Článek
Život nám chystá různé překážky a trápení a bohužel ne pokaždé vyjde „dokud nás smrt nerozdělí“. A společné fungování po rozvodu může být složité, dokonce se může zdát i nemožné. Ale většinou stačí jen víc nadhledu. A ten mívají například vztahoví mediátoři. Proto Jarka napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Vážená paní mediátorko,
chtěla bych vás poprosit o radu v těžké situaci, v níž jsem se ocitla. S manželem jsme se rozvedli zhruba před pěti lety. Naše manželství už bylo totálně vyhořelé, každý jsme si žili po svém, děti už jsou velké, tak jsme se dohodli, že půjdeme každý svou cestou.
Já mám svůj život, mám spoustu koníčků, hodně přátel, konečně můžu dosyta cestovat, protože manžel byl pecivál a cestování odmítal. Tušila jsem, že má nějaké avantýry, a proto mě ani moc nepřekvapilo, když si pár měsíců po rozvodu našel novou přítelkyni.
Problém ovšem je, že bydlíme ve stejném domě, jedná se o velkou prvorepublikovou vilu, kde je několik bytových jednotek. Na tom jsme se domluvili hned od začátku, já mám byt v přízemí, exmanžel má horní část vily, v níž žije i s novou partnerkou. Několik let jsme takto fungovali dobře, já jsem opravdu hodně cestovala a měla jsem spoustu aktivit i po práci, takže jsem se domů vracela prakticky jen vyspat.
Čím jsem ale starší, tím víc času trávím doma. K tomu přišla různá omezení ohledně koronaviru, která mě v aktivitách zabrzdila. A navíc jsem nedávno podstoupila operaci a byla jsem několik týdnů doma pořád a tehdy jsem si uvědomila, jak jsem ve svém domě víc a víc utlačovaná.
Bývalý se znovu oženil a na stará kolena si pořídil dvě malé děti. A právě v době mé rekonvalescence jsem pocítila, jak je jejich rodina hlučná a nepořádná: všude je jich plno, všude se válejí dětské věci, kočárky, hračky, odrážedla… Je toho prostě moc. Nedávno jsem to už nevydržela a řekla jsem exmanželovi, jestli by se nemohli trochu krotit, hluk od nich je někdy opravdu k nevydržení a že si nemůžu ani nikoho pozvat na zahradu, protože to tam vypadá hrozně. On jen pokrčil rameny a řekl, že to zkusí doma nadhodit.
Od té doby se nic nezměnilo. Už je to několik týdnů a spíš je to horší a horší. A já teď přemýšlím, jak s tím naložit. Mám si zkusit znovu promluvit s ním, nebo mám raději zajít rovnou za jeho ženou? Nemáme nijak vřelý vztah, jen v rámci základní slušnosti – pozdravíme se, občas prohodíme pár vět o počasí a podobně. Pravda je, že bych nerada toto relativně klidné soužití nějak vyhrocovala. Ale musí být přece nějaká mez! Jak jim to mám podat, aby si nemysleli, že jsem jen zahořklá stárnoucí ženská a závidím jim jejich rodinné štěstí?
Já jsem v klidu, jsem naprosto spokojená se svým životem, jen mám náročné zaměstnání, pracuji s dětmi, takže hluku a zmatku mám za celý den dost a doma bych uvítala trochu víc klidu a pořádku. Děkuji předem za přečtení mého dotazu a budu se těšit na radu. Jarka (56)
Milá paní Jarko,
děkuji za váš dopis a předně bych chtěla ocenit, že si vážíte poklidného soužití a hledáte cestu, jak jej udržet. Obecně bych doporučila řešit situaci primárně s tím, koho se nejvíce týká, a hlavně s tím, kdo ji případně může nejvíce ovlivnit. Pokud je s dětmi především žena vašeho ex a je to ona, kdo má na starosti chod domácnosti, udržování pořádku a podobně, měla by to být ona, případně oba.
Až dojde k rozhovoru, určitě nezapomeňte zmínit, že si vážíte fungujícího soužití a nerada byste jej narušila. Poté jasně, slušně a s respektem sdělte druhé straně svá stanoviska a oblasti soužití, které byste potřebovala zlepšit. Tato přání si klidně připravte dopředu, abyste během rozhovoru měla jasno v tom, co má zaznít, a na nic jste nezapomněla. Pokuste se být co nejkonkrétnější a v ideálním případě rovnou navrhnout, jak by ke zlepšení mohlo dojít. Například: „Ráda bych si na zahradu občas pozvala návštěvu a k tomu bych potřebovala, aby dětské věci byly vždy uklizeny na jednom místě, třeba v tomto rohu.“ Nebo ohledně hluku můžete nastavit nějaký časový rámec, kdy vám trochu šrumce nevadí, ale kdy už potřebujete svůj klid.
Až sdělíte svá přání vy, zjistěte, zda něco nepotřebuje také druhá strana od vás. Tento vstřícný krok z vaší strany může u rodiny vašeho bývalého muže vyvolat větší vůli ke spolupráci. Moc vám přeji, aby se rozhovorem podařilo situaci zlepšit a mohla jste tak znovu nalézt harmonii domova.
Vycházet s novými či bývalými partnery a jejich polovičkami nebývá snadné. Kamarádit, nebo ignorovat? Jak vyjít s ex vašeho partnera?
