Článek
„Šest hodin denně spolu sedí v jedné lavici. Odpoledne společně řádí na hřišti. Absolutně nechápu, proč musí být pohromadě ještě i v noci!“ – kroutí hlavou čtenářka Jana.
Její syn, stejně jako většina dětí, ale tyhle přespávací akce miluje – ať už může pozvat nejlepšího kamaráda k sobě domů, nebo se naopak „nasáčkovat“ k němu. Pro oba kluky je to prostě dobrodružství, zábava, vybočení ze zaběhaných pořádků. Pro toho, který spí „u cizích“, jde navíc o jakousi zkoušku odvahy, ujištění, že už je vážně velký a samostatný.
Ale co když se vám to nelíbí?
„Každá rodina je jiná, někde je kamarád, který přespí, naprostou samozřejmostí, jinde je to něco téměř nemyslitelného. Jedna univerzální šablona neexistuje,“ myslí si psycholožka Michaela Šedivá.
Nejdůležitější je nastavení si pravidel, jak bude návštěva u vás či u kamaráda vypadatFoto: Thinkstock
K přespávání by se podle ní měli mít možnost vyjádřit všichni členové rodiny, obzvlášť pokud má zůstávat kamarád nebo kamarádka vašeho dítěte na noc u vás. Mohlo by se totiž snadno stát, že se tím někdo (třeba sourozenec) bude cítit omezován. Rodiče mají podle psycholožky právo říct „ne, zatím to nechci, budu o tom přemýšlet“, aniž by museli dlouze vysvětlovat, proč.
Na druhé straně, takové malé noční dobrodružství může být pro děti příjemné i přínosné. Pokud si váš potomek přeje vzít kamaráda na noc domů, je to pro vás pochvala – znamení, že je na svůj domov hrdý a chce se pochlubit. A když naopak on občas přespí v cizí rodině, získá užitečnou zkušenost: zjistí, jak to chodí jinde, a může porovnávat.
Tahle pravidla všechno usnadní!
Co když u nich bude na obtíž? A co je to vůbec za rodinu? Určitě si tam nevyčistí zuby! Takové úvahy vám možná brání přikývnout, když vaše dítě chce strávit noc u kamaráda. A pokud má jeho kamarád přespat u vás, děláte si starosti s postelí nebo se třeba bojíte, že budou děti moc řádit a nevyspí se ani ony, ani vy.
Holky mají většinou o náplň postaráno...:-)Foto: Thinkstock
Ve skutečnosti ale nejde o nic tak hrozného a spací návštěvy můžou fungovat bez potíží. Stačí se držet následujících pravidel:
- Pokud se s kamarádovými rodiči ještě neznáte, napravte to. Promluvte si aspoň s jedním z nich a zjistěte, jak se k přespávání staví.
- I tak si ale každé přespání pro jistotu ověřte rychlým telefonátem nebo sms. Děti si dokážou neuvěřitelně vymýšlet (ano, i to vaše). A spaní u spolužáka je ideální „alibi“.
- Pro přespání volte raději pátek nebo sobotu. Kluci nebo holky si nejspíš budou špitat a hihňat se dlouho do noci a vstávání do školy by nebylo to pravé ořechové.
- S postelí si velké starosti nedělejte. Když děti necháte, ať si vytvoří v pokojíčku spací bunkr nebo hnízdo z matrací a dek, budou štěstím bez sebe.
- Pokud je vaše dítě „hostitelem“, mělo by se o svého přítele – přiměřeně svému věku – také postarat, tedy například pomoci s přípravou občerstvení nebo s úklidem.
- „Jako rodič bych přespávání využívala jako motivaci. Když se budeš celý týden připravovat do školy, když přestaneš odsekávat, když nebudeš mít příští týden žádnou čtyřku ani pětku, když nepřineseš příští týden poznámku...,“ radí Michaela Šedivá. Pokud jste ale uzavřeli dohodu a dítě ji splnilo, musíte svoji část samozřejmě splnit i vy.
Podporujete vzájemné přespávání u kamarádů? A jak se vám osvědčilo?
