Článek
Sny k životu patří, a když je společně sdílejí manželé, je to ideální. Ale sen je něco jiného než realita, navíc i určitý vývoj a případné změny představ k životu patří. A tak se snadno stane, že co partnery spojovalo, je najednou rozděluje. A řešení jako by neexistovalo. Pomoci mohou vztahoví mediátoři, kteří mají nadhled a ovládají komunikační techniky. Proto Věra napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Milá paní mediátorko,
s manželem jsme měli celý život sen – život na vesnici v domku. Celý život jsme strávili v bytech ve městě, ale seznámili jsme se u prarodičů na venkově a vždy jsme si říkali, že bychom jednou chtěli žít jako oni. A nedávno se nám naskytla příležitost pořídit si bývalou zemědělskou usedlost, přestěhovat se na vesnici a splnit si tak životní sen. Manžel se pro to úplně nadchl.
Já ale bohužel jeho nadšení příliš nesdílím. Najednou v tom vidím jen samá rizika a komplikace. Navíc nejde o domek, ale o usedlost. Museli bychom prodat náš byt, vydat všechny úspory a kdo ví, jestli bychom se ještě nakonec nezadlužili. Děti by musely dojíždět do škol, my do zaměstnání a i na usedlosti je vážně hodně práce, takže vlastně druhá směna. Navíc tam není skoro žádná občanská vybavenost, nemluvě o kulturním vyžití. Můj muž však nic z toho nevidí, jen si představuje, jak tam bude všechno růžové, a vůbec mu nedochází, kolik nás to bude stát času, úsilí a peněz.
Neřekla bych, kdyby nám bylo pětadvacet, ale nám už oběma táhne na padesát. Konečně jsme se dostali do fáze, kdy nás děti už tolik nepotřebují a my ještě máme dostatek sil a mohli bychom začít cestovat a užívat si života. Ale muž chce tento vzácný čas věnovat dřině na baráku. Zkoušela jsem mu své obavy naznačit, ale on vždy všechno hned smete ze stolu a mám pocit, že mě vůbec neposlouchá.
Navíc mám pocit, že i náš vztah prochází krizí. Všechno ho na mně rozčiluje, je stále podrážděný, všechno, co navrhnu, je problém nebo se mu do toho nechce. I proto se bojím, že když mu řeknu, že do baráku nechci, tak to pro něj bude jen další zklamání.
Nechci ho ranit, nechci riskovat náš vztah, ale bojím se, že usedlost a stěhování bude opravdu příliš velké sousto. Navíc manžel pro možnost bydlení na venkově nadchl už i děti a jsou už také na jeho straně, ale ty už vůbec nedokážou posoudit věc jako celek.
Vím, že si s ním o tom musím promluvit, ale nechci ho zase jen zbytečně rozčílit. Jak vést rozhovor, tak aby chápal, že je to pro mě opravdu velice zásadní? Věra
Milá Věro,
děkuji za váš dopis a předně musím zmínit, že je opravdu nutné a zásadní spolu mluvit a snažit se tak předejít většímu konfliktu. V tom máte jednoznačně pravdu. Nejhorší by bylo držet pocity v sobě a čekat, že se situace vyřeší sama.
Píšete, že manžel nevnímá vaše obavy ze stěhování a zároveň se bojíte, jak zareaguje, když mu sdělíte, že jeho plán vidíte jako velké riziko. Jelikož se vás tato změna zásadně týká, je nutné, abyste o svých pocitech a obavách mluvila.
Aby byl váš postoj manželem co nejlépe přijat, bylo by dobré říct mu dopředu, že s ním chcete mluvit o něčem zásadním, a vyčlenit si pro tento rozhovor klidný a ničím nerušený čas.
Až k rozhovoru dojde, ujistěte manžela, že ho nechcete zklamat, jen se snažíte ochránit váš vztah a rodinu před případnými nesnázemi. Poproste ho, aby vás nejdříve vyslechl, a jasně, stručně a co nejracionálněji mu sdělte své obavy. Klidně se připravte dopředu a udělejte si poznámky, abyste na nic nezapomněla. Zkuste se vyvarovat divokých emocí, ale naopak buďte co nejvíc věcná a konkrétní. Opravdu se snažte jasně pojmenovat veškerá rizika a úskalí, která plán na stěhování podle vás má. Můžete vše doplnit i nějakými finančními či časovými propočty.
Až domluvíte, dejte prostor manželovi, ať se vyjádří. Třeba zjistíte, že některé vaše obavy s vámi i sdílí, případně má třeba v hlavě plán, jak tato rizika minimalizovat, a v některých oblastech vás vlastně uklidní. Pokuste se hledat možnost, která by uspokojila oba. Ujistěte manžela, že nechcete jít proti jeho snu, že si naopak přejete mít i nadále spokojený a láskyplný vztah, že to je pro vás zásadní.
Moc vám oběma přeji, abyste k sobě dokázali být upřímní a jednali spolu s respektem a láskou a aby se vám podařilo brzo najít harmonii a klid.
Jsou věci, o nichž je prostě s partnerem těžké mluvit a je to tanec na tenkém ledě. Je potřeba mít v malíku pravidla diplomacie ve vztahu.
