Láska na první pohled existuje. Proč jí častěji propadají muži?

Podle nejrůznějších světových studií to vypadá, že zhruba polovina lidí věří v lásku na první pohled. Druhá půlka je mnohem cyničtější a mluví spíš o „lásce na první chtíč“. Jak to tedy je?

Nelze popřít, že se krásní a přitažliví lidé stávají objektem lásky na první pohled mnohem častěji než ti méně hezcí. Ano, v první chvíli jde asi skutečně o to, zda se vám daný člověk líbí, nebo ne.

Říkáte si, že láska na první pohled je takové romantické kouzlo, takže mu nejspíš propadají hlavně ženy? Omyl! Velká studie, o které mluví britská sexpertka Tracey Cox v deníku Daily Mail, do níž se zapojilo osmdesát tisíc lidí z celého světa, zjistila, že mnohem větší sklony k tomuhle vzplanutí mají muži.

Ti lásku na první pohled zažili ve 48 procentech, kdežto ženy jen ve 28 procentech. „Proč? Protože muži se velmi často zamilovávají na základě toho, jak žena vypadá. A díky tomu, že se fyzické vlastnosti nemění nijak rapidně a rychle, minimálně nějaký delší čas bývají muži v takovém vztahu spokojení,“ vysvětluje americká biologická antropoložka Helen Fisher.

Naopak ženy jako jakési strážkyně rodu bývají v hledání životního partnera mnohem opatrnější a obezřetnější. „Když žena zjistí, že muž není tak inteligentní, vtipný či šarmantní, jak očekávala, pocit zamilovanosti velmi rychle vyprchá a ona snadno zapomene, že se něco takového vůbec stalo,“ dodává Helen Fisher.

Jenže ke skutečné lásce a fungujícímu vztahu je toho přece potřeba víc než jen vzájemná přitažlivost. A vážně je možné během letmého pohledu poznat, zda je ten či onen chytrý, vtipný, milý, laskavý a podobně? „Odborníci na řeč těla tvrdí, že i jeden pohled stačí k tomu, abyste alespoň částečně odhadli, jaký daný člověk je,“ říká Tracey Cox. Vaše tvář, grimasy, pohyb a držení těla jsou totiž jakýmsi odrazem vaší duše. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, ale něco na tom prostě je.

Navíc ne vždy lidé mluví o lásce na první pohled a myslí tím skutečně to magické setkání dvou párů očí, obrovské zajiskření a výbuch vzájemné přitažlivosti, které nelze odolat.

Většinou jde spíš o „lásku na první kontakt“, kdy v tom druhém najdete zalíbení až poté, co s ním třeba chvilku promluvíte, proběhne nějaké (byť krátké) osobní sblížení. „A v takovém případě už se do hry dostávají i jiné faktory než jen to, jak ten člověk vypadá. Už máte reálnou zkušenost, jak ten člověk mluví, jak voní, jak se dotýká věcí i lidí, jak se pohybuje,“ upřesňuje Tracey cox. A to jsou všechno věci, které vaše podvědomí vnímá a vyhodnocuje.

Dalo by se tedy říct, že v drtivé většině případů jde o víc než jen o to, že je ten druhý krásný a sexy. Máte o něm totiž mnohem víc informací, než si myslíte.

Navíc, přestože samozřejmě existují určité obecné známky atraktivity, pořád je vnímání krásy hodně individuální záležitostí. Každý si totiž už od narození vytváří jakési podvědomé škatulky toho, co mu připadá hezké, a co ne. A na základě všech svých zkušeností (jak se k vám v dětství chovali rodiče, příbuzní, děti ve škole, učitelky, v dospělosti pak konkrétní partneři) si takhle sortujete lidi.

Takže pokud jste v dětství měli strýce s obrovským nosem, který byl ale naprosto úžasný a vy jste ho milovaly, nejspíš se vám budou líbit muži s větším nosem, i když to v obecném měřítku rozhodně není známka atraktivity.

Zažili jste někdy lásku na první pohled?