Krotitelka konfliktů: Jak říct otci, aby nebyl tak chladný?

Mediátoři jsou tu od toho, aby lidem pomáhali s nejrůznějšími vztahovými i jinými problémy, s komunikací a s hledáním řešení různých trápení. A proto mediátorce Kateřině Bělkové napsala Žaneta.

Milá paní mediátorko,

potřebovala bych poradit, jak naznačit svému otci, aby byl k mému synovi, tedy k svému vnukovi, vřelejší. Odjakživa je totiž spíš chladný a mě to nyní kvůli synkovi trápí.

Vyrůstala jsem s otcem a mamkou jako jedináček v menším městě. Na vysokou jsem se dostala do krajského města, takže jsem po střední odešla z domu a vracela jsem se jen jednou za čas na víkend, protože atmosféra doma nebyla nikdy nijak vřelá, tedy z otcovy strany. Sice nás vždy zajistil, postaral se o všechny naše materiální potřeby, ale ty citové ho vůbec nezajímaly. Nikdy jsem od něj neslyšela žádná vřelá slova, nepamatuji si, že by mě jako malou někdy pochoval, nikdy mě nepohladil.

S mamkou jsem měla hezký vztah, ta ale bohužel před šesti lety zemřela. Nicméně, co si pamatuji, nebyl otec nikdy nijak vřelý ani k ní, uměli se domluvit, co se provozních záležitostí v domácnosti týkalo, ale to bylo vše.

Já jsem po vysoké zůstala ještě několik let žít a pracovat ve městě. Situace se změnila, když se mi před třemi lety narodil syn. S jeho otcem jsme se dohodli, že spolu být nechceme, na Pavlíka mi sice přispívá, ale do výchovy se nezapojuje. Ještě před synovým narozením jsem se rozhodla, že se vrátím domů k otci. Pro děcko bude lepší vyrůstat v domě na menším městě, kde má alespoň dědu, než v pronajatém bytě na sídlišti, kde nikoho neznáme. Otec proti tomu nic nenamítal, pomohl mi dům přizpůsobit tak, abychom měli oba své soukromí, myslím, že je i docela rád, že není v domě úplně sám, ale najevo mi to samozřejmě nedal.

Nedávno se to ale mezi námi trochu vyhrotilo. Do Pavlíkovy výchovy se doposud nezapojoval, ale syn má teď období vzdoru a já volím spíše respektující výchovu. Když se začal vztekat kvůli hlouposti, nechala jsem ho. Když se uklidnil, chtěla jsem mu celou situaci vysvětlit, na to se ale otec dost nevybíravě začal vyjadřovat k tomu, jak se s malým patlám, že bych mu měla dát na zadek a bylo by. To já ale odmítám, to není můj styl výchovy. Od té doby jsou naše vztahy ještě chladnější.

Za tu dobu, co tu společně žijeme, se otec k malému chová jako ke mně – spíše chladně. A od chvíle našeho konfliktu je to ještě horší. Sice se sám nabídl, že Pavlíka klidně někdy pohlídá, abych si mohla něco vyřídit nebo výjimečně vyrazit někam za kulturou, ale žádné city mu nikdy najevo nedá.

Jenže čím je Pavlík starší, tím víc bude vnímat otcův chlad a já nechci, aby zažíval stejné pocity nejistoty jako já, natož aby ho otec třeba někdy fyzicky trestal. Navíc Pavlík má zatím dědu jako jediný mužský vzor a už vůbec si nepřeji, aby jeho chování vnímal jako běžné. Proto bych si chtěla s otcem promluvit a nějak taktně mu naznačit, aby byl alespoň k malému trochu vřelejší, aby ho někdy pochválil, pohladil nebo pochoval, aby se nebál před ním projevit city a hlavně aby na něj nikdy nevztáhl ruku. Jak to ale udělat, aby se ve svém chování nestáhl ještě víc do sebe nebo abych ho úplně neodradila?

Milá Žaneto,

je skvělé, že chcete pro svého syna zajistit vřelé prostředí a zároveň nechcete rozdílný pohled na výchovu, který by mohl být zdrojem konfliktu, jen tak přecházet a nechat kypět. Z vašeho popisu situace soudím, že je pro vás těžké s otcem mluvit o citových záležitostech a že to pro vás znamená vystoupení z komfortní zóny. Nicméně zkuste rozhovor o citových věcech vnímat jako jakýkoli jiný rozhovor. Píšete, že v provozních věcech se dohodnete, tak zkuste s otcem stejným způsobem probrat i to, co vás trápí ohledně jeho vztahu s vaším synem. Pokud to tak budete vnímat, měla byste se cítit jistější a nebýt z rozhovoru tak nervózní.

Určitě by bylo dobré zajistit si pro tento rozhovor klid a dostatek času, takže například dobu, až bude syn spát. Pokuste se otci jasně a stručně popsat, jak byste si přála, aby jeho vztah s vnukem vypadal, co vám v jeho chování vůči malému chybí. Popište mu svůj přístup k výchově a zkuste mu vysvětlit, proč jste právě tento druh výchovy zvolila. Nebojte se k nedávnému střetu ohledně způsobu výchovy vrátit, citlivě otci popište, jak celou věc vnímáte a jaký přístup byste potřebovala z jeho strany. Určitě nezapomeňte zmínit, že si ceníte toho, že vám se synem pomáhá a že tento rozhovor vedete právě proto, že chcete jeho vztah s vnukem posílit.

Až řeknete vše, co máte na srdci, dejte otci prostor k tomu, aby i on řekl, jestli je něco, co byste mohla udělat vy pro vztah dědečka a vnuka, případně ve vztahu mezi vámi dvěma. Když tomu bude atmosféra, ve které se rozhovor ponese, nakloněna, můžete zkusit zjistit, co se za otcovým chladem skrývá, třeba se tak posune i váš vztah k němu, možná se vám podaří mu více porozumět. Koneckonců už jste dospělá, sama jste rodič, tak už i vy máte zkušenosti, co se výchovy týče, a určitě se na mnoho věcí díváte jinak, než když jste byla jen dcera. Přeji, aby se vám podařilo vztah s otcem prohloubit nebo jeho postoje alespoň lépe pochopit.

Vztahy s rodiči mohou být všelijaké. Tento syn dal otce k soudu: Mám právo na luxusní školu a auto!