Lukáš Frajer: Změna pohlaví není úchylka ani nemoc

Jaké to je, když se cítíte být mužem v ženském, nebo ženou v mužském těle, tedy být transsexuál? To asi pochopí jen ti, kteří tak žijí a odborníci, kteří jim pomáhají k tomu správnému zevnějšku. Právě tomu se věnuje od roku 2006 i plastický chirurg MUDr. Lukáš Frajer. Provedl již kolem tří set operací nutných pro změnu pohlaví.

Transsexuálové mohou být okolím vnímáni jako nemocní nebo úchylní lidé. Je to tedy vrozené?

Zjednodušeně lze říci, že transsexualita je stav, kdy příslušné vnímání sebe sama neodpovídá „tělesné schránce“. Rozhodně to není úchylka, nemoc nebo zvrácenost, ale vrozená porucha pohlavní identity. Řešením je chirurgická přeměna, která sladí jejich osobnost s tělem. Jde o sexuální identifikaci, nepleťme si ji se sexuální orientací.

Asi nejde jen tak přijít a říci: Jsem transsexuál a chci změnu pohlaví...

Je to dlouhý proces, který má několik etap. Začátkem je vnitřní coming out. Pak pacient, většinou ve spolupráci s rodinou, vyhledá sexuologa. Ten provede sexuologické a psychologické vyšetření a potvrdí diagnózu. Poté začne pacient vystupovat v roli opačného pohlaví, užívat hormony, změní si jméno na neutrální a následně, asi po dvou letech sexuologické léčby či dovršení 18 let věku, může jít ke komisi pro změnu pohlaví. Ta je zřízena při ministerstvu zdravotnictví a je v ní právník, sexuolog, psycholog, urolog a gynekolog. Po schválení komisí se můžeme pustit do operací.

Během všech fází přípravy na chirurgický zákrok se stále ověřuje, jestli nedošlo k chybě v diagnóze, abychom si byli stoprocentně jisti, že je přeměna opravdu tím správným řešením.

V jaké věku lidé nejčastěji žádají změnu pohlaví?

Pracujeme i s transsexuálními dětmi, ale minimální věk na změnu pohlaví je 18 let. Horní věková hranice není omezena.

Stává se, že je diagnóza transsexuality jistá, ale pacient operaci nechce?

Ano. Je třeba si uvědomit, že jde o velký a rozsáhlý chirurgický výkon s řadou možných komplikací. I proto si někteří pacienti ponechávají genitál, se kterým se narodili. Existuje mnoho variant, jak se člověk se vším popasuje a není výjimkou, když si žena, měnící se na muže, nechá například odstranit prsa, rekonstruovat penis, ale má i vaginu.

Kolik operací na změnu pohlaví se cca za rok v ČR udělá?

To je složitější počítat, protože pro změnu pohlaví je potřeba několik operací. Někdo podstoupí všechny v jednom roce, jiný je rozkládá. Ale pro představu – komise vyhoví za rok asi padesáti žadatelům o změnu pohlaví.

Co je hlavní motivací lidí, kteří se pro změnu pohlaví rozhodli? Přeci jen tu jsou nějaká rizika, strach z bolesti a podobně.

Cílem transsexuála je vypadat, chovat se a vnitřně se cítit jako druhé pohlaví. Dobře provedená rekonstrukce genitálu a i celková proměna díky plastickým operacím takovým lidem zvyšuje sebevědomí, ale především je začleňuje do společnosti. Splní jim sen žít život takový, jaký si přejí.

Řekl jste, že změna pohlaví je série operací. Co všechno pacienta čeká?

Operace lze rozdělit na nutné a doplňkové. Mezi nutné patří odstranění reprodukčních orgánů „špatného“ pohlaví – u žen dělohy a vaječníků, u mužů varlat a penisu. Doplňkové zákroky mají podpořit rysy nového pohlaví, jde tedy například o zmenšení nosu, brady, kontur čelisti, nadočnicových oblouků, zvětšení prsou nebo redukce ohryzku. Specialista oboru ORL může upravit i hlas.

Evidentně jde o velmi složitý a jistě i nákladný proces. Kdo ho financuje?

Nutné zákroky hradí stát, ty doplňkové si pak hradí pacient sám.

Představa, že, když to řeknu hodně zjednodušeně, vyrobíte penis místo vaginy a naopak, je pro většinu lidí nepředstavitelná. Jak to vlastně probíhá?

Rekonstrukčních technik v případě penisu je celá řada, od prostých kožních laloků, odebraných z oblasti třísel až po mikrovaskulární přenosy z oblasti zad, což je nyní asi metoda číslo jedna. Rekonstrukce penisu je ale složitý proces a ne každý pacient ho proto podstupuje.

Vymodelování vaginy je snazší?

Každá operace má svá úskalí, ale rekonstrukce ženského genitálu z penisu mají velmi dobré estetické výsledky. Vytvoření neovaginy je prováděno z původního penisu a šourku a ta bývá s pomocí zamaskování pubickým ochlupením často k nerozeznání od originálu. Dokonce je člověk schopen dosáhnout i orgasmu – díky tomu, že jsou nervová zakončení klitorisu vytvořena z části žaludu. Ale bohužel se nedá zcela „vymazat“ původní mužské tělo (výška, rozpětí ramen, maskulinní rysy ve tváři apod.), což může ve finále působit rušivě.

Naopak konverze ženy v muže jsou často velmi zdařilé, co se týče celkového vzhledu, ale rekonstrukce genitálu je složitá a neopenis se originálu jen přibližuje. Velmi složité je provést i rekonstrukci močové trubice, šourku a odstranění pochvy. U někoho zůstane zachována možnost i „klasického“ pohlavního styku, samozřejmě bez možnosti klasické ejakulace.

Nabízí moderní medicína nějaké nové metody, které přeměnu pohlaví zásadně ovlivňují?

Současná medicína dokáže poměrně zdařile provést kopie primárních či sekundárních pohlavních znaků daného pohlaví, ale funkci jako u neoperovaného jedince zatím nahradit neumí. Nový je přístup k léčbě transsexuality dětí. Pokud je diagnóza potvrzena, nasadí se rovnou v pubertě hormony „správného pohlaví“, a díky tomu nedojde k rozvoji sekundárních pohlavních znaků, které by se pak těžko odstraňovaly. V tomto směru jsme ale zatím na začátku.

Je v případě změny pohlaví nutná nějaká doživotní medikace?

Ano, hormonální substituce je doživotní, dnes ve formě depotních hormonů, které se aplikují dle typu preparátu, třeba jednou za měsíc.

Změna pohlaví musí nadělat zmatky i v rodinách. Mnozí se pro ni mohou rozhodnout až poté, co měli děti, žili v manželství. Jak se tohle řeší?

Po dokončení chirurgické přeměny už tito lidé děti mít nemohou. Mohou je ale mít před tím, takže se to musí také předem vyřešit – i proto, že dojde nejen ke změně pohlaví, ale i legislativní proměně. Musí se tedy řešit vztah „nového“ člověka a jeho dětí. V případě nezletilých dětí to řeší opatrovnický soud. Pokud žijí pacienti v manželství, musí být před samotnou komisí manželství ukončeno rozvodem. Další svazek není problém uzavřít poté, co je pacient ve „správném těle“.

Jak může přeměna pohlaví zasáhnout rodinu? I o tom je článek (Ne)veselé rodinné příběhy: Rozvod po 20 letech. Z manžela se stala žena