Legenda o Bruncvíkovi a jeho kouzelném meči

Na ostrově krále Olibria byli všichni divní a na člověka z nich šla hrůza. Samotný král měl čtyři oči. Jeho poddaní pouze jedno. A taky měli jenom jednu nohu, takže museli chodit o berlích.

Mladí lidé dělali frajírky a berle nepoužívali. Skákali po jedné noze. Ty nohy vypadaly jako nohy psí. Nohy dog, nohy jezevčíků... Někteří z nich měli psí hlavy. Jiní lidské, ale na ní rohy. Prapodivná země.

Bruncvík si čtyřokou princeznu vzal, protože se nechtěl protivit králi. Kdyby to neučinil, snadno by přišel o hlavu. Potom se pořád toulal královským hradem, z něhož nesměl odejít. Jednoho večera narazil ve sklepení na staré, plísní pokryté dveře, které léta nikdo neotevřel. Rozrazil je s námahou. Hrozně skřípěly.

Uvnitř bylo hodně vlhko a tmavo. Odevšad se na knížete dívaly kruté krysí oči. Ale zvířata se ho bála a neútočila na něj. Našel tam rezavý meč bez jílce. Něčím ho zaujal, a tak si ho vzal.

Po večeři ukázal meč manželce. Ta ho znala a v jejích očích se objevil strach. Prozradila mu, že ten meč má kouzelnou moc. „Měl jsi ho tam ale nechat. Je to zlý meč. Naši lidé se ho bojí jen vzít do ruky. I otec ho nechal v podzemí.”

Ptal se dál. Chtěl všechno vědět.

Nakonec mu tajemství meče prozradila: „Když ho vezmeš do ruky a řekneš ‚Hlava jedna, dvacet, třicet, sto tisíc hlav dolů!‘, provede to. Zabije každého, na koho ukážeš.“

Bruncvík se zaradoval. S tím mečem mu svitla naděje na to, že se zachrání. Nejprve ukázal na svou ženu, potom na krále, zbrojnoše, vojáky, dvořany...

Meč sekal jako divý a brzy pobil všechny obyvatele ostrova.

Bruncvík se lvem nasedli na koráb a odpluli do Evropy. Tam se oblékl do prostého poustevnického šatu a vydal se ku Praze. Po sedmi letech se sem vracel.

Přišel do Prahy, do města, které mezitím dobyl vévoda bavorský, okupoval ji a hodlal si za ženu vzít Bruncvíkovu choť, aby zemi definitivně uchvátil. Proto konal na hradě velkou oslavu, jedlo se, pilo, tančilo...

Na hradním nádvoří potkal kníže svého stařičkého sluhu Theobalda. Po něm poslal své ženě pohár vína, do něhož hodil svůj prsten.

Kněžna prsten objevila a zajásala, protože za Bavora se opravdu vdávat nechtěla.

Vévoda se rozzuřil a hledal všude Bruncvíka, chtěje ho zabít. To ale jenom prohlašoval. On byl dost velký zbabělec a srabák.

Zároveň nařídil svým mužům, aby knížete probodli okamžitě, jak se objeví.

A už tu byl kníže a vykřikl: „Hlava jedna, dvacet, třicet, sto tisíc hlav dolů!” Ukázal na vévodu a jeho muže.

Meč vyskočil z pouzdra a vykonal své krvavé dílo. Všichni Bavoři byli během chvilky mrtví. A byl v Praze zase pokoj.

Načež kníže dál vládl Čechům spolu se svou chotí. Celých čtyřicet dalších let. A lev ho doprovázel, kamkoliv šel.

Bruncvík už potom kouzelný meč nepotřeboval. Nechtěl provokovat temné síly. Vždyť sám měl silné ruce, svého lva a Čechy, kteří věrně stáli za ním. Dal tedy otevřít Karlův most a meč uložit do jeho nitra.

Ve staletých kamenech, mezi nimi a pod nimi meč čeká na chvíli, kdy bude Čechům nejhůře. A potom přijde si pro něj svatý Václav, v čele blanických rytířů. Bude to tak, že Václav pojede na koni přes most, ten kůň zakopne o dlažební kostku a meč vyletí ven a rovnou do knížecích rukou. Potom se všichni nepřátele země české mohou jen třást a čekat na svou neodvratnou smrt. Takový čarovný meč, to je někdy horší než atomová bomba.

Po mnoha letech od návratu Bruncvíka do Prahy umřela paní kněžna. Kníže pár dnů po ní. Několik dalších dnů na to pošel i lev. Ti tři se nesmírně milovali a byli si absolutně věrní. Jeden bez druhého žít prostě nemohl. Lev byl pochovám k nohám svého rytířského přítele do jeho hrobky, aby i po jeho smrti střežil jeho bezpečí.

Jestliže máte rádi pověsti, určitě by vám neměl ujít pořad TaJeMno na Televizi Seznam!