Článek
Život není vždy lehký a rozhodně nejde vždy podle plánu. A tak se lidem nedaří leccos – třeba založit rodinu. A mnohdy to vypadá, že kompromis či shodu na řešení nelze najít. Pomoci s tím ale umějí třeba mediátoři, kteří mají nadhled. Proto Romana napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Milá paní mediátorko,
už delší čas se snažíme s partnerem o miminko, bohužel bezvýsledně. Podstoupili jsme už i vyšetření, dle výsledků jsme oba víceméně v pořádku. Ale úspěch nepřichází, a tak nám odborníci doporučili umělé oplodnění. Přítel to vnímá jako normální krok, nic zvláštního v dnešní době, a bez velkého váhání a rozmýšlení by do toho chtěl jít. Já jsem ale zdrženlivější.
Nějak vnitřně cítím, že umělé oplodnění není cesta, kterou bychom se měli vydat. Můj přítel je ale jiného názoru, je zvyklý jednat, bylo nám doporučené umělé oplodnění, tak není co řešit – to je jeho postoj. Chtěl, abychom do toho hned šli, já to tak ale necítím, snažím se hledat všechny možné výmluvy. Bojím se totiž, že kdybych to příteli řekla, bude si myslet, že jsem blázen. Několik let toužím po dítěti, a když máme tuto možnost, tak otálím.
Můj největší problém je asi to, že umělé oplodnění vnímám jako zásah proti přírodě. Nikoho neodsuzuji, vím, že to milionům lidí pomohlo, ale já si myslím, že v mém případě to není vhodné. Zkusila jsem to příteli naznačit nepřímo, naťukla jsem, že jsou i jiné cesty k dítěti. Když pochopil, že tím myslím adopci, odbyl to slovy, že toho by určitě nebyl schopen a že tato cesta pro něj nepřichází v úvahu.
Tím to ve mně vše zablokoval, od té doby nad námi visí téma dítěte jako nějaký temný mrak, ale ani jeden ho nechceme otevírat. Já se asi vnitřně bojím, jaká bude jeho reakce, až mu řeknu, že do umělého oplodnění jít nechci. Co když mě pak opustí? A jak mám toto citlivé téma, do kterého se nám ani jednomu nechce, vlastně otevřít? Mám to říct na rovinu, jak to cítím, nebo mám zkusit podstoupit umělé oplodnění a doufat, že pokud to nemá vyjít, tak to nevyjde? Děkuju. Romana
Milá Romano,
děkuji za dopis a velice si vážím vaší důvěry svěřit se s takto citlivým tématem. Jedním z pilířů mediace je, že klientům neradím, co mají dělat. Mou parketou je pomoci stranám s komunikací. Nemůžu vám tedy říct, zda umělé oplodnění podstoupit či ne, mohu vám ale poradit, jak to správně probrat s partnerem, abyste se vy dva spolu rozhodli. I ve vašem případě je vhodně zvolená komunikace bezesporu cestou, která povede k posunu.
Zkuste si nejdříve sama pro sebe ujasnit, co chcete partnerovi sdělit, jaký je váš skutečný postoj, čeho se u jednotlivých možností obáváte. Pojmenujte své důvody. Až si v tomto uděláte jasno, poproste ho o rozhovor. Hned v úvodu ho požádejte, aby vás vyslechl, že se jedná o téma, které je pro vás citlivé, potřebujete jeho pozornost a trpělivost. Jemu dáte prostor potom.
V tomto případě bych určitě sázela na co největší upřímnost. Pokuste se partnerovi sdělit všechny své obavy tak, jak je cítíte, vnímáte. Věřím, že se vám po tomto rozhovoru výrazně uleví, minimálně budete vědět, na čem jste, a budete s těmito informacemi pak moci naložit. I on vám třeba sdělí, jak to celé prožívá, a vy pochopíte, jak mu je, a vaše vnímání problému se změní.
Ze své mnohaleté praxe vím, že nejhorší zpravidla bývá otevřít citlivé téma, a jakmile se to podaří, jste na poloviční cestě k úspěchu. A s partnerem, se kterým plánujete rodinu, byste měla být schopná komunikovat opravdu o všem. Moc přeji, aby se vám podařilo najít shodu a mohli jste brzo dojít spokojenosti i v rodičovských rolích.
Pravda je taková, že problémů s otěhotněním přibývá. Geriatrická matka: Co musíte vydržet, když otěhotníte pozdě?
