Článek
Všechny výše zmíněné úkony mají ve vyspělých zemích na starosti porodní asistentky už dávno a nepotřebují k tomu žádný placený kurz. Většinu věcí umějí i zdejší asistentky, mají na to vzdělání a některé to i běžně dělají, jen to nemůže být oficiálně, protože to česká legislativa neumožňuje. A to, aby mohly například aplikovat některé léky, by se dalo upravit i vnitřním předpisem.
Tak se dá shrnout hodnocení projektu z úst zkušené porodní asistentky Marie Vnoučkové, představitelky Unie porodních asistentek a jedné ze zakladatelek České asociace dul.
Porod bez lékaře
Porodník Antonín Pařízek, iniciátor a garant programu, o kurzu přitom hovoří jako o přelomové věci: „Díky jeho absolvování mohou porodní asistentky nejen samostatně vést nízkorizikový porod, ale také indikovat léky bez asistence lékaře, jako první v Česku.“ Mohou také mimo jiné indikovat a samostatně obsluhovat epidurální analgezii nebo ošetřit porodní poranění s podáním místního anestetika samostatně bez lékaře.
„V případě nízkorizikové rodičky se nemusí lékař či lékařka porodu vůbec účastnit. Na druhé straně, pokud se vyskytne nepravidelnost, mají porodní asistentky v porodnickém zařízení jistotu, že se na pomoc doktor dostaví neprodleně. To je dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví do pěti minut,“ popsal Antonín Pařízek, který je znám jako zastánce klasického nemocničního porodnictví.
Proč vůbec rodí na sále?
Zkušená porodní asistentka Marie Vnoučková se nad kurzem pozastavuje: „Je to vlastně takový dost vypovídající obrázek stavu českého porodnictví. Proč ministerstvo zdravotnictví dává akreditace takovýmto kurzům? Mělo by spíš myslet systémově.“ Měla tím na mysli zatím marnou snahu porodních asistentek změnit zákony tak, aby mohly vést fyziologické porody bez lékařů. Debata na toto téma se v Česku vede už čtvrt století a zatím bez posunu. Kurz, který absolvuje pár porodních asistentek ročně, na tom nezmění nic.
Marie Vnoučková v této souvislosti zmínila například Dánsko, kde porodní asistentky vedou všechny porody a lékaři už v podstatě řeší jen císařské řezy v případně nutnosti. Podobné je to i v dalších zemích západní Evropy. Podle ní už se ve světě dávno ví, že nízkorizikové ženy mohou rodit bez lékaře, v porodnici v porodním pokoji, v porodním domě, případně doma, přičemž porod v takovém případě má celý pod kontrolou právě porodní asistentka. Vychází to i z doporučení Světové zdravotnické organizace. „Na porodních sálech mají rodit jen vysoce rizikové ženy,“ dodala Marie Vnoučková. Zmíněné porodní domy jsou běžné například v sousedním Německu.
A co porodní domy?
Na kurz se mohou přihlásit i porodní asistentky odjinud, nejen zaměstnankyně pražské Všeobecné fakultní nemocnice, pod kterou porodnice U Apolináře spadá. Vždy však musejí mít minimálně pět let praxe. Letos v červnu získalo certifikát prvních sedm, další kolo poběží od října pro maximálně deset zájemkyň. Pětiměsíční kurz stojí třicet tisíc korun, pro zaměstnankyně VFN je to o něco méně.
„Cena je úplně absurdní. Když zaměstnanci navyšuji kompetence, předpokládám, že ušetřím jinde. Pokud činnosti, které vykonával lékař, bude vykonávat porodní asistentka, pravděpodobně snížím náklady. Pro zaměstnance by tedy měl být kurz zdarma. Zaměstnavatelé jsou v současné době zodpovědní za vzdělávání svých zdravotnických zaměstnanců,“ míní Marie Vnoučková.
Předpokládá, že zájem o kurz nebude velký. Daleko lepší by podle ní bylo, kdyby zákony přestaly asistentkám tak svazovat ruce a i v Česku mohly například vznikat porodní domy, kde rodí ženy právě s asistentkami. Lékaři však jejich vzniku nakloněni nejsou.
Dát život není legrace. Porodnické násilí existuje a samotný porod může způsobit závažné trauma, proto i někteří porodníci tvrdí, že by žena měla mít možnost si způsob porodu vybrat.