Článek
„Partnera? Mám i nemám,“ směje se produkční Daniela. „My s Otou fungujeme tak, že když na sebe máme náladu, zavoláme si a sejdeme se. Ota jezdí pravidelně do zahraničí, takže mu čas organizovat nechci, a ani nemůžu. Já sama si ho ráda přizpůsobuji práci a koníčkům, což máme tak nějak nastejno. Prostě se nijak navzájem neomezujeme, nepočítáme s tím, že každý víkend strávíme spolu, pokud se tak dopředu přímo nedomluvíme. Pak přijde sobota, já vyrazím s partou do klubu a nezajímám se, jestli Ota už dorazil z Belgie nebo je někde se svými kamarády. Kdyby chtěl, zavolal by sám. Totéž platí i pro mě,“ vypráví o svém vztahu.
Lákadlem je nezávislost
Dá se to ale jako vztah nazývat? Ano. I když se nejedná o ten klasický, jak jsme na něj všichni zvyklí, vztah to je. Má přízvisko „volný“. Jaká pravidla si v něm daní aktéři domluví, taková mají. Jedni vyznávají sexuální svobodu se vším všudy, takže se nebojí i nezávazných dobrodružství s jinými, druzí trvají na tom, že si po fyzické stránce zůstanou věrni. Kombinací je mnoho. Lákadlem pro uzavření podobných „partnerských dohod“ je především nezávaznost. Podle Lenky Černé, kouče partnerských vztahů z portálu Mujvztah.cz, jsou (ne)výhody tak zvaného volného vztahu následující:
Důvody, proč uzavřít poloviční vztah
- daní dva jsou si vzácnější
- během kontaktu aktéři neřeší malichernosti a jsou schopni se více akceptovat
- určitá míra svobody, která někomu může vyhovovat
- udržení si přátelství s kamarády, které většinou lidé bourají kvůli intenzivnímu vztahu
- sex po telefonu jako zpestření intimity
- eliminování pocitů samoty, které doléhají především na osoby důchodového věku
- z důvodu braní ohledů na děti z předchozích vztahů, které se nemohou vyrovnat s rozchodem svých rodičů
Vypadá to hezky. Jenže realita je většinou někde jinde. Komukoli se do cesty mohou připlést pocity, které nahlodají jeho jistotu a vnímání takového vztahu – nevztahu. Jeho nevýhody, zdá se, převažují.
Volný vztah může existovat v každém věkuFoto: Isifa
Proč se volnému vztahu vyhnout?
- velká změna, když se sestěhují – neznají sebe v běžných situacích
- v případě žárlivosti je zde větší riziko, že se vztah rozpadne – zvýšená nedůvěra
- komunikace přes sms a e-maily – hrozí riziko nedorozumění a včasného nevysvětlení
- přílišné vzdálení se a ztráta společných zájmů v případě, že jsou daní dva od sebe dlouho
- absence intimity a z toho vyšší riziko, že jeden z partnerů bude nevěrný (v případě, že vztah je již narušený)
- pozdní rozpoznání, že partner není ten ideální pro život
- vyšší hrozba zklamání: druhý k nám nemá „oficiální" závazky, tudíž se nám nemusí s ničím svěřovat a být taktní
Nevěru neřeším
I čtenářka Daniela přiznává, že už si sama v minulosti připadala opuštěná a napadlo ji, že by vztah s Otou ukončila. „Jenže na ten normální partnerský život já nemám čas. Volný vztah je tak mojí jedinou nadějí,“ podotýká. Chce se prý vyvarovat žárlivosti na obou stranách. A nevěra? „Udělá to, udělá. Ale tohle riziko běžně hrozí i u partnerů žijících v jedné domácnosti. Já to aspoň budu mít o něco jednodušší s ukončením,“ domnívá se Daniela.
Má to budoucnost?
Volný vztah je zkrátka pro ty, kteří si jsou vědomi, že jejich „partner“ vůči nim nemá skoro žádné závazky, pro osoby, které vědí, že se protějšku může zalíbit někdo jiný, a počítají tak s tím, že je onen „poloviční partner“ bez pardonu opustí z minuty na minutu.
Jenže to dopředu nelze paušalizovat ani soudit. Někdy se volný vztah vykrystalizuje do běžných norem i s věrností a založením rodiny (nebo právě narození společného dítěte oba partnery „donutí" na takový krok přistoupit), jindy přestane být jeho atraktivita lákavá a buď ona, nebo on zatouží po něčem jiném. Rozhodnutí je na každém. Každopádně pravidla klasického spokojeného vztahuvypadají jinak. „Když chcete mít volný vztah, nezapomínejte na to, že jednoho dne budete stejně stát před rozhodnutím, zda spolu budete intenzivně, anebo se rozloučíte," uzavírá Lenka Černá.
Žili jste někdy v podobném vztahu? Jak (ne)fungoval?
