Článek
Život umí být všelijaký a snadno se člověk dostane do situace, kterou netuší, jak vyřešit. Vztahoví mediátoři ale disponují nadhledem, objektivitou a nezaujatostí, proto umí pomoci s leckterým problémem. Čtenářka Vanda napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
už nějaký čas mě trápí situace, s níž si nevím rady. Před dvěma lety mi zemřel taťka, se kterým jsem měla moc hezký vztah. Jeho odchod byl navíc velmi nečekaný a náhlý, všichni jsme z toho byli hrozně zdrcení. Mamka byla první rok úplně mimo, jen brečela, pořád chodila na hřbitov, doma neustále hořely svíčky, prostě truchlila. Už jsme se o ní s bráchou začínali bát, vymýšleli jsme, jak ji přivést na jiné myšlenky. Nakonec jsme jí k narozeninám koupili lázeňský pobyt v Třeboni. Vždycky toužila po tom jet někam do lázní, ale taťka cestování nesnášel, tak to nikdy neuskutečnila.
Chtěli jsme, aby se odreagovala, a to se tedy podařilo dokonale. Mamka se v lázních zamilovala. Když jsem pro ni přijela, byla jak vyměněná, žádné slzy a vzdechy, naopak, úplně zářila. Ani jsem to z ní nemusela moc páčit, a ještě cestou domů se mi svěřila, že někoho poznala.
Sice mě to v první chvíli dost rozhodilo, ale pak jsem si řekla, že to není špatně. Ale ve skrytu duše jsem asi trochu doufala, že to je jen něco chvilkového, nezávazného a nic vážného z toho nebude. To jsem se ale spletla.
Mamka se začala chovat jako puberťačka, furt si s Karlem psala a telefonovala, všechny víkendy byli spolu, občas jela ona za ním, ale většinou byl on u ní. Vnoučata, která byla pro mamku vždy největší radostí, jsou najednou spíše na obtíž. Nicméně toto vše bych přešla, hlavně, že je šťastná.
Zásadní pro mě bylo první setkání s Karlem, mamka si to strašně přála, byla z něj úplně nadšená, tak nám ho chtěla představit poměrně brzo. No a pro mě je to totálně nesympatický člověk, vůbec si s ním nemám co říct, má šílené názory. A hlavně, jak jsem ho viděla, rozsvítila se mi okamžitě v hlavě výstražná kontrolka a prostě mi na něm něco nesedí. Mamce jsem to samozřejmě neřekla, nechtěla jsem ji ranit, ale od té doby, vždy když se vidíme, je Karel u toho, nedá nám ani příležitost být s mamkou chvíli o samotě a mně leze čím dál víc na nervy.
Mamka je ale stále v sedmém nebi, sice si Karel stále ještě drží svůj byt, ale už prakticky bydlí u ní. Je v důchodu, takže má moře času a já se o mamku začínám bát. Jezdí furt na nějaké výlety, dovolené a já ani nevím, jak to mají s financemi, jestli to celé neplatí mamka.
Řešila jsem to s bratrem, ale ten mi na to jen řekl, že je to mamky život a že s tím stejně nic nezmůžu, jen jí zkazím radost. Ale já se s tím nemůžu smířit, bojím se, aby se z Karla nevyklubal nějaký podvodník a nedej bože ještě mamku neokradl. Taky mě štve, že mamka úplně kašle na vnoučata, dřív si je brávala aspoň jednou za měsíc na víkend a od té doby, co je s ním, nemá na ně vůbec čas.
Chtěla bych si s ní promluvit a zjistit, jestli nejedná úplně naivně a jak to vlastně celé vnímá ona, co všechno o něm ví, jak to má on s minulostí, jestli má nějaké děti a podobně. Když jsem se na toto téma zkusila zeptat přímo jeho, mlžil a hned odváděl řeč jinam. Ale jak to mám udělat, když má mamka Karla pořád za zadkem? Byla bych moc ráda za radu, jak se mám zachovat, tak abych ji neranila a zároveň se o ni nemusela tolik bát.
Milá paní Vando,
Děkuji za váš dopis a určitě oceňuji vaši snahu postarat se o maminku. Cesta k řešení vašich obav vede skrze upřímnou komunikaci. Zkuste maminku poprosit, zda by si na vás mohla vyhradit nějaký čas, že byste si s ní chtěla promluvit v klidu a v soukromí. Až dojde k samotnému rozhovoru, pokuste se být laskavá a respektující a řekněte mamince všechny obavy, které ohledně jejího vztahu s panem Karlem máte. Důraz klaďte na to, že se o ni trochu bojíte, že vám jde o její spokojenost. Kritiku Karla veďte také laskavě, rozhodně se vyvarujte nějakých obvinění, osočování a podobně, spíš vsaďte na to, že o něm toho nikdo moc neví.
Pak dejte mamince dostatek prostoru, aby se mohla k celé situaci vyjádřit. Z její reakce byste měla získat dostatek informací k tomu, abyste si ujasnila, zda jsou vaše obavy oprávněné, či nikoli. Pokud byste měla i po jejím sdělení pochybnosti, řekněte jí to. Můžete ji poprosit, ať se na celou situaci zkusí podívat z vaší perspektivy. Určitě nezapomeňte zmínit, že jí rozhodně nechcete šlapat po štěstí, že si jen přejete, aby si neublížila. Ale také respektujte, že je dospělá a není její povinností se vašimi radami řídit a poslechnout vás. Věřím, že se vám podaří najít ve vztahu s maminkou zase harmonii a moc přeji, aby to bylo co nejdříve.
Jiná čtenářka se mediátorky zeptala: „Nesnáším kamarádčina manžela. Přežije to naše přátelství?“
