, když to jen trochu jde, pomoci se schody, obrubníky, nástupy do tramvají a autobusů. A kdo to nedělá, je hulvát, a zasloužil by si trest v podobě paterčat, která nespí víc než hodinu v kuse (a ještě k tomu na střídačku).
Ale na druhou stranu: kočárek není buldozer ani závoďák. Nevybíravě si jím klestit cestu centrem plným turistů a nehledět na to, kolik modřin, odřenin a naražených holení za sebou necháváte, není lidské. A pozor na častý omyl – ani kočárek vás neopravňuje k přehlížení zavedených pravidel pro chodce. I s ním platí, že nejdřív se vystupuje, pak nastupuje, vychází a pak vchází, a že – pokud to jde – se na chodníku či přechodu chodí vpravo.
Rodičovství je velké téma a velký životní zážitek. Není divu, že fascinuje i filmaře. Znáte skvělé filmy a seriály o matkách, které se ocitnou na tahu i na šikmé ploše?
