Kutilské minimum: Takhle zachráníte staré kuchyňské prkýnko!

Přírodní materiály jsou čím dál častěji obsazovány do hlavní role nejen kuchyňského náčiní. Dávají na odiv svou strukturu, zajímavé odstíny, ale mají také spoustu omezení – například v údržbě. A přesně to platí i o kuchyňských podložkách pro krájení. Obecně se jim říká prkýnka, ale myslí se tím nejen klasická dřevěná, ale i ta plastová, skleněná a vyrobená z dalších materiálů.

Určitě víte, že dřevo nesmí do myčky nádobí. Nesvědčí mu dlouhé namáčení ani detergenty používané při strojovém mytí. Takže je třeba postupovat hezky postaru. Ovšem – co když už nepomůže ani drhnutí drsnou stranou houbičky? Pak přijde na řadu větší kalibr: renovace.

Pokud máte doma kutila, jistě se najde v garáži nějaký smirkový papír. A když ne, zajděte do hobby marketu a kupte hned celou sadu tří až čtyř hrubostí brousicího zrna. Za poměrně velké balení zaplatíte sotva šedesát korun a hromada vám toho ještě zbude. V lékárně kupte minerální olej, který nežlukne tak rychle jako klasické rostlinné oleje. Kokosový nebo jeho řepkový sourozenec jsou vhodnější do salátu než na prkýnko.

Nejhrubší brusný papír trochu srolujte, aby se vám dobře držel, a přejíždějte po povrchu prkýnka. Ze začátku to jde špatně, ale jakmile narušíte nejsvrchnější vrstvu, ruka vám bude jezdit jako namydlená. Nezapomeňte na boční strany. Na místech, kde jsou viditelné velké zářezy, můžete přitlačit a vzít to důkladněji. Pokračujte od nejhrubšího k nejjemnějšímu.

Jestli prkýnko „zdobí“ nějaké černé skvrny, teď je chvíle, kdy se jich můžete zbavit. Zažraná plíseň zmizí, když dřevo potřete hutnou vrstvou neředěného tříprocentního peroxidu vodíku (koupíte v lékárně) a necháte alespoň hodinu působit. Na méně odolné skvrny stačí i ocet s jedlou sodou, ale plísně jsou prevít a je třeba s nimi zatočit silnější chemií. Ale nebojte se, peroxid není žádná nebezpečná žíravina. V reakci se vzduchem se rozkládá na vodu a kyslík, takže pak stačí důkladně opláchnout v horké vodě a nechat vyschnout.

Kouskem látky namočeným do lněného oleje natřete celou plochu umytého a vyschlého prkýnka. Nelekejte se, trochu zase vystoupí staré škrábance, ale jakmile se olej lehce vpije, výsledek bude vypadat lépe. Místo oleje můžete použít i roztavený včelí vosk, ale pracuje se s ním mnohem hůř a riskujete mapy na povrchu – a nevstřebané plochy budou při krájení klouzat.

Kromě vizuálního efektu jste obroušením a napuštěním dodali dřevěné podložce zdravější nádech a sobě jistotu, že se staré nánosy nebudou přenášet na jídlo, které právě krájíte. Prkýnka totiž bývají jednou z dlouhodobě nejznečištěnějších věcí v kuchyni, třebaže je po každém použití umyjete.

Průběžná péče je vždy mnohem lepší než nárazové hašení požáru. Prkýnku prospěje, když na něm nebudete nechávat jídlo zbytečně dlouho, zvláště maso. Po krájení je důkladně umyjte a nechte oschnout – neschovávejte hned do šuplíku.

Pravidelné potření rozkrojeným citronem zbavuje povrch případných mikroorganismů. V případě, že se chcete zároveň zbavit i zápachu, například z ryb, spojte citron se solí. Třete řeznou stranou citronu vydatně posolený povrch a pak ještě na pár minut zabalte do igelitového sáčku. U nových prkýnek si zkuste alespoň občas vzpomenout a naolejovat je. Dodáte jim nový lesk a prodloužíte životnost.

Staráte se o krájecí prkýnka dobře, nebo je zanedbáváte?