Článek
Život nebývá vždy lehký a oblast výchovy dětí bývá semeništěm mnoha neshod a partnerských hádek. Pomoci s nimi někdy mohou mediátoři. I proto Michaela napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den, paní mediátorko,
mám strach o syna a zároveň jsem se kvůli tomu pohádala s manželem. Mám pocit, že se ženeme do začarovaného kruhu, a proto bych potřebovala poradit, jak z toho ven.
Jde o to, že syn je hodně citlivý, ne že by byl zženštilý, ale prožívá věci asi trochu víc, než je u chlapců jeho věku běžné. Je mu teď jedenáct a myslím, že už u něj začíná puberta. Vím, že je to hodně citlivé období, a nechci v něm něco zablokovat nebo ho zradit, tak se s ním snažím o všem mluvit, vysvětlovat, vyslechnout ho. Jsem ráda, že se mi se svými trápeními zatím ještě svěřuje, určitě to nebude trvat věčně, ale pokud teď ještě ke mně cítí důvěru, nechci ho zklamat.
Naopak jeho otec je klasický chlap, navíc voják z povolání, takže je zvyklý na tvrdý přístup a dril. Absolutně nechápe, že náš syn potřebuje jiný přístup, že po zlém s ním nic nezmůže, to se Kubík vždy akorát uzavře do sebe, a když už je toho na něj moc, tak se ze zoufalství rozbrečí.
Když se manžel jednou trochu cinknul, tak se mi svěřil, že má pocit, že jsme se se synem proti němu spikli a že tímto přístupem z něj akorát tak vychovám homosexuála. To jsem se už hodně ohradila, protože vím, že se mu normálně líbí holky a že se vůči manželovi rozhodně nechceme nijak vymezovat, ale že Jakub prostě jen potřebuje trochu citlivější přístup. Vypadalo to, že manžel to pochopil, a nějakou dobu byl klid, snažil se k synovi chovat mírněji a s větší trpělivostí.
Pak ale přišlo léto a manžel se rozhodl, že se synem vyrazí na klučičí prodloužený víkend. Jeli parta chlapů s dětmi na kola, Jakub ale není zas tak zdatný sportovec, myslím, že bude spíše studijní typ, tak jsem manželovi kladla na srdce, ať hlavě nechce po synovi žádné extrémní výkony, že by to mezi ně zase mohlo vrazit klín.
Samozřejmě se potvrdila moje intuice a manžel i syn se nechali vyhecovat ostatními a snažili se po celém dni na kolech sjet nějaký extrémní kopec, a jak byl Jakub unavený, spadl a zlomil si ruku. Takže jeli do nemocnice a domů přijeli se sádrou. Hrozně mě to vytočilo, pohádala jsem se s manželem, protože jsem měla o syna veliký strach, dala jsem mu celou situaci za vinu. Navíc syn má teď pocit, že je bačkora a že tátu zase jenom zklamal a zkazil mu celý výlet.
Doma je teď strašné dusno, jsem na manžela opravdu naštvaná, na druhou stranu si ale také uvědomuji, že nehody se prostě dětem stávají. Chtěla bych se s manželem usmířit, ale zároveň chci, aby pochopil, že pokud bude v synovi stále vzbuzovat pocit nedostatečnosti, je to cesta do pekla. Jak mu mám vysvětlit, že je prostě Jakub citlivý, ale neznamená to, že je to nějaký méněcenný budižkničemu? Třeba právě díky té své citlivosti a empatii bude jednou v životě úspěšný. Jak už jednou provždy manžela přesvědčit, že je náš syn naprosto v pořádku, že je jen trochu jiné povahy než jeho táta? Děkuju. Michaela
Milá paní Michaelo,
děkuji za váš dopis a hned v úvodu bych chtěla ocenit, že se snažíte hledat řešení krize dříve, než se dostanete do patové situace. Píšete, že je manžel spíše tvrdá povaha a syn je naopak citlivější, kvůli tomu vznikají třecí plochy a vy jste mezi nimi a je to pro vás náročné. Je zcela běžné, že rozdílné povahy v rodinách vedou k mnoha nelehkým situacím. Zásadní roli zde hrají respekt a komunikace. S manželem jste se pohádala a nyní je vám to líto a chtěla byste, aby doma zase zavládla pohoda, zároveň si přejete, aby manžel pochopil, že je syn jiného ražení než on a potřebuje trochu jiný přístup.
Zkuste si o celé situaci s manželem v klidu pohovořit. Omluva může mít zásadní roli a otevírá dveře, které se často zdají být nedobytné. Pokud tedy cítíte, že jste toho v rozčilení řekla víc, než jste chtěla, omluvte se za to. Zároveň se pokuste manželovi s klidnou hlavou říct, jaký přístup na syna funguje, že u něj začíná puberta, kterou každé dítě prožívá jinak, ale většinou se jedná o náročné období plné změn. Ujistěte ho, že je pro syna důležitý a že synovi velice záleží na tom, aby otce nezklamal.
Vyslechněte si také manželův pohled na celou situaci, zjistěte, čeho se třeba obává, a jeho případné obavy neberte na lehkou váhu. Pro vás jako partnery je nesmírně důležité, abyste měli pocit, že táhnete za jeden provaz a že – i když je to s dětmi někdy náročné – chcete hledat řešení společně a ani jeden na to nejste sám. Věřím, že se vám po tomto rozhovoru oběma uleví a budete moci k celé situaci zase přistupovat s novou energií. Přeji mnoho sil při výchově i spoustu spokojených chvil v partnerství.
Hádky a spory ohledně péče o děti jsou časté. A nemusí se ani jednat o společné potomky. Co máte dělat, když se vám nelíbí, jak partner vychovává dítě z předešlého vztahu?
