Malé velké potěšení aneb Proč je „petit“ tak důležité

„Kdo pohrdá malými věcmi, nikdy nebude mít velké,“ říká jedno francouzské přísloví. Petit nemusí nutně znamenat malý a nevýznamný, ba právě naopak! Francouzská logika je plná paradoxů, a tak malé může být větší než velké. Jako třeba největší hrdina francouzské literatury Malý princ!

Francouzi milují delikátní a intenzivní chutě i vůně a umějí si je vychutnávat po malých dávkách. Malý pohár burgundského (zásadně jen do půlky plný), miniaturní porce hvězdičkových restaurantů… Co je malé, je rafinované a delikátní, proto se nic nepřejí ani nepřepije. Každá boulangerie (= pekařství) nabízí například les petits fours (drobné pečivo a cukroví), typické minicroissanty, pain au chocolat (= čokoládová brioška) nebo jiné zákusky z listového těsta. Jejich malá velikost minimalizuje kalorie, takže croissant o velikosti palce rozhodně neexploduje vaši váhu, ale přitom vám dopřeje petit plaisir (= drobné potěšení) k ranní kávě.

Zaslechnete-li sladká slovíčka mon petit chou, mon petit lapin, tedy moje zelíčko, králíčku, či jiná jména zeleninky a zvířátek, neznamená to nic jiného než projev vřelých citů. Nepřekvapí, že mnohé poukazují na gurmánskou stránku věci, tedy chuť partnera na vás, třeba jako mon petit chou à la crème (= moje zelíčko na smetaně). A pozor na důležitý výraz la petite amie, což není malá, ale intimní přítelkyně, s níž má Francouz romantický vztah!

La petite robe noire... Jenom Francouzi dokázali nevýrazný černý kousek oblečení proměnit v univerzální symbol elegance! Dobře střižené krátké černé šaty jsou praktické, střízlivé a šik současně. „V malých černých nemůžete být nikdy příliš ani nedostatečně oblečené,” prozradil Karl Lagerfeld tajemství dobré míry. Coco Chanel (1883–1971) uvedla na trh svůj model malých černých šatů v roce 1926. I když legendární návrhářka tento kousek nevynalezla, udělala z něj nadčasové oblečení, které milujeme dodnes.

Revolucionářský národ, který vytrhal i s kořeny pompézní královskou okázalost, považuje pyšnou velikost za projev neprominutelného nevkusu. Petit znamená estetický přístup v mnoha ohledech – například v umění detailu. Malé doteky pozornosti jsou typicky francouzské a dokážou udělat velký efekt. I když Francouzka nemá moc času, stačí si uvázat alespoň malý pikantní šáteček a získá půvabný vzhled, který nic nestojí. Se stolováním je to podobné. Pokrm nejde na stůl nikdy bez špetky petrželky a co teprve umění zálivky na salát, která změní obyčejnou zeleninu v dokonalou delikatesu! Detaily se prostě počítají.

Petit je i věc slušnosti a dobrého vychování. Když o něco zdvořile žádáte a nechcete příliš obtěžovat, zeptáte se, zda se můžete položit une petite question (= malou otázku), a podobně žádáte o malou pomocičku či malý okamžíček, který by vám mohl někdo věnovat. Případně lze i zdvořile vytknout chybu jen s malou poznámkou, ve které pak můžete vyjádřit veškerou kritiku. Petit je prostě takový vkusný ozdobný papír, do kterého můžete zabalit cokoliv. A nebo třeba skoro nic.

Víte, odkud pochází pověstná francouzská nedochvilnost? Francouzi si vychutnávají život malými doušky joie de vivre (= radosti ze života) stejně jako své malé sladké espreso. Mají totiž zvláštní přístup k pojetí času. Život jim přece neuteče, i když všechno nestihnou na vteřinu. Zavolat si na malý okamžik či prohodit pár slov se sousedem stojí malou chvilku, která dělá život krásnější. Takže se klidně můžete ocitnout ve frontě za autem, které se zničehonic zastaví uprostřed rušného provozu, protože řidič potká tetičku, které je nutné poslat alespoň z okénka pár petits bisous (= malých polibků).

Už jste viděli parádní francouzskou komedii a detektivku v jednom Líná zátoka?