Článek
Mezilidské vztahy se někdy dokážou opravdu hodně zkomplikovat. Láska na pracovišti je pak jednou z těch situací, kde je to téměř jisté. Snadno se může zdát, že dobré řešení neexistuje. Pomoci ale mohou vztahoví mediátoři, kteří vše vidí s nadhledem a nezaujatostí. Proto Erika napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
mám problém se svou kolegyní, která je zároveň i moje kamarádka. Není v jednoduché situaci, rozvádí se, takže samozřejmě může randit, s kým chce, ale ona si začala s naším společným nadřízeným. A ten je ženatý.
Pracujeme v převážně ženském kolektivu, takže si asi umíte představit, jak tam jede „šuškanda“. Při každé příležitosti se všude možně řeší, jestli spolu něco mají, nebo ne, jak to každý z nich má doma a kdy už s tím „vyjdou ven“. Já tyhle drbárny nesnáším, takže se jich neúčastním, jenže všichni ví, že jsme s Věrou kamarádky, a proto se mě na to stále ptají. Já vlastně oficiálně nic nevím, Věra mi to neřekla, ale znám ji a nejsem slepá.
Poradit bych ale potřebovala hlavně se dvěma věcmi. Za prvé – jak dát ostatním dostatečně jasně najevo, že se jejich spekulací a konspirací nehodlám účastnit? Že ať už vím nebo nevím cokoli, stejně jim k tomu nikdy nic neřeknu? Jak to udělat, aby to pochopili, ale zároveň abych se jich nedotkla? Chci pracovat v klidu, mít s kolegy slušné a korektní vztahy, nechci být za nějakou netykavku, jen prostě nemám ráda tyhle veřejné soudy.
A za druhé – mám Věrce říct, že si už o tom jejich „vztahu“ všichni šuškají? A že i já to vím? Nejsme vyloženě super kamarádky, ale přece jen je náš vztah asi už více než jen kolegiální a já tak nějak podvědomě cítím, že bych jí k tomu asi něco říct měla. Navíc nadřízený nemá vůbec dobrou pověst, vím, že už měl takto jeden románek na svém bývalém působišti, a bojím se, aby si Věrka nenaběhla. Jsem přesvědčená, že hlavně kvůli němu opustila manžela, a trochu se bojím, aby nenaletěla jen nějakým planým slibům.
Vážně nevím, co mám dělat. Nemám totiž ve zvyku se někomu montovat do života, ale toto trochu cítím jako svou povinnost, minimálně ji varovat. Myslíte, že je to rozumné, nebo zamilovanému nemá smysl nic říkat? Bojím se, že za mnou jednou přijde a bude se ptát, jestli jsem o tom, co se šušká za jejími zády, věděla, a proč jsem jí to neřekla. Kamarádky by si měly umět říct i nepříjemné věci, ne?
Milá Eriko,
děkuji za váš dotaz a určitě bych chtěla ocenit, že vám záleží na štěstí kamarádky. Co se týče první věci, tedy toho, jak dát ostatním najevo, že se nechcete účastnit řečí týkajících se Věry, doporučuji laskavý, nicméně zdravě asertivní postoj. Něco ve smyslu: „Nezlobte se, o této záležitosti mi nepřísluší mluvit.“ Z toho by měl každý pochopit, že se k tomu vyjadřovat nechcete, tento způsob bývá většinou nejúčinnější.
Druhá část vašeho dotazu se týká toho, jak a zda vůbec o věci mluvit přímo s Věrou. Z vašeho dopisu jsem pochopila, že ona sama o tom s vámi ještě vůbec nemluvila. Pokud to tak je, bude možná nejlepší nechat to i nadále na ní, aby ona byla tou, kdo toto téma otevře, až o to bude stát.
Můžete ji podpořit například tím, že ji při vhodné příležitosti ujistíte, že kdyby se potřebovala s čímkoli svěřit, ráda ji vyslechnete a může se spolehnout na vaši diskrétnost a loajalitu. Dále už bych opravdu nechala na ní, zda tuto vaši nabídku využije, či nikoli. Z toho vlastně i můžete odhadnout, zda o váš pohled na celou situaci vůbec stojí, nebo třeba na to ještě není připravená.
Věřím, že upřímná nabídka pomoci či vyslechnutí bude pro vaši kamarádku dostatečným důkazem toho, že vám na ní záleží. Moc vám přeji, aby se situace brzo vyjasnila a měla jste tak vy i vaše kamarádka zase klidné dny.
Je to celkem běžné, lásce se prostě v zaměstnání daří. A zamilovat se do kolegy či do nadřízeného není nic nemožného. Jenže! Tohle jsou Důvody, proč je románek na pracovišti špatný nápad
