Článek
Vztahy v rodině umí být někdy minimálně stejně komplikované a náročné jako ty milostné. I s těmi nejbližšími se snadno dostaneme do sporů, které jakoby ani neměly řešení. I tady mohou pomoci vztahoví mediátoři, kteří vše vidí s nadhledem a objektivitou. Proto Kristýna napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit, jak se mám postavit k situaci, která mě štve čím dál tím víc. Mám o dva roky starší nevlastní sestru, můj táta ji má z předchozího vztahu, žije s námi, protože její maminka umřela, když byla ještě malinká. Je to hrozná „šprtka“, ale ne v tom negativním smyslu. Ne že bych ji neměla ráda, právě naopak, máme spolu moc hezký vztah, i když jsme každá jiná. Nebo možná právě proto.
Neli je hrozně ambiciózní, pečlivá, má jasný cíl, za kterým si jde, ale také strašně hodná, na můj vkus někdy až moc tichá, introvertní a taková dospěle rozumná. To já jsem spíš takové trdlo, mám ráda společnost, mám spoustu kamarádů, koníčků. No a rodiče, hlavně táta, mi Neli neustále dávají za vzor.
Neli už snad od školky ví, že se chce stát doktorkou, a dělá pro to vše, furt leží v učení, zajímá se o vše, co se tohoto oboru týče, ale na její normální život už jí moc času nezbývá, nemá ani žádné jiné koníčky, ani žádné pořádné kamarády, jen se učí.
Mně škola nedělá žádné velké problémy, procházím s průměrnými známkami, a to mi stačí. Díky tomu mám ale čas na svůj milovaný tanec, který je mým největším koníčkem, vášní i životním stylem. Neli má teď před maturitou a chystá se na přijímačky na medicínu. Já jsem ve druháku, a co se mého dalšího směřování týče, zatím nemám moc jasno, ani si nejsem jistá, jestli vůbec na vysokou chci. Určitě vím, že bych se chtěla dál věnovat tanci, ale bojím se, že v kombinaci se studiem na vysoké už to nepůjde skloubit. Taky jsem si říkala, že bych možná zkusila po střední spíš někam vycestovat do světa, láká mě Jižní Amerika, domovina latinskoamerických tanců, kterým se věnuji.
Když jsem se o tom ale před rodiči jen zmínila, setkala jsem se s jasným odmítnutím a měla jsem z toho pocit, že pokud nepůjdu na vysokou, tak mě snad vydědí. Hned samozřejmě následovala přednáška, ať si vezmu příklad ze své starší sestry, že bych si taky měla vybrat nějaký normální obor a na něj se zaměřit. Já si ale už vybrala – tanec.
Největší problém vidím v tom, že jak mi pořád Neli dávají za vzor, tak k ní pomalu začínám cítit nevraživost, kolikrát jsem na ni i protivná, za což ona vlastně vůbec nemůže, ale já si nemůžu pomoct. Nedávno jsem na ni fakt hnusně vyjela, jen proto, že zase celý víkend ležela v učení, prostě mě to hrozně irituje. A ona je teď ke mně docela odměřená, což mě mrzí.
Jak mám rodičům říct, že ve mně svým negativním postojem k mému životnímu přání vyvolávají spíš opak a studovat se mi chce čím dál tím míň? A mám Neli říct, že ona za to nemůže, že mě prostě jen občas štve, jak je ve všem dokonalá? Cítím se kvůli tomu hrozně trapně, asi na ni jednoduše žárlím a asi bych se jí měla omluvit. Myslíte, že může omluva pomoci k tomu, aby byl náš vztah jako dřív? Pokud je můj dotaz trapný, tak se omlouvám a klidně ho smažte.
Milá Kristýno,
děkuji Vám za Váš dotaz a hned v úvodu bych Vás chtěla ujistit, že žádný dotaz není trapný. Určitě je velmi dobře, že Vám na vztazích s Vašimi nejbližšími záleží a chcete o ně pečovat.
Co se rodičů týče, určitě by bylo dobré si s nimi o Vaší budoucnosti v klidu promluvit. Poproste je, aby si udělali čas a při tomto rozhovoru vás nic nerušilo. Zkuste si předem připravit body, jak si svou budoucnost představujete, co pro ni chcete udělat a klidně jim popište svou vizi. Rodiče poproste, ať Vás nejdříve nechají mluvit, ať můžete říct vše, co máte na srdci. Buďte co nejvíce konkrétní, můžete mít i více variant toho, jak svou budoucnost vidíte. Až rodičům řeknete vše, nechte i je, aby Vám k Vašim návrhům řekli svůj názor. Poté se pokuste společně hledat variantu, která bude pro Vás všechny přijatelná.
Určitě je hezké vycestovat do zahraničí a jít si za svým snem, nicméně byste měla být připravená na to, jak se budete v zahraničí živit, kde budete bydlet a kde získáte prostředky na cestu. Pokud budete mít v tomto jasno a nepůjde jen o nápad, ale opravdu o promyšlený plán, třeba budou rodiče k Vašemu přání vstřícnější.
Zároveň rodičům také popište, co Vám způsobuje to, že Vám dávají sestru za vzor. Mluvte stručně, jasně a laskavě, toto sdělení může například vypadat: „Cítím se méněcenná, zraňuje mě, když mi dáváte Neli za vzor, potřebuji Vaši důvěru, abych si mohla jít za svým cílem.“
A co se Vaší sestry týče, pokud cítíte, že jste s ní nejednala správně, omluva je určitě správnou cestou. Upřímná omluva dokáže divy, a pokud sestře přiznáte, jak se doopravdy cítíte, věřím, že Vám odpustí a Váš vztah bude zase jako dřív.
Přeji, aby se Vám podařilo jít si za svým snem a zároveň jste u toho měla podporu svých nejbližších.
Vztahy sester či bratrů nebývají vždy jednoduché, o hádky a neshody nebývá nouze. Tohle jsou třeba Spory slavných sourozenců: Některé mají šťastný konec
