Mami, přestaň mě vydírat!

Takový monolog si v duchu přehrává Jiří, pětatřicetiletý úředník. Vyslovit ho nahlas zatím nedokázal. Má sice vlastní byt, ale denně se u matky stravuje, ona se stará o jeho prádlo, on zase o údržbu její domácnosti. Dovolenou obvykle tráví společně na chatě. Hlavou této zvláštní jednotky je matka, tak jako ostatně bývala vždy.

Jiřímu odmalička chybělo sebevědomí, byl na matce závislý. Otec je opustil a matka mu od pěti let zdůrazňovala, že má jen jeho. Manipulovala jím při výběru školy i kamarádů. Ustupoval. Bál se vyčítavých reakcí. Pak si prostě zvykl na to, že mu matka řídí život a že jí za to vlastně má být vděčný. Pokus o vzpouru přichází poněkud pozdě a moc nadějí na úspěch nemá. Provinilé výčitky nejspíš zaženou Jiřího zpět do matčina náručí...

Citové vydírání je forma manipulace s okolím. Vyděrač sděluje: Buď se budeš chovat tak, jak si přeji, nebo se stane něco hrozného a bude to tvoje vina. Užívá k tomu ovšem rafinovanější slovník. Rozehrávat pocit viny umí mistrně.

Citové vydírání bují zejména v rodinných vztazích. Zhoubněji než ve vztahu partnerském působí ve vztahu matka - syn. Partner totiž dokáže citovou vyděračku zkrotit, případně ze vztahu utéct. Syn má tuto možnost omezenou, už proto, že matka si ho lety výchovy přetvořila „k obrazu svému" - tedy jako poddajného jedince, který se domnívá, že je matce zavázán za její celoživotní oběť.

Citové vydírání bývá často zastřené a skrývá se za zdánlivou péčí o synovo dobro. Proč by měl syn bydlet u manželky, když mohou oba žít pod dozorem tchyně v rodinném domě? Ona jim přece se vším pomůže... Běžný je znevažující postoj k synově partnerce: „Copak nevidíš, že pro tebe není dost dobrá?! Budeš s ní nešťastný."

Za vším se skrývá strach z osamostatnění syna, které tyto ženy berou jako vlastní prohru. Dokáží přesvědčivě předstírat záchvaty a zdravotní problémy. Ženaté syny nezvou na návštěvu přátelským „přijď, já něco dobrého uvařím a trochu poklábosíme", ale osočujícím ,,zanedbáváš mě, už se těšíš, až umřu, chceš snad, abych tě vydědila? Víš, co všechno jsem pro tebe udělala, a teď si na mě ani čas nenajdeš. Vezmi si příklad z XY, co ten všechno pro mámu dělá... "

,,Tolik jsem se pro tebe obětovala..."  Milé maminky, nevypouštějme z úst výčitku o sebeobětování. Co jsme obětovaly? Mateřství je přece to nejkrásnější, co může ženu potkat. Kvůli dítěti žena o svou profesní realizaci či společenské vztahy nemusí přijít, a pokud ano, je to její volba, kterou nemůže dětem vyčítat. Rozumná matka ví, že investice do dětí je nevratná půjčka, kterou dlužník splácí další generaci.

Jeden moudrý citát praví: Je hezké, má-li matka ráda své děti, ještě hezčí je, má-li ráda i někoho jiného. Tím není myšleno, že každá matka, která žije singl, by měla mít tendence syna citově vydírat. Stačí, má-li kamarádky, záliby, práci na zahrádce, starost o vnoučata... zkrátka má-li svůj život. Právě ten citovým vyděračkám chybí.

Citovému vydírání se máme slušně, ale důsledně postavit. Tento postoj však nesmíme zaměňovat se skutečným zanedbáváním matky. Ale to už by byla jiná kapitola.