Článek
Život nám umí nachystat mnoho složitých situací, z nichž jako by nevede cesta ven. Nic ale není neřešitelné, jen musíte umět hledat cestu. A s tím mohou pomoci i mediátoři. Proto Kamila napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
dostala jsem se do svízelné životní situace a vůbec nevím, jak se mám k celé věci postavit, jen vím, že to nějak řešit musím. S manželem Petrem (41) žijeme velmi šťastně, nikdy jsme nemuseli řešit žádné vážné problémy, vždy jsme se nakonec na všem domluvili. První zásadní konflikt mezi námi nastal až teď.
Než jsem si Petra vzala, chodila jsem s jeho kamarádem Honzou (40). Ten vztah už byl přechozený, a když mezi mnou a Petrem přeskočila jiskra, nemohla jsem jinak. Navíc jsem po pár týdnech s Petrem zjistila, že jsem těhotná, což se zdálo jako neuvěřitelné, protože jsem měla diagnózu neplodnosti. Petr byl jednoznačně pro, abychom si dítě nechali, že ho pojme za své, i kdyby jeho krev nemělo, jedinou jeho podmínkou bylo, že si po narození necháme udělat test otcovství, abychom znali pravdu. Bohužel se ukázalo, že synovým biologickým otcem je opravdu Honza. Nicméně v rodném listě je uveden Petr a nikdo jiný než já a Petr o této skutečnosti neví.
Synovi bylo nedávno deset let a já jsem začala mít silný pocit, že mu musím říct, kdo je jeho skutečným otcem. Dlouho jsem si tuto otázku řešila jen sama v sobě, probírala jsem to z mnoha stran, ale vždy jsem dospěla ke stejnému názoru – syn i Honza mají právo vědět, jaká je pravda.
Když jsem to ale řekla Petrovi, strašně se naštval, řekl mi, že je to totální hloupost, vůbec nebyl schopný vyslechnout mé argumenty. Několik dní se mnou nemluvil, a když mluvit začal, tak už se k tomuto tématu nevrátil. Já ale cítím, že to visí ve vzduchu. Petr syna miluje a myslím, že se bojí, že o něj přijde, ale to absolutně není mým záměrem, jen si myslím, že pro správný vývoj synovy osobnosti a také z praktického hlediska (co kdyby se s námi s Petrem něco stalo?) je správné, aby syn znal svého biologického otce.
Rozhodnutí, zda se Honza se synem budou chtít vídat, nechám na nich. Než ale vůbec začnu situaci řešit, chci, abychom byli zajedno s Petrem. Jak si mám s manželem o celé situaci promluvit, když není ochoten mě vyslechnout? Poradíte mi, prosím, jak mluvit o tématu, které druhý nechce slyšet? Kamila (39)
Milá Kamilo,
velice si cením vaší důvěry a toho, že hledáte způsoby, jak situaci vyřešit co nejšetrněji. I když si to málo uvědomujeme a hodně lidí se konfliktům snaží vyhnout, jsou to právě konflikty, které nás na naší cestě a v našich vztazích posouvají dál. Náročné životní situace nám umožňují pročistit vzduch, postavit se svým strašákům a dovolím si tvrdit, že vždy vycházíme z konfliktních situací posíleni – minimálně o zkušenost, že jsme to alespoň zkusili, i když věc nedopadla podle našich představ.
Situace, kterou se chystáte řešit, je náročná a velmi citlivá, proto bude její řešení vyžadovat dostatek času, trpělivosti a empatie. Vy sama jste celou věc dlouho promýšlela, možná teď tento čas zase potřebuje Petr. Jako první krok by mohlo pomoci to, že mu řeknete, že i když cítíte, že situaci budete chtít řešit dál, zároveň chápete, že potřebuje čas, aby tuto informaci vstřebal, takže mu ho chcete dopřát a ať téma otevře sám, až se bude cítit připravený.
Až se k rozhovoru dostanete, určitě zdůrazněte, že ho nechcete ranit tím, že jej budete obcházet a že je pro vás nesmírně důležité, abyste byli zajedno nejdříve vy dva. Navrhněte řešení, jak by sdělení nové skutečnosti podle vás mělo probíhat – jestli se nejdříve sejdete s Honzou nebo to proberete se synem, kdy a jak informaci sdělíte – společně nebo pouze jeden z vás? Toto všechno jsou velice důležité kroky, které je potřeba dobře naplánovat.
Pak si samozřejmě vyslechněte Petrův pohled. Zeptejte se ho, co je pro něj na celé situaci nejvíce stresující a jak byste tento stres mohla zmírnit. Pokuste se najít společný průsečík ve vašich rozdílných pohledech na věc. Kdyby se ukázalo, že si s některými z těchto otázek nevíte rady nebo si nejste jistí, zkuste klidně vyhledat pomoc odborníka, například dětského psychologa, který by vám měl poradit, jak v takto citlivé situaci postupovat. Přeji, ať se vám podaří náročnou situaci co nejlépe zvládnout a oba s manželem zase najdete vnitřní klid.
Jedna věc je biologický rodič, druhá rodič, který miluje, i když ho s dítětem nepojí pokrevní pouto. Své o tom vědí i tito slavní a adoptovaní: Koho vychovali náhradní rodiče?
