Článek
Jiná odrůda je dobrá při pečení, jiná na jídlo, jiná do celerové polévky. A když je v receptu napsáno hruška, má autor na mysli máslovku, nebo pevnou zelenou? Čtěte dál a dozvíte se vše potřebné.
Znáte pět nejoblíbenějších odrůd jablek?
Zimní banánová jablka
O odrůdě Banánové zimní jste možná ještě neslyšeli, v obchodech jsou ale její plody k vidění často. Jedná se o odrůdu pozdní, sklizeň je až v říjnu, a jablka jsou proto dobře skladovatelná až do dubna či května. Mají žlutozelenou až žlutou slupku s červenými skvrnami (těm se říká líčka), je pevná, lesklá a na omak mastná. Dužina je žlutá, sladká a hodně aromatická – chutí i vůní připomíná banány. Právě díky výrazné sladkosti jsou tato jablka vhodná spíš na pečení nebo do štrúdlů, na kompoty, přesnídávky atp., na normální jídlo se bohužel snadno přejedí. Na vzduchu téměř nehnědnou, hodí se proto i do salátů nebo na svačinu do školy.
Spartan
Spartany patří mezi nejoblíbenější jablka. Vyšlechtěna byla v Kanadě, hojně se však pěstují i u nás. Poznáte je podle červené, v plné zralosti až nafialovělé pevné slupky. Plody mají bílou, šťavnatou dužinu, voní jemně navinule a jsou sladké. Díky šťavnatosti jsou jako stvořené k přímé konzumaci, do buchet je jich až škoda. Sklízejí se na přelomu září a října.
Golden Delicious
Další oblíbená odrůda jablek – populární je hlavně díky svému zlatavému odstínu a poměrně velkým, kulatým plodům. Jejich barva je zelenožlutá, v plné zralosti sytě žlutá, občas s růžovým líčkem. Jablka jsou pevná, šťavnatá a s navinule sladkou chutí. Goldeny jsou velmi oblíbené i na pečení a vaření, jejich dužina je křehká, rozpadá se tak akorát a těsto dobře zvláční. Jsou z nich i skvělé přesnídávky a marmelády. Je ovšem potřeba malého upozornění: tato odrůda je velmi náchylná k tzv. strupovitosti, což je jedna z nejčastějších chorob jabloní, která úrodu znehodnotí. Proto je potřeba je často a pořádně chemicky ošetřovat. Jablka proto minimálně velmi dobře omyjte!
Rubín
Plody této tradiční české odrůdy jsou velice vyhledávané. Mají žlutou slupku s výrazným sytým červeným žilkováním – na první pohled jablka vypadají červená. Jejich dužina je lehce nažloutlá, šťavnatá a především: velmi chutná. Nejlepší jsou pro přímou spotřebu, tedy k jídlu jen tak, skvělá jsou do salátů nebo i k masu, protože na vzduchu hnědnou pomalu.
Granny Smith
Tato zelená jablka poznáte díky jejich jasné barvě na první pohled. Jsou pevná, tvrdší a nakyslá, ostré chuti. Díky tomu se hodí do spousty receptů, kde jejich ostrost oceníte: mohou to být saláty (dužina hnědne pomalu), krémové polévky (už jste zkoušeli třeba sametovou s celerem?), buchty, ale hodí se i k masu a vnitřnostem. Pokud tímhle jablíčkem vyladíte třeba křenovou omáčku, bude skutečně delikátní! Je to velmi stará odrůda, vyšlechtěna byla v Austrálii a dnes ji mají rádi po celém světě.
A jaké odrůdy hrušek znáte?
Lucasova hruška
Jedná se o tzv. máslovku, sezona sklizně je právě teď a dobře uskladněné plody vydrží zhruba do ledna. Hrušky jsou spíš většího vzrůstu a krásně kuželovitého tvaru, mají žlutozelenou hladkou slupku, někdy s růžovým líčkem. Jsou jemné, sladké a voňavé. Hodí se k přímé spotřebě, díky většinou nevyvinutým semínkům není téměř potřeba je čistit, a jsou tak skvělé i na pečení, povidla a marmelády.
Nashi
Na zahradě si ji nevypěstujete, v obchodech je ale k vidění čím dál častěji. Plody asijské hrušně nashi (někdy ji najdete i v české transkripci naši) si díky výrazné sladkosti a měkkosti nacházejí své konzumenty snadno. Tato odrůda pochází z Číny a Japonska, v současnosti ji ale zkoušejí pěstovat i třeba v Itálii a Francii. Plody jsou spíše kulovité, žlutozelené, oranžové až hnědé barvy, někdy s drobnými světlými krupičkami, které ale nejsou na závadu. Je sladší než většina evropských hrušek a chuťově připomíná něco mezi hruškami a jablky, kříženec to ale není! Už vzhledem k ceně doporučujeme jen k přímé spotřebě.
Williamsky
Hrušky Williamsovy jsou pro leckoho „ideálním představitelem“ všech hrušek. Jedná se o starou anglickou odrůdu, která doslova dobyla celý svět, v dovozu z USA ji najdete pod názvem Barlettova hruška a pěstuje se i v červeném kultivaru. Jedná se spíš o větší hrušky, které jsou tvarově někdy klasicky hruškovité, jindy spíš kulovité. Všechny ale mají hladkou žlutozelenou slupku, která je v plné zralosti až žlutá a s červeným líčkem. Mají jemnou, bílou, sladkou chuť, jsou aromatické a chuťově se jedná o jedny z nejlepších hrušek! Jsou skvělé na přímou spotřebu, díky pevné dužině se hodí i na kompoty a v neposlední řadě i na pálenky.
Pařížanky
Na tyhle krásně tvarované zelené hrušky narazíte až po novém roce. Sklízejí se totiž koncem října, dozrávají ale až v prosinci. Mají tuhou, silnou, zelenou slupku, která na omak může být až drsná. Oproti tomu má ale bílou, skladkou a jemnou dužinu, je velmi šťavnatá. V chuti však může překážet její „kaménčitost“ – při žvýkání máte pocit, jako byste chroupali písek. Není však pravidlem, že by ji hrušky této odrůdy měly vždy. Hodí se pro skladování, a tedy i přímou konzumaci, výborná je i na kompotování a jiné druhy konzervace.
Boscova lahvice
Netradiční název nesou plody pravidelného hruškovitého tvaru a mírně tradiční, žlutohnědé barvy. Tato stará odrůda pochází z Belgie a vyznačuje se středně velkými plody se rzivou, ale hladkou slupkou. Dužinu má nažloutlou, chuť sladkou až navinulou a celkově patří spolu s williamskami k nejchutnějším hruškám. Je vhodná ke skladování a přímé spotřebě, případně do buchet a koláčů. Na konzervaci si ale vyberte radši jinou odrůdu.
Tak co, příště už v obchodě budete vědět, po jaké odrůdě sáhnout?