Lenka: Je HIV pozitivní, přesto porodila zdravé děti!

„Nemáte AIDS, ale jste pozitivní na virus HIV,“ omráčila Lenku lékařka. Nedokázala uvěřit slovům, která slyšela. Nemohla to pochopit. „Proč já?“  Vždyť k lékaři přišla, protože je těhotná. A místo radosti z očekávání, rána z čistého nebe. A strach. Obrovský strach, co s ní a miminkem bude. „Já ale nechci umřít!“ to jediné běželo Lence hlavou.

Tehdy bylo Lence jednadvacet. „Gynekoložka mi volala domů, že se mnou potřebuje okamžitě mluvit, ale ne po telefonu,“ vypráví dnes, o pět let později, Lenka. „Sdělila mi, že se musím ihned hlásit na infekční oddělení v Nemocnici na Bulovce,“ popisuje první kroky, které musela udělat, když se o své nemoci dozvěděla. A ty patřily mezi ty nejsnazší...

„Byla to samozřejmě hodně velká rána a brečela jsem týden v kuse," popisuje první okamžiky Lenka. Ve chvíli, kdy jí ale lékaři potvrdili, že dítě bude zcela zdravé, se prý uklidnila. O to jí šlo především. Je ale jasné, že nic snadného ji nečekalo. Infekce virem HIV je smrtelná a neléčitelná a vede k syndromu selhání imunity - AIDS. Ale díky lékům a při dodržování pravidel je možné fázi před vypuknutím AIDS oddálit na poměrně dlouhodou dobu v řádech let. Proto Lenka zjišťovala do nejmenších detailů, co všechno může udělat, aby mohla být dobrou mámou.

„Okamžitě jsem začala pravidelně brát dvakrát denně léky. A naučila jsem se být hodně opatrná – dbát na to, aby se krev nikam nedostala, pokud se říznu. Proto si na všechno beru gumové rukavice,“ uvádí. Těžší úkol ji však čekal ve vztahu k okolí. Vyrovnat se se situací musela totiž především psychicky.

„Ano, nakazil mne tehdejší přítel, dnes manžel,“ prozrazuje mladá žena. Kde se ale vir objevil i v jeho těle? „Kdysi se popral a rozbil ústa člověku, který měl co dělat s drogami,“ popisuje dál. Při rvačce, kdy tekla krev, si způsobil otevřená zranění. A to byl moment, který byl pak osudný nejen pro něj, ale i jeho partnerku Lenku. K přenosu HIV totiž dochází krví, spermatem a preejakulátem, vaginálními sekrety, kontaminovanými injekčními stříkačkami a jehlami. „Že je nakažený, však zjistil až na základě mých pozitivních testů. Došel si na ně také, a bylo jasno,“ doplňuje Lenka.

Čekalo je nesnadné období. Lenka je ale bojovník, proto nic nevzdávala. Navíc velkou oporu našla ve tchyni i přátelích. A i když se dozvěděla, že nebude rodit přirozenou cestou a pochopitelně ani ve standardní porodnici, zvládla to. „Čekal mě císařský řez a infekční oddělení nemocnice,“ ujasňuje. Tehdy i hodně zhubla: při výšce 174 cm měla původně 90 kilo, zatímco před porodem 64 kilo. Jestli to bylo stresem, léky nebo nemocí, neví. „Každopádně syn Martin se narodil zdravý, takže jsem si oddechla.“

Za svého partnera se Lenka provdala. Pronajali si byt a začali žít jako rodina. Oba nemocní, ale se zdravým potomkem. „Pochopitelně manželovi i dnes občas vyčtu, co mi způsobil. Ale to je tak jediné, co můžu dělat,“ usmívá se Lenka. Ve tváři nemá vrásky ani zlobu, naopak klid. Je smířená a bere svůj úděl tak, jak je. A k mému velkému překvapení mi během povídání představuje dalšího caparta – tříletého Richarda. „Druhého syna jsme na svět přivedli zcela neplánovaně a s použitím kondomu, který nám při milování prasknul,“ vysvětluje mi. Naštěstí ani on není pozitivní.

Dnes už se Lenka se svou nemocí naučila bez problémů žít. Má velkou rodinu a trápí ji spíš obyčejné rodičovské problémy: třeba, že nemůže pro svého syna sehnat školku. Chce se totiž vrátit do práce a odstěhovat se z charitativního bytu, kde celá rodina kvůli finančním potížím přes rok bydlí.

Že by se Lenka nemusela dočkat svých vnoučat, se snaží si nepřipouštět. „Vždyť někoho zdravého třeba srazí auto, a také se jich nedočká,“ říká.

Tip redakce: O další statečné ženě si můžete přečíst v článku Příběh Jarky: Revma mě málem připravilo o dítě či Neobyčejný příběh statečné matky.

Za zprostředkování kontaktu na paní Lenku děkujeme Art for Life a Domu světla v Praze.