Článek
Život nám servírujte nejrůznější situace a ne všechny jsou vždy veselé. Pracovní starosti a problémy patří k těm velmi častým. A i když se může mnohdy zdát, že je vše ztraceno a pracovní trable vás prostě převálcují, mediátoři díky svému nadhledu, objektivitě a zkušenostem s řešením sporů, mohou najít řešení. Proto Karolína napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
mám pracovní problém, je to hrozné dilema a mám pocit, že z něj není dobrého východiska. Jde o to, že jsem před několika týdny zjistila, že můj nadřízený nejspíš krade. Pracuji v gastronomii a už delší dobu se mi něco nezdálo.
Je to o to horší, že můj nadřízený je hrozně fajn, jsem těsně po škole a mám se ještě hodně co učit a on je opravdu dobrý učitel. Navíc je to i hodný člověk, má mladou rodinu, je s ním sranda a myslela jsem si o něm, že je i férový.
Že krade, jsem zjistila náhodou, a nevím, jestli on ví, že to vím. Jednou ke konci směny, když už jsem byla v práci sama, mě provozní požádala, ať jí spočítám nějaké zboží, a mně to nesedělo. Druhý den, když jsem to šéfovi řekla, začal být najednou nervózní a poslal mě do jiné části podniku, abych u jeho přepočtů nebyla. A pak, odpoledne, světe div se, aniž by přišlo nové zboží, vše sedělo.
Začala jsem ho více sledovat a od té doby se chová čím dál divněji. Jsem si jistá, že přede mnou něco tají. Je téměř jasné, že si tam můj nadřízený jede nějaké podvody. Já se teď hlavně bojím toho, že kdyby se to provalilo, bude to celé chtít hodit na mě. Jsem ve společnosti jen krátce a mně moji nadřízení věřit nebudou.
Napadlo mě několik řešení, ale všechna se mi zdají špatná. Můžu se na to zeptat přímo mého nadřízeného, ale co když se mi vysměje? A hlavně se této konfrontace hrozně bojím, vůbec netuším, jak by mohl zareagovat. Nebo můžu jít rovnou za vedením, ale to mi přijde dost podrazácké a nemám žádné důkazy, on je ve společnosti roky. Nebo můžu dát výpověď, což mi sice přijde líto, ale je to asi ta nejpřijatelnější varianta.
Než dám výpověď, chtěla jsem se ještě s paní mediátorkou poradit, jestli je nějaká šance, že by mohla být úspěšná jedna z prvních dvou variant. A pokud ano, jak mám rozhovor s nadřízeným nebo s vedením společnosti vést?
Milá Karolíno,
děkuji za váš dopis, ocitla jste se v nelehké situaci. Nicméně žádná situace není neřešitelná a není výjimkou, že nás právě konflikty a konfrontace posouvají. A ať už dopadnou jakkoli, minimálně jsou to cenné životní zkušenosti.
Máte podezření, že se váš nadřízený obohacuje na úkor vašeho zaměstnavatele, a stojíte před rozhodnutím, jak s tím naložit. Rozhodujete se mezi třemi variantami řešení, přičemž na tu rezolutní v podobě vaší výpovědi, je podle mě času dost, tu můžete podat vždycky, když vyčerpáte všechny ostatní možnosti.
Pokud byste se rozhodla konfrontovat své podezření přímo se svým nadřízeným, tak dle toho, jak situaci popisujete, nemáte co ztratit. Stále je tu i možnost, že vám celou situaci nějak vysvětlí, případně své chování změní. Než k rozhovoru ale přistoupíte, určitě si zkuste dopředu promyslet, co přesně byste mu chtěla říct. Klidně si to shrňte v bodech nejdříve sama pro sebe. Poté mu to v klidu řekněte, jednejte sebejistě a nenechte se unést emocemi. To samé vlastně platí i v případě, že půjdete rovnou za vedením. Každopádně vám přeji, abyste brzo získala zpátky pracovní klid a spokojenost.
Občas je to v zaměstnání pořádný stres. Průšvih v práci? Lidé se pochlubili, co všechno se jim stalo.
