Článek
Život není vždy snadný a poměrně jednoduše se stane, že se ocitnete v nepříjemné a na první pohled neřešitelné situaci. Cesta ven ale existuje vždy a pomoci s ní mohou vztahoví mediátoři. Proto Denisa napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Milá paní mediátorko,
dovoluji si na vás obrátit s problémem, který ještě nenastal, ale jsem si téměř jistá, že pokud se na to dopředu nepřipravím, zcela určitě dříve nebo později nastane. Jsme mladá rodina – já, můj přítel a naše malá dcerka. Bydlíme v pronájmu v Praze, bohužel přítel pracoval v gastronomii a těsně před pandemií změnil místo, takže byl první, kdo po vypuknutí krize dostal výpověď. Měli jsme něco našetřeno a přítel se snažil hledat brigády, ale úspory již dochází a stálé zaměstnání se mu ještě najít nepodařilo. Já jsem ještě na mateřské, a jelikož se bojím toho, abychom nespadli do nějaké dluhové pasti, tak mě napadlo, že bychom se mohli nastěhovat k mým rodičům, kteří mají velký dům za Prahou. Respektive mi to rodiče i sami navrhli, protože ví, jak na tom jsme.
S přítelem jsem tuto možnost ještě neprobírala, protože se bojím, jestli by společné soužití dělalo dobrotu. Moje mamka je dost přísná a od začátku našeho vztahu má k mému partnerovi výhrady. Oba rodiče jsou workoholici, celý život zasvětili rodinné firmě, zásadní je pro ně to, kolik lidé vydělávají a materiální bezpečí obecně. Sice jsme se měli v dětství dobře, ale já vím, že to bylo na úkor rodinného života.
Právě proto jsem také s přítelem spokojená. On není žádný lenoch, ale rodina je pro něj priorita. Nikdy by neupřednostnil práci přede mnou a naší dcerkou, veškerý volný čas se vždy snažil trávit s námi a práci si také vybíral tak, aby s námi mohl být co nejvíce. Právě proto má teď problém si najít nové zaměstnání.
Mé rodiče Robin respektuje a váží si jich, nicméně cítí, že s ním má hlavně mamka problém. Jenže mamka soudí kvalitu člověka hlavně podle toho, kolik vydělá. A to je právě to, čeho se u společného soužití nejvíce obávám – bude do Robina šít, proč stále nemá práci, bude to zdroj hádek, sporů a nervozity.
Jenže jiné řešení asi neexistuje, proto se chci na věc alespoň dopředu připravit. Jak obě strany přimět, abychom si po měsíci nevjeli všichni do vlasů? Hlavně se bojím toho, že mamka i Robin budou své nespokojenosti valit na mě a já mezi nimi budu jako mezi mlýnskými kameny. Mám je samozřejmě ráda oba a každého z nich chápu, ale my to prostě s Robinem máme jinak než rodiče. Je vůbec možné se na takovou situaci nachystat a vyhnout se tak případnému konfliktu? A pokud ano, tak jak?
Vždycky pomůže, když si lidé promluví před tím, než konflikt nastaneFoto: Motortion Films, Shutterstock.com
Milá Deniso,
děkuji za váš dopis. Myslím, že kdyby více lidí uvažovalo tak empaticky jako vy, hned by se nám všem společně žilo lépe. Popsala jste svou situaci tak, že se z materiálních důvodů nejspíše budete muset s rodinou přestěhovat do domu vašich rodičů. Společného soužití se obáváte z důvodu rozdílného životního postoje vaší maminky a vašeho partnera, respektive vaší mladé rodiny.
Pro klidné společné soužití je moc důležitý vzájemný respekt a úcta, aby to mohlo fungovat, je ideální nastavit si pravidla dopředu. Určitě by bylo dobré, kdybyste se na těchto pravidlech domluvili a odsouhlasili si je všichni společně. Jednalo by se o takovou dohodu o společném soužití, která by měla obsahovat, co každý člen domácnosti potřebuje k tomu, aby mohl žít v klidu a společné harmonii. Je důležité, aby tato dohoda byla v pozitivním duchu, tedy informace, co si kdo přeje a ne to, co nechcete nebo nemáte rádi.
Společné vícegenerační soužití někdy není jednoduché, ale má i spoustu výhod, na ty je potřeba se zaměřit, když přijdou krize nebo pochybnosti. Pokud k sobě při nastavovaní pravidel soužití budete upřímní a podaří se vám i nadále jednat spolu s respektem, věřím, že společné soužití zvládnete.
Vztahy s rodiči bývají někdy náročné a vyjít ještě s těmi partnerovými může být pěkný oříšek. Jak to vidí chlap: Bojím se, že mě nechá, až pozná mou matku
