Magnetická rezonance: jak probíhá a co odhalí?

Vyšetření magnetickou rezonancí přináší trojrozměrné zobrazení tělesných orgánů. Není bolestivá ani zdraví škodlivá. Je nejlepší možností, jak posoudit stav, respektive případné potíže měkkých tkání – tedy mozku, míchy, svalů, šlach a kloubů i dalších orgánů lidského těla. Dokáže od sebe dobře odlišit jednotlivé tkáně i ty s velmi obdobnou strukturou, například bílou hmotu od šedé hmoty mozkové, ale hlavně zdravé tkáně od tkáně nemocné. Lze ji využít při diagnostice zánětů, nádorového bujení, anomálií či krvácení.

Tato metoda využívá silných magnetů a radiových vln. Je nutné, aby zařízení bylo co nejblíž tělu pacienta. Proto se vyšetření provádí v tunelu o průměru asi 60 cm, do kterého pacient zajede na pohyblivém lůžku. Výhodou metody je možnost zvýraznit některé struktury kontrastní látkou, která téměř nezpůsobuje alergické reakce. Magnetická rezonance nevyužívá rentgenové záření.

Laici magnetické vyšetření nazývají tunel právě podle toho, že se provádí v úzkém dlouhém prostoru, kam pacient „vjede“.

Pacient nepotřebuje žádnou speciální přípravu v podobě dietního nebo jiného omezení. Pouze před vyšetřením břicha nemá pacient minimálně 3 hodiny před jíst.

Před vyšetřením se budete muset svléci do spodního prádla. Magnetická síla velice silně působí na jakýkoliv kovový předmět, proto je třeba odložit šperky, případně i kovové zubní protézy. Dejte si pozor na kostice, háčky na prádle, sponky, odložit je třeba i naslouchadla. Lékař se vás bude ptát, zda máte například kardiostimulátor, kochleární implantát, neurostimulátor, kovovou kloubní náhradu, jakoukoliv kovovou svorku, střepinu, umělou srdeční chlopeň, dlahu nebo šrouby. K vyšetření hlavy přijďte bez líčení.

Pacient nesmí být vyšetřen, pokud má kardiostimulátor, kochleární implantát, neurostimulátor a kovové špony v oku. Pro pacienta s kardiostimulátorem může být vyšetření život ohrožující, hrozí vážné poškození přístroje nebo porucha srdečního rytmu. Výjimkou jsou nové typy, které jsou s vyšetřením kompatibilní. Ty se používají přibližně od roku 2010 a pacient k takovému přístroji dostane kartičku s informacemi o typu a charakteru přístroje. Před vyšetřením ale přístroj musí být přepnut do bezpečného režimu odborným lékařem.

Lékař by také měl vědět o případném těhotenství. V prvním trimestru se až na výjimky vyšetření nedělá. Kojící ženy vyšetření absolvovat mohou, ale bez použití kontrastní tekutiny.

Většina vyšetření se provádí vleže na zádech, výjimečně na břiše. Pokud je třeba použít kontrastní látku, zavede se do těla nitrožilní kanyla.

Během vyšetření na vás bude personál mluvit. Bude vám říkat, kdy je třeba zadržet dech a upozorní vás také na to, že se nesmíte hýbat. Celé vyšetření běžně trvá 20 až 30 minut, někdy i déle, záleží na tom, co je potřeba vyšetřit. Nic vás přitom nebude bolet.

V průběhu vyšetření můžete slyšet hluk, který je způsoben zapínáním a vypínáním magnetických cívek. Lékař vám může nabídnout sluchátka nebo špunty do uší.

V tunelu je po celou dobu čerstvý vzduch z ventilátoru.

Pobyt v uzavřeném prostoru může způsobit potíže lidem s klaustrofobií. Těm mohou lékaři předepsat uklidňující léky. V takovém případě potřebují doprovod a nesmí pak řídit.

V Česku už existují i pracoviště s větším vyšetřovacím prostorem, který je určený pro pacienty s těžkou formou klaustrofobie nebo pro děti.

Pokud nepotřebujete doprovod kvůli jiným omezením, můžete jít na vyšetření sami a nebudete potřebovat žádnou pomoc.

Myslete na to, že lékař vám nedokáže po vyšetření odpovědět na otázku, „co tam našel“. Pořízené záznamy je třeba zpracovat ve speciálním softwaru. Většinou jsou dostupné nejpozději během několika dní.

Může to začít jako úsměvné kontrolování vypnutého sporáku, ale skončit vyčleněním ze společnosti a léčbou na psychiatrii. Co je obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji léčit?