Článek
Rodinné vztahy bývají všelijaké a spory s těmi nejbližšími bývají nejsložitější. Někdy jako by ani neexistovalo dobré řešení. S jeho hledáním ale mohou pomoci vztahoví mediátoři, kteří mají nadhled, protože nejsou do věci osobně zainteresováni. Proto Dagmar napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Vážená paní mediátorko,
potřebovala bych poradit, jak taktně naznačit tchánovi, že si chceme o pracích na našem domě rozhodovat sami. Tchán je totiž strašný workoholik, nedokáže odpočívat, navíc chce mít všechno hned a dům pokládá za smysl života.
Jenže my to máme trochu jinak. Manžel se živí hlavou a práci na domě a na zahradě bere jako relaxaci, čistí si tím hlavu a rád by si jel svým tempem. Bohužel jeho otec toto vůbec nerespektuje, pořád ho před všemi shazuje, že je k ničemu, že se se vším strašně párá a podobně. Manžel je pak z toho samozřejmě akorát frustrovaný.
Také moc rádi cestujeme, a už když jsme si dům pořizovali, slíbili jsme si, že se téhle své záliby rozhodně nehodláme kvůli baráku vzdát. A i když jsme s příchodem dětí cestování omezit museli, kdykoli někam vyrážíme, posloucháme, kam zase jedeme a jestli si uvědomujeme, co bychom za tu dobu stihli na domě.
Kolikrát se nám stalo, že něco honem honem udělal, ale my to chtěli jinak. Stačí jen přemýšlet nahlas, něco zmínit, a on se do toho hned vrhne.
Nedávno jsem třeba jen tak řekla, že bychom si možná přáli skalku. Spíš jsem to jen tak plácla, ještě jsem to neměla pořádně rozmyšlené, jen jsem tak uvažovala. A najednou nám na zahradě přistála hromada kamenů. Jenže my se s manželem v době, kdy on sháněl kamení, domluvili, že místo skalky raději vybudujeme bazén nebo koupací jezírko. Takže teď máme na zahradě hromadu kamení a nevíme, co s ní.
Nedávno už mě to opravdu nadzvedlo, tak jsem se ozvala, asi trochu ostřeji, než jsem musela, a tchána se to samozřejmě dotklo. Jenže ve mně už to delší dobu hlodalo a jak už ta hráz přetekla, tak jsem mu to pěkně naservírovala. Je uražený, mě to sice mrzí, ale nechci brát všechnu vinu na sebe, protože když to udělám, do týdne jsme tam, kde jsme byli. Při návštěvách sice panuje napětí a je krapet dusno, ale zase nám konečně do ničeho nemluví.
Jak mu mám říct, že nám to takto vyhovuje a přáli bychom si, aby nám do života tolik nemluvil? Nechci se ho ještě víc dotknout. Manžel mu nic říkat nechce, protože si je jistý, že by se pohádali a bylo by to ještě horší. A je pravda, že ani jeden z nich není moc dobrý diplomat, takže by to asi doopravdy nedopadlo nejlépe.
Milá paní Dagmar,
děkuji za váš dopis. Oceňuji, že vám na vztazích s rodinou vašeho manžela záleží a chcete situaci řešit. Pro harmonické fungování byste určitě potřebovali, aby tchán více respektoval váš životní styl a méně vám vnucoval ten svůj. Teď je mezi vámi ale napjatá atmosféra.
I když se to v některých situacích zdá obtížné, věřte, že s pomocí upřímné, asertivní a zároveň laskavé komunikace se dá vyřešit mnohé nedorozumění. Nejspíš i to vaše.
Řekněte tchánovi, že byste si s ním ráda promluvila, případně to zařiďte tak, abyste mohli být v klidu a nerušení. Možná není od věci zvolit nějakou neutrální půdu, ne zrovna dům, jehož se vaše spory týkají.
Až se sejdete, zkuste mu s laskavostí říct, že si jeho pomoci a rad vážíte a věříte, že se na něj budete moci s prosbou o pomoc obracet i v budoucnu. Zároveň ho ale požádejte, aby respektoval určité hranice. Ty si ale dopředu promyslete a pak mu je klidně a pevně popište. Buďte co nejvíc konkrétní a vysvětlete mu, proč jsou pro vás tyto hranice důležité. Může to být cokoli, co vy považujete za důležité – třeba to, že by neměl nic podnikat či pořizovat bez vašeho výslovného souhlasu.
V závěru můžete také zmínit, že jste se ho určitě nechtěla dotknout a že je pro vás důležité, aby v rodině panovaly harmonické vztahy. Pak mu také nezapomeňte dát prostor a zeptejte se ho, jestli je něco, co pro fungování rodinných vztahů můžete udělat vy. Věřím, že se takto zvolenou komunikací podaří opět nastolit v rodině klid a vaše další fungování bude mnohem uvolněnější.
Tchán nebo tchyně, tyhle vztahy mohou být problematické, ale můžete s nimi i výborně vycházet. Základ je nepokazit si první dojem. Poprvé u rodičů: Co dělat a čemu se naopak vyhnout?
