LDN, anebo léčba v domácnosti? Druhá varianta není nemožná

Jaroslava a Václav z Poličky nikdy nebyli žádní domácí peciválové, naopak v mládí i v důchodovém věku milovali procházky do přírody a dlouhé túry. Jedna taková vycházka jim ale převrátila život naruby.

„Bylo to 29. července 2018. Byl nádherný večer, měsíc svítil. Tak jsme se šli projít do parku. Seděli jsme spolu na lavičce a užívali si to. Ale cestou domů manželka špatně šlápla, spadla a zlomila si ruku a nohu v krčku,“ vzpomíná na osudný den Václav.

S rukou nebyl problém, ta se dobře zahojila. Kvůli zlomenému krčku ale musela Jaroslava na operaci. „To bylo to neštěstí. Dostala narkózu do páteře a po ní ochrnula. Od pasu dolů, úplně,“ popisuje nešťastný Václav. Asi tři týdny byla v nemocnici, ale dál už tam pro ni nemohli nic udělat.

Jak by se ale Václav dokázal sám postarat o nemohoucí manželku? V nemocnici mu řekli, že pravděpodobně jedinou možností je léčebna dlouhodobě nemocných.

„To bylo ale pro ženu a pro celou rodinu nepředstavitelné. Sami jsme navštěvovali v LDN příbuzné a viděli jsme, jak tam chřadli. Tehdy jsme si říkali, že jestli existuje peklo, tak je to tohle. Jste obklopeni jen těmi nešťastnými lidmi, je to prostě strašné,“ říká Václav, který byl přesvědčený, že tohle by byla pro jeho ženu pomalá, ale jistá smrt.

Pan Václav netušil, co má dělat, ale nehodlal se vzdát. „Neměl jsem ponětí, kde získat pomůcky, které žena potřebovala. Polohovací lůžko, vozík a podobně,“ líčí Václav. Naštěstí našel podporu a pomoc v zaměstnancích pečovatelské služby Penzionu Polička.

Od nich se dozvěděl, že v rámci dostupných pečovatelských služeb lze zařídit mnoho věcí, od půjčení potřebných pomůcek až po jakousi pečovatelskou službu na míru. „S lecčím jsem si dokázal poradit sám, i tak k nám někdo chodil třikrát denně. Ale teď marodím se srdíčkem, dostal jsem kardiostimulátor, takže k nám pečovatelky chodí pětkrát denně,“ upřesňuje Václav.

Pro Jaroslavu a Václava je i tato situace těžká. „To víte, žena byla jako jehlička, ta nikdy neposeděla, takže takhle šťastná určitě není. Ale alespoň jsme spolu. A já pořád doufám, že se mi zlepší to srdce a zvládnu ji třeba sám dát na vozík a vyrazíme spolu na procházku. To by ten život hned dostal zase jiný náboj,“ říká Václav. A přesně o tohle jde.

Vše jsou to samozřejmě služby placené, ale rozhodně ne nedostupné. Například pečovatelská služba, která pomáhá s veškerými činnostmi každodenní péče, jako je například hygiena, oblékání, manipulace s nepohyblivým člověkem, pomoc s přípravou stravy, doprovodem k lékaři a podobně, stojí dle zákona maximálně 130 korun na hodinu.

Péči lze hradit z takzvaného příspěvku na péči. Jeho výše se stanovuje dle stupně závislosti, částka je poskytována jednou měsíčně a pohybuje se v rozmezí 880 Kč (první stupeň závislosti) až po 19 200 Kč (čtvrtý stupeň závislosti).

Pečovatelské služby jsou od toho, aby umožnily lidem řešit těžké životní situace co nejcitlivěji. Nemusí se hned pomýšlet na stěhování do domova pro seniory, protože třeba nechcete být rodině na obtíž.

„Jde nám o to, aby si lidé uvědomili, že i když se stanou závislí na pomoci druhých, často lze žít doma i nadále. Mnohé pečovatelské služby nyní uzpůsobují své fungování, aby mohly být základním pilířem podpory v domácím prostředí nejen pro uživatele, ale i jejich pečující rodiny či blízké,“ říká Eva Kroupová z neziskové organizace Institut sociální práce, který realizuje projekty podporující vizi Žít doma.

Stáří není snadné pro nikoho. Pro seniory samotné, ale ani pro jejich blízké. Sendvičová generace: Jak skloubit péči o děti i rodiče?