Máme nevěru v genech, nebo je přirozená věrnost?

Na začátku tohoto roku se kráska z filmů Avengers Scarlett Johansson v časopise Playboy rozpovídala o tom, co si myslí o monogamii. „Myslím, že je to velmi romantická myšlenka, krásný nápad, ale přesto jsem přesvědčená o tom, že monogamie není lidem přirozená. Je to spíš hodně velká dřina. A právě fakt, že je monogamie pro lidi tak těžká, je důkaz toho, že je proti jejich přirozenosti a určitě je v rozporu s nějakým vyšším instinktem,“ prohlásila herečka.

Její vyjádření samozřejmě rozpoutalo vášnivou diskusi. Zastánci polygamie jásali, že to někdo řekl nahlas, příznivci monogamie zase na herečku útočili s tím, že takhle mluví jen proto, že před nedávnem ztroskotalo její již druhé manželství.

Jak to tedy je? Jsou lidé z podstaty monogamní, nebo polygamní?

Pravda je taková, že na tohle téma bylo vypracováno již velmi mnoho vědeckých studií, průzkumů a podobně. Přesto v tom vědci stále nemají jasno. Shodují se v podstatě jen na jediném: lidská partnerská uspořádání jsou velmi flexibilní. Jen minimum kultur (údajně pouze 17 procent) je prý ryze monogamních, drtivá většina z nich je jakýmsi mixem monogamie a polygamie.

Koneckonců se podívejte třeba na naši kulturu. Lidé zde žijí v monogamii, přesto je nevěra běžnou součástí života. Po někoho je důvod k okamžitému rozchodu, jiný ji dokáže tolerovat či přejít. Ani situace, kdy spolu dva lidé žijí v manželství, jsou si věrní, ale po letech se rozvedou a navážou podobný vztah s někým jiným, není ryzí monogamií. Odborníci tomu říkají duální monogamie.

Jednoduchá otázka to není ani pro vztahové kouče a odborníky na lásku. „Podle mě monogamie patří spíš do systému partnerských hodnot, kultury a tradic, kterými je člověk ovlivněn,“ říká vztahová koučka Jana Zittová ze Školy pro ženy. Té je nejbližší teorie sexuálních strategií od evolučního psychologa Davida Busse. „Podle něj jsou skoro všechny formy partnerského soužití více méně vrozené, a to ať se jedná o monogamii, polygamii, polyandrii a podobně. Tyto strategie se vždy aktualizují konkrétně v kontextu dané životní a sociální situace,“ vysvětluje Jana Zittová.

V překladu to tedy znamená, že pro každého je přirozené něco jiného. Jde o to, co máte takříkajíc v genech. Ovšem je tu řada silných faktorů, které tuhle vaši vrozenou přirozenost mohou silně modifikovat; patří k nim kultura, do níž jste se narodili, výchova, intelekt, sociální status, náboženství a podobně. Díky tomu vlastně není nic nemožné.

„My, lidé, máme určité genetické předpoklady, ale kromě biologické determinace máme také kulturu, náboženství a systém hodnot, a díky tomu jsme schopní překonávat své biologické předurčení. Za mě je monogamie velmi důležitá pro stabilitu rodiny. Je to rozhodnutí obou partnerů, kteří se milují,“ dodává Jana Zittová.

Někteří odborníci ovšem tuto geneticky podmíněnou verzi odmítají. „Žádný model není vrozený, nikdo není k ničemu předurčen. Jde jen o přenos emočního nastavení z minulých generací,“ tvrdí vztahový kouč Aleš Kalina.

Podle něj je věrnosti schopen každý, jen musí chtít. „Je potřeba naučit se vybírat si správné partnery, správně s nimi vycházet a žít. Máte-li dobrého partnera, jiné nepotřebujete. Potřeba více partnerů je jen nejistota lásky,“ soudí Aleš Kalina.

A co vy? Věříte ve věrnost, nebo je to podle vás proti lidské přirozenosti?