Článek
Je obtížné zůstat za těchto okolností v klidu, ale pokusme se o to. Nejhorší by bylo začít křičet. Jen si to představme. Dítě je už tak dost vyděšené a bezradné. Má dojem, že se rodiče perou. A oni, celí zarudlí, na něj ještě začnou křičet: „Co tu děláš? Jdi pryč! Mazej k televizi!" Míša je pokořený a zahanbený. To, co rodiče prováděli, má pro něho velmi podezřelé konotace. Pokřikem ho navíc zahánějí, distancují se od něho. Míša se odloudá k televizi a vůbec mu není dobře na duši. Pokud se rodiče později k události sami nevrátí v domnění, že na ni Míša zapomene, přetrvává v něm podezření, že mezi mámou a tátou se děje něco nepěkného.
Reagujme klidně
Jsou-li rodiče přistiženi „in flagranti", měli by zůstat klidní a sebejistí. „Neboj, nic se neděje, my si s tatínkem jen tak hrajeme. Běž do postýlky, my za tebou za chvíli přijdeme." Taková či podobná slova, pronesená laskavým tónem, dítě uklidní.
Později se rodiče mohou k příhodě vrátit. Zdůrazní, že si neubližovali, že prostě mezi dospělými, kteří se mají rádi, existují takové hry, které se provádějí v soukromí. Proto musí Míša příště na dveře ložnice zaklepat a počkat, až ho pozvou dál. Na oplátku začnou rodiče klepat na dveře Míšova pokoje.
Chceme-li, můžeme využít našeho přistižení k malé lekci o sexu, samozřejmě úměrné věku dítěte.
Nestyďme se za náklonnost
Ve čtyřletém dítěti se formují schopnosti vyjadřovat a přijímat emoce. To, jak dokážou táta s mámou pozitivně komunikovat, se dětem vštěpuje hluboko do paměti a utváří jejich pozdější modely chování. Nestyďme se proto vyjadřovat si před svými dětmi náklonnost. Objetí, políbení, sdělení, že se máme rádi, podpoří atmosféru domova a vzbudí v dítěti pocit, že je vše v pořádku. Ostatně, ono pak všechno důležité opravdu v pořádku je.
