Léčitelé z říše zvířat: Pomohou s bolestí zad i duše

Zvířata lidem dělají společnost a přinášejí jim potěšení. Seniorům němé tváře často nahrazují lidskou společnost – podle rakouského psychologa Geralda Gatterera mají starší chovatelé například nižší riziko sebevraždy. A právě těchto schopností využívá animoterapie (zooterapie), léčba za pomoci vyškolených zvířat pod dohledem odborníka.

Nejstarší formou animoterapie je hipoterapie, léčebná jízda na koni. Jejím využitím se zabýval už starověký lékař Galén v 2. století našeho letopočtu. Nejčastěji se využívá u lidí s pohybovými a neurologickými problémy, po úrazech hlavy a páteře a s bolestmi zad, koně pomáhají také při roztroušené skleróze či Parkinsonově chorobě. Jejich chůze stimuluje nervovou soustavu a přispívá tím k procvičování koordinace a rovnováhy či k protažení a zpevnění svalů. Nezanedbatelný je i vliv na psychiku – čas strávený v sedle přináší radost a potěšení.

To ovšem nejsou jediní zvířecí léčitelé. „Kromě koní se nejčastěji zapojují psi, kočky a celá řada drobných domácích mazlíčků i hospodářských zvířat,“ uvádí Michaela Freeman, která se téměř 20 let věnuje výzkumu a organizování animoterapie.

Péče o zvířata, dotyky a mazlení přispívají k zlepšení motoriky a fyzické kondice u dětí i dospělých. Pozitivní je vliv na duši – zlepšuje se stav pacientů s psychickými nemocemi, jako jsou úzkosti či deprese. Výzkumy i zkušenosti ukazují, že takoví lidé jsou pak společenštější, ohleduplnější a víc se usmívají. Mazlení s chlupáčem totiž pomáhá zvýšit množství endorfinu, hormonu štěstí. Léčebný styk se zvířaty je vhodný i pro malé autisty – může je vytrhovat z jejich uzavřeného světa.

Nic z toho však neznamená, že všech šrámů vás zbaví pouhé hlazení kočičího hřbetu. „Zvířata působí především jako silný motivační prvek. Dodávají lidem jak chuť do života, tak chuť na sobě dál pracovat, cvičit, léčit se, komunikovat,“ říká Michaela Freeman. Animoterapie je doplněk klasické rehabilitace a psychoterapie. Buď se nechává působit samotné zvíře, nebo je zvíře prostředníkem mezi pacientem a terapeutem, který zadává úkoly. Jedna z řady studií třeba ukázala zlepšení socializačních schopností u lidí s demencí – v přítomnosti čtyřnohých „léčitelů“ byli otevřenější.

Animoterapie není pro každého. Hlavní kontraindikací jsou podle Michaely Freeman fobie, alergie nebo zvýšené hygienické nároky (má-li klient například otevřené rány).

A jak to probíhá v praxi? Všestranné využití se dá ilustrovat na psovi. Házením míčků nebo nabízením pamlsku se cvičí motorika, prostřednictvím povelů a povídání zase komunikační schopnosti. Člověk také řekne němé tváří i to, co by terapeutovi možná nikdy neprozradil.

Někdy zvířata, nejčastěji z různých dobrovolnických sdružení, docházejí do nemocnic zpříjemnit den dlouhodobě hospitalizovaným lidem. „Takoví pacienti už odmítají spolupracovat, uzavírají se do sebe, trpí depresemi. Těm pak například pes pomáhá obnovit nebo nahradit sociální kontakt. Když u nich je, začnou mluvit a spolupráce i psychický stav se mnohdy zlepší,“ dodává Dana Nováková, vrchní sestra oddělení následné péče Klatovské nemocnice.

Máte o animoterapii zájem? Důležité je oslovit zkušeného odborníka se zvířetem, které má zkoušky – týká se to zejména psů, koček a koní. Anebo navštivte terapeutickou farmu. Lekce pod vedením odborníka jsou různě dlouhé, od třiceti minut do hodiny a půl. Cena začíná na 200 korunách a nejde o službu hrazenou zdravotní pojišťovnou. Najdou se ovšem i nadšenci, kteří animoterapii provádějí bez nároku na honorář, pouze za proplacení cestovních nákladů. Metoda je účinná, když probíhá alespoň jednou týdně.

Věděli jste, jaká síla se skrývá ve zvířatech?