Článek
Začneme takovou asi častou otázkou, kterou si ale nemůžu odpustit. Když jste byl malý kluk, chtěl jste být hercem, nebo spíš třeba potápěčem či astronautem?
„Já jsem to měl asi klasicky, jako spousty jiných dětí. Chtěl jsem být popelář, astronaut a zvěrolékař.“
A kdy přišla ta doba, kdy jste si řekl: Já budu hercem?
„Ani nevím, jestli jsem si v patnácti uvědomoval, čím chci být. Přijde mi nespravedlivý, že už takhle mladý se člověk musí rozhodovat, čím bude. Od deseti jsem ale chodil do dramaťáku, který byl v Rozhlase. Tam jsme začali hrát dětské divadlo, s operou Brundibár jsme byli i v zahraničí. Chodili se na nás dívat režiséři z Rozhlasu, protože jsme všichni uměli dobře mluvit. Tak jsem začal dabovat. Navíc se herectví v té době věnoval brácha, chodil jsem za ním a to prostředí mi přišlo skvělé. A pak jsem přišel na to, že na konzervatoři není matematika a fyzika, tak jsem to zkusil.“
Konzervatoř jste nedokončil, protože jste začal hrát. Pak jste ale nějakou dobu studoval v Londýně. Máte ambice hrát i v zahraničí?
„Mám.“
Kdyby přišla nabídka, vzal byste ji, i kdyby to znamenalo odstěhovat se odsud?
„To by záleželo na okolnostech. Teď jsem točil tři roky v Irsku, takže problém s dlouhodobějším pobytem v cizině nemám. Pokud bych tu ale musel něco nechat a jet točit třetiřadý seriál, tak bych nepřijal. Ale hlavně moje londýnská agentura tyhle věci ani nedělá.“
V povídkovém cyklu Soukromé pasti si zahrál s chutíFoto: Nova
Když jste mluvil o seriálech, v Česku se také točí spousta nekonečných seriálů. Chodí vám nabídky na účinkování?
„Jednou za čas nějaká přijde, ale momentálně nemám potřebu přijímat je. Já mám počty jednoduché. Nemám děti a bydlím ve vlastním, takže nemám žádné vysoké výdaje. S tím, co si teď vydělám, si vystačím. U mě finanční část nabídek zatím nehraje žádnou roli. Ale jak říkám – zatím. Pozítří může být všechno jinak. Vzhledem k tomu, že jednou za čas hraju v nějakém filmu, nemám důvod věnovat se seriálům. Nehledě na to, že si myslím, že by mě to nebavilo.“
Proč myslíte?
„Dělal jsem jeden seriál v Irsku a obden být v tom stejném prostředí, hrát stále stejné, jen trochu obměněné situace s podobnými větami… To prostě není pro mě. Ale těžko se mi o tom mluví, zkušenost s českým seriálem nemám. Něco jiného by určitě bylo, kdyby seriál měl deset dílů a každý by měl začátek a konec, ty nekonečné mě ale nelákají.“
Vaše první velká filmová role byla postava Karla Vojtíška v Tmavomodrém světě. Před nedávnem jste natočil 3 sezóny v pekle, kde je vaše postava Bondyho povahově zcela protikladná. Z nezkušeného, byť statečného chlapce je tam najednou muž, který si ženy umí pořádně užívat a jen tak s ničím se nemaže. Máte stejný posun během těch 11 let i v soukromí?
„Čtvrtý natáčecí den Tmavomodrého světa mi bylo osmnáct, takže se od té doby určitě hodně změnilo. Když se na ten film můžu podívat, tak cítím, jak velká je to změna. 3 sezony jsem zatím ještě pořádně neviděl. Je to příliš blízká minulost, než abych si je mohl pustit doma. Nevím, jestli tu změnu jsem s to nějak zkonkretizovat, prostě jsem o jedenáct let starší, hodně jsem toho od té doby prožil, mnoho věcí už naopak zdaleka tolik neprožívám. Asi jako každý jsem od té doby trochu dospěl.“
Na začátku října bude v sérii Soukromých pastí uveden díl V síti, kde hrajete psychopata Jakuba. Ten je závislý na internetu a najde si přes něj i svoji oběť, kterou terorizuje, protože neopětuje jeho lásku. Jak se vám hrála role psychopata?
„Dobře! To vám řekne víc herců, že záporáci se hrajou líp. Člověk se vyřádí, má se za co schovat, nemusí řešit, jestli by se tak někdy zachoval i on, protože ta zápornost je daná. Když hrajete pozitivního hrdinu, tak to teda… Mám to taky rád, ale byl jsem hrozně vděčnej, když mi režisér nabídl právě roli Jakuba, a ne jiné postavy. Navíc jsem se při natáčení potkal s Jardou Pleslem a Vaškem Neužilem, které mám oba moc rád.“
Sošku Českého lva získal za film Tři sezony v pekleFoto: Isifa
Když už jsme u těch oblíbenců, máte v českých hercích nějaký vzor?
„Nemám. To nejde. To bych kopíroval, kdybych se někomu chtěl přiblížit. Mám mnoho oblíbených herců, které obdivuji, ale v tomhle člověk musí být sám sebou.“
Vraťme se ale ještě k Soukromým pastem. Jak už jsem říkala, Jakub je svým způsobem závislý na internetu. Jak jste na tom s využíváním internetové komunikace vy? Máte facebook, ICQ…?
„Nemám nic z toho, používám jen e-mail a skype. Facebookový účet jsem si asi před třemi lety založil, všichni o tom hrozně mluvili, a tak jsem to taky zkusil. Ale vůbec mě to nebavilo, přišlo mi to jako komunikační přežitek.“
Kdybyste se měl i s dnešními zkušenostmi znovu rozhodnout, jestli jít na konzervatoř a být hercem, volil byste stejně, nebo byste si vybral nějaké méně veřejné povolání?
„Toť otázka. Já ničeho nelituju. Asi bych se rozhodl stejně, ale dělal bych to jinak, byl bych vůči sobě důslednější. Dnes mě třeba mrzí, že umím jen jeden cizí jazyk a času na učení se už není tolik, jako bylo tenkrát. Určitě bych ale neměnil, mně to takhle vyhovuje.“
Pojďme si ale trochu popovídat také o nás, o ženách. Jak to s námi tedy máte?
„Jsem heterosexuál (smích) a ženy se mi líbí.“
A jste podobně ostýchavý jako Karel z Tmavomodrého světa, nebo spíš Bondy ze 3 sezon v pekle, který se s ničím nemaže a ženy jsou jeho osudem?
„Asi ani jedno. Ostýchavý teda určitě nejsem, ale borec taky ne. Tak někde mezi.“
Čeho si u ženy všimnete na první pohled?
„To vůbec nevím, nemám žádný vyhraněný vkus, u každé si možná všimnu něčeho jiného. Nemám žádný typ, který by se mi líbil víc nebo míň, ženskou si přece nevybíráme v sámošce! Člověku se třeba celý život líbí tmavovlásky s velkým zadkem a nakonec jeho životní partnerkou bude hubená blondýna. To se stává, protože jsou přece mnohem důležitější věci než velikost zadku.“
Co byla třeba první věc, které jste si všiml na své přítelkyni?
„Já už si asi ani nevzpomenu… Ani vlastně nevím, jestli ženy takhle vnímám… Tedy, samozřejmě, že je vnímám, ale aby mě zaujala, tak toho musí být víc. Může to být cokoli a já často ani nepoznám, co to je. Prostě se mi to líbí a tam někde moje úvahy v tu chvíli asi končí. (smích)“
Dovedete si představit svůj život bez žen?
„Jak se to říká? S ženskýma je to hrozný a bez nich ještě horší? Představit si to samozřejmě dokážu, i se mi to párkrát i stalo. Ale to neznamená, že by se mi to líbilo, byla to hrozná nuda.“
Kdo byl nebo je nejdůležitější žena vašeho života?
„No tak to je jasný, že máma! Ta mě celý život jako kluka formovala a ovlivňovala i vztah k opačnému pohlaví.“
Partnery si prý vybíráme podle svých rodičů. Máte to tak vy?
„Určitě ne. Já mám hodně výjimečnou mámu a takovou další ženskou už bych asi nenašel.“
