Článek
Pro dítě ve školním věku je uznání vrstevníků vším. Osobitost se (zatím ještě) nenosí, právě naopak: nejvyšší metou je nosit podobnou značkovou mikinu jako ostatní, trousit tytéž hlášky a sledovat stejné seriály. Zapadnout.
Co ale dítě, které zapadnout nemůže, protože se odlišuje na první pohled – ať už má fyzický handicap, je jiné národnosti nebo je z chudší rodiny, takže má otlučený mobil po starším bráchovi? Může mu pomoci jediná věc: dostatečná sebedůvěra.
Vyzbrojte potomka zdravým sebevědomím
Handicapy je třeba přijmout jako fakt. Proč se ale nezaměřit spíš na přednosti? Ukažte dítěti, že má i silné stránky. Zahrajte si s ním hru: ať napíše seznam všech věcí, pro které zaslouží respekt. „Mám talent pro techniku, dokážu ledacos spravit. Umím udržet tajemství. Dělám výborné palačinky.“ Když na žádné nebude moct přijít, pomozte mu!
Zejména přistěhovalci z ciziny to mívají v dětském kolektivu těžkéFoto: thinkstock
Samotná odlišnost totiž nebývá tím hlavním důvodem, proč dítě vrstevníci „neberou“. Existují malí vozíčkáři, kteří bez zábran drandí po škole, dělají rošťárny a mají spoustu kamarádů. To, co dítě vyčleňuje, je spíš jejich vlastní postoj. „Některé děti jsou na každou zmínku o své odlišnosti velmi citlivé. Jiné ji využívají k získávání pozornosti či výhod, případně ji zneužívají k vymáhání soucitu od druhých,“ vysvětluje psycholožka Martina Vančáková.
Postavte se za své dítě
Když bylo Anežce šest, její rodiče se přestěhovali do Německa. Holčičce začaly zlé časy – jazyková bariéra ji odsoudila do role třídního outsidera. Když se jednou doma svěřila, že po ní německé děti házely kameny, vypravila se její maminka do školy.
„Učitelka mi dovolila využít její hodiny k osvětě. Přinesla jsem do třídy velkou mapu České republiky, vyprávěla jsem dětem různé zajímavosti, naučila je pár českých slov, zahrála s nimi pár her – a na závěr jsem děti poprosila, jestli by nemohly Anežce pomoci. Od té doby se všechno změnilo. Spolužáci vzali dceru mezi sebe a začali jí pomáhat s učením i s němčinou,“ uzavírá matka.
Děti mají stejně vážné starosti jako dospělí, proto je nebagatelizujte, ale pokuste se je řešit!Foto: thinkstock
Jak ještě můžete vašemu dítěti ulehčit situaci?
- Nebagatelizujte jeho trápení. Obava, že nebude mít ve školní jídelně s kým sedět, je stejně závažná jako vaše problémy se šéfem. Když dojde na svěřování, věnujte mu plnou pozornost; nemyjte přitom nádobí a neříkejte: „Ále, však oni to tak nemyslí, prostě si jich nevšímej!“
- Dejte mu příležitost někam patřit. Tlak, kterému je vystaveno ve škole, není vždycky ve vašich silách ovlivnit. Můžete ale dítě zapojit do jiných zájmových skupin (třeba do skauta nebo sportovního klubu), kde najde podporu a přátelství.
- Trénujte s ním společenské dovednosti. Naučte ho, že oblíbený je ten, kdo umí naslouchat ostatním a zasmát se sám sobě. Ukažte mu, jak s nadhledem reagovat na nadávky („Tlusťochu!" „To víš, mám svaly i na břiše!"). Pokud se na to sami necítíte, objednejte se s dítětem do pedagogicko-psychologické poradny.
- Aspoň občas dítěti dopřejte atraktivní moderní oblečení – i když je vaše finanční situace neradostná. Značkové věci (oblečení, ale i mobily a sportovní potřeby) se dají levněji pořídit ve výprodejích, výměnou mezi známými rodinami, na internetu a podobně. I když se vám nechce podléhat tlaku konzumu, postavení „socky" je pro vaše dítě velmi těžké.
Zažili jste to také? Byli jste kdysi „ta divná“ nebo „ten přivandrovalec“? A jak jste to ustáli?
