Článek
Veškeré mezilidské vztahy, včetně těch pracovních, se někdy zkomplikují tak, že nevidíte vůbec žádné řešení. Opak ale bývá většinou pravdou, jen vy tu cestu nevidíte. Chybí vám nadhled. Pomoci mohou vztahoví mediátoři. Proto Radka napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
myslím, že můj – respektive manželův problém – je celkem běžný, ale nás hodně trápí. Jde o to, že můj muž pracuje ve společnosti, která je spíše mužským oborem, nicméně je tam jedna žena, můžeme jí říkat třeba Iveta. A ta evidentně velice vědomě zneužívá toho, že je ženou v mužském prostředí. Kdykoli se jí do něčeho nechce nebo naopak chce nějaký projekt získat pro sebe, jde za šéfem, protože si je moc dobře vědoma toho, že jí neumí říct ne.
Manžela to štve už delší dobu, ale nechtěl si mi stěžovat, abych ho nebrala jako slabocha. Jenže před Vánoci už byla tato situace tak vyhrocená, že se mi při skleničce svěřil. Bylo mi divné, proč přichází domů později a později a proč je z práce evidentně hodně frustrovaný, když přitom dělá obor, který je i jeho koníčkem. Udeřila jsem na něj, a on mi konečně vše řekl.
Neměl pocit, že je to Ivetina chyba, spíše si vůči ní připadal neschopný. Ale když mi popsal, jak to běžně chodí, hned mi bylo jasné, která bije. Iveta je pěkně „vyčuraná“ a vždy, když se jí do něčeho nechce, nahodí nevinný kukuč, použije ženské zbraně a nikdo z kolegů, ani jejich nadřízený, jí neumí odmítnout. Bohužel mého manžela se to týká nejvíce, protože mají většinu klientů z podobného segmentu, a tak práce, ze které se Iveta vyvleče, vždy padne na něj. A stejně tak, pokud přijde nějaký snadný klient, Iveta udělá vše pro to, aby ho získala pro sebe.
První, co mě napadlo, bylo, aby manžel zašel za nadřízeným, ale to už prý zkoušel v létě na teambuildingu. Šéf mu sice vše odkýval, ale při první možné příležitosti zase vyšel vstříc Ivetě a manžela odbyl. Tak mě napadlo, že by to mohl říct přímo jí, ale to si také myslí, že nebude mít žádný efekt. Já si ale myslím, že pokud jí na rovinu řekne, co ho štve, třeba se zastydí a aspoň trochu se bude ovládat.
Co myslíte, má smysl promluvit, nebo to má manžel raději nechat být a snášet dál tuto nespravedlnost? Práci měnit nechce, celkově je ve firmě spokojený, navíc v této nejisté době jsme rádi, že má stabilní místo, které naštěstí krize moc nezasáhla. A pokud by mohlo být přínosné si s kolegyní promluvit, na co si má dát při rozhovoru pozor, aby situaci ještě nezhoršil?
Milá Radko,
děkuji za váš dopis a snahu pomoci manželovi s řešením jeho pracovních starostí. Popisujete, že manžel je frustrovaný, protože cítí nespravedlnost ze strany kolegyně. Z toho, co píšete, je patrné, že váš muž v tuto chvíli nemá moc co ztratit, takže bych se rozhovoru s kolegyní nebránila. Je šance, že to situaci zlepší a při nejhorším to zůstane tak, jak to je. A je také možné, že si paní Iveta není svého chování vědoma a myslí si, že je vše v pořádku. Pokud ji váš manžel vysvětlí, jak to vnímá on, třeba bude mít snahu vše napravit.
Při samotném rozhovoru by měl mluvit jasně, věcně, slušně, neměl by podléhat emocím a ideálně uvést konkrétní případy, kdy měl pocit nespravedlnosti a proč. Zároveň by věci mělo také pomoci, pokud by rovnou přišel i s návrhem řešení situace do budoucna, například toho, jak se budou s kolegyní při rozdělování práce střídat, podle jakého klíče si budou rozdělovat klienty.
Pak by měl nechat prostor i paní Ivetě, aby se vyjádřila a společně se jim pak může podařit najít způsob spolupráce, který bude vyhovovat oběma. Přeji, aby manželovi rozhovor s kolegyní přinesl zpět pracovní spokojenost.
V zaměstnání nevznikají jen neshody, ale někdy se tam vyvine i láska. Tohle jsou ale důvody, proč je románek na pracovišti špatný nápad.
