Článek
Žádné dítě se podle většiny odborníků nerodí jako programový lhář, možná jen s temperamentem a náturou, kvůli nimž k tomu má větší sklony. I když to zní děsivě, bohužel to je většinou výsledek výchovy. Nejspíš jste to vy, kdo své dítě (byť nevědomky a v dobré víře) vedete ke lhaní.
Lhaní versus nepochopení
V prvé řadě je potřeba rozlišovat, zda dítě skutečně lže (záměrně říká nepravdu, protože tím chce něčeho dosáhnout), nebo neříká pravdu jen z vašeho pohledu. Často jde totiž jen o nepochopení.
Uklidil sis v pokojíčku? Ano! Radujete se, že dítě poslechlo, ale když k němu vejdete, naštvete se. Jen všechny hračky naházel ledabyle do skříně, nic nesrovnal, pořádně neuklidil. Jenže to je váš dospělý pohled, pro pětiletého špunta takhle uklizený pokoj klidně vypadat může. „Rodič ale v tu chvíli dítě snadno odsoudí jako lháře, ačkoli mu jasně neřekl, co přesně si pod pojmem uklizený pokojíček představuje,“ říká transformační koučka Lucie Königová s tím, že tohle může dětskou duši hodně ranit.
Proč by se nemělo lhát
Vraťme se ale ke klasickému lhaní. Když vám dítě tvrdí, že si vyčistilo zuby, ale jeho kartáček je netknutý, když tvrdí, že kamarádovi neublížilo, ale vy jste viděli, jak ho seřezalo lopatkou. Může se to zdát jako malichernost, ale není. Od malých lží je blízko k těm velkým, a navíc i ty malé mohou ubližovat. Proč by tedy děti (a ani dospělí) neměli lhát?
- Lež ubližuje - I malá lež může ublížit. Pokud vaše dítě tvrdí, že ho Pepíček ve škole zbil, i když to není pravda, může mu nadělat problémy. Minimálně ho vystavuje nepříjemné diskusi, kdy se bude muset obhajovat, v horším případě, pokud je vaše dítě zdatný lhář, slízne trest za něco, co neudělal.
- Budujete důvěru - Že vám dítě umí říkat pravdu, je známka důvěry. Vy věříte jemu, dítě zase vám. Když se vám svěří s jakoukoli lotrovinou či trablem, nebudete pochybovat, zda je to pravda či ne, a nabídnete pomocnou ruku. Podržíte ho, když bude potřeba. Je to i cesta k tomu, jak třeba pubertu prožít ve větším klidu, protože tam se mohou stát věci, kdy je pravda opravdu zásadní (je dobré vědět, kde dítě je, proč bylo za školou, proč má horší známky...). Díky tomu máte možnost veškeré případné problémy řešit včas a vyhnout se velkým trablům.
- Nese si to do dospělosti - Když budete nad dětským lhaním mávat rukou, dítě si to přeloží tak, že o nic nejde. A bude lhát a lhát, neuvidí v tom problém. A tenhle návyk si přinese do dospělosti a stejným způsobem bude fungovat s partnerem, kolegy v práci, přáteli. A říkat, že fungující vztahy stojí na vzájemné upřímnosti a důvěře, je základ.
Proč děti lžou?
Nejčastějším důvodem je úplně obyčejný strach! Dítě se jednoduše k smrti bojí říct pravdu. „Hlavně v případě, že ho za chybu nebo prohřešek vždy nějak trestáte. Takové dítě má v sobě zakódováno, že za chybu přichází trest,“ vysvětluje životní koučka Lenka Procházka. A chce se trestu (a je jedno, zda jde o fyzické tresty, nebo různé zákazy a podobně) za jakoukoli cenu vyhnout.
Se strachem pak úzce souvisí i to, že nejspíš nikdy nezažilo, aby pravdu někdo ocenil. Naopak, mnohokrát si vyzkoušelo, že i když je čestné, nevyplácí se to – i tak přichází trest. „Děti přestanou lhát, když rodiče budou otevřeni slyšet pravdu a pomohou svým dětem zvládnout jejich selhání,“ dodává Lucie Königová.
Lhaní má špatnou pověst a někteří rodiče se domnívají, že pravdomluvnost je sama o sobě ctnostFoto: BlurryMe, Shutterstock.com
Zveličování? I to něco značí
Tonda mě strašně zbil, maminko! Dal jsem dneska na tréninku třicet gólů! Není to úplná lež, protože Tonda vaše dítko opravdu bouchl, ale rozhodně ho nezmlátil. A i na tréninku to synkovi šlo, ale ve skutečnosti dal góly tři.
Tady bývá nejčastější příčinou snaha upoutat pozornost. „Takové děti se naučily, že když mají problém nebo když se děje něco extra, tak je zájem, pozornost, že si jich jinak rodič nevšimne,“ upřesňuje Lucie Königová.
Co dělat, aby dítě nelhalo
Nikdy není pozdě začít s pravdou a lží pracovat jiným způsobem, i když samozřejmě čím menší dítě je, tím líp se nešvaru zbaví. Rodiče si ale v prvé řadě musejí přiznat, že vše začíná a končí u nich, nikoli u potomků. „Chování dítěte je zásadní odraz rodiny. Vždycky se musí nejprve podívat rodič sám na sebe. Lhaní se děti většinou naučí doma, respektive jsou donuceny, protože rodič odmítá slyšet pravdu,“ říká Lucie Königová. Vy jste ti, kdo musí dítěti pomoci říkat pravdu. Jak?
- Jít příkladem - Ukažte, že umíte přiznat chybu, přiznat se k něčemu, co se vám nepovedlo, že i vy umíte říct nepříjemnou pravdu.
- Hledejte důvod - Vždy pátrejte, proč dítě lhalo. Dítě to ví, jen se ho musíte zeptat a získat jeho důvěru, aby vám to řeklo.
- Žádné tresty - Žádné záchvaty vzteku, zloba či tresty, když ho přistihnete při lži, a už vůbec ne, když se k něčemu přizná a řekne pravdu. Tím ho jen utvrdíte, že pravda se nevyplácí.
- Ocenění - Naopak, když řekne pravdu (byť nepříjemnou), oceňte jeho sílu a odvahu. Musí začít cítit, že pravda je cennější a vítaná. Pak pro něj lhaní bude ztrácet smysl.
- Co pak? - Pravda je na světě, byla oceněna. Ale co pak? Společně vymyslete, jak danou chybu či selhání napravit. Jít si třeba doopravdy vyčistit zuby, na které předtím zapomnělo. A jasně si říct, že příště je lepší se takové situaci vyhnout. Ne proto, že by mohl přijít trest, ale protože by se mu mohly zkazit zoubky. Nebo protože jde o plýtvání časem, který lze využít lépe, třeba společným hraním.
Někteří lidé věří, že s pravdou dojdou v životě nejdál. Psycholog Sebastian James: Proč být radikálně upřímní?
