Laparoskopie: šetrná metoda operace bez velkých jizev

Laparoskopie je endoskopická metoda. To znamená, že se do těla malým otvorem vsunou potřebné nástroje, díky kterým pak lze vyšetřit či operovat konkrétní orgány. Nejčastěji se používá v chirurgii, gynekologii a urologii. Laparoskopické vyšetření se využívá například k zjištění příčiny gynekologických obtíží, při podezření na mimoděložní těhotenství, v případě bolestí břicha nejasného původu, při podezření na nádorové onemocnění…

Někdy se při operaci užívá i kombinovaná laparoskopie: část zákroku se provede laparoskopicky, část tradičním způsobem, nicméně řez je výrazně menší než při běžném zákroku. To se využívá například při odstranění dělohy nebo části střeva.

Hlavní předností laparoskopických výkonů je malá zátěž pro pacienta a minimální jizva. Pomocí malých řezů se do břišní dutiny zasunou nástroje a kamera. Obraz vidí lékař na obrazovce a nástroje ovládá zvenčí. Výhodou je, že pacient neztrácí velké množství krve, zákrok ho tolik nezatěžuje a nemusí být tak dlouho v neschopnosti.

Před zákrokem je třeba předoperační vyšetření. Od půlnoci do plánovaného zákroku nesmíte nic jíst ani pít. Je možné, že vás hospitalizují již den před plánovanou laparoskopií. Zdravotníci s vámi předem proberou, jaké léky užíváte a zda v tom pokračovat. Bude je také zajímat, jestli máte nějaké alergie. Před určitými typy zákroků se dělá klystýr nebo se podávají projímadla.

Operace se provádí na operačním sále v celkové anestezii, tedy v narkóze. První řez dlouhý maximálně dva centimetry se dělá u pupíku a tudy se jehlou do dutiny břišní pustí oxid uhličitý. Tak se břicho nafoukne a zvětší se prostor pro nástroje, které je potřeba použít. Někdy se provedou další miniřezy pro zavedení dalších nástrojů a optiky, jíž operatér sleduje místo zákroku.

Rizika jsou obecně stejná jako u ostatních operací (infekce, krvácení, srůsty), jen s menší pravděpodobností. Existuje také možnost, že operatér poraní vnitřní orgány či důležité cévy, může dojít i k vzácné, zato velmi nebezpečné plynové embolii, tedy že plyn vnikne do krevního oběhu.

Po operaci zůstává břicho nafouklé, může to být velice nepříjemné a způsobovat velké bolesti ramen a ztěžovat dýchání. Během pár dnů se plyn vstřebá, někdy to ovšem trvá i několik měsíců. Užívají se léky na plynatost a musí se čekat, až to přejde.

Zákrok trvá zhruba půl hodiny až hodinu. Výsledek se dozvíte podle toho, o jaký výkon šlo. Někdy je třeba poslat vzorek na histologii. Po operaci je nutné odpočívat, někdy je třeba podat léky na bolest. Po některých zákrocích je třeba pacienta vycévkovat (tedy se moč z měchýře vypustí pomocí cévky, což je nepříjemné, ale rutinní). Kdy budete propuštění, závisí na komplikovanosti zákroku a na zdravotním stavu, a může to být už v den zákroku. Stehy se odstraňují většinou desátý den.

I operace považované za banální mohou mít fatální následky.