Článek
Život není vždy lehký a neshody k němu bohužel patří. I když ale máte pocit, že kompromis či řešení složité situace neexistuje, nebývá to tak. Pomoci umí například mediátoři. I proto Blanka napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
mám před sebou důležitý rozhovor se strýcem a dočetla jsem se, že se kromě řešení konfliktů specializujete také na vyjednávání a uzavírání dohod. To je přesně to, co budu brzo potřebovat.
Od malička miluji jedno místo, a tím je naše chalupa. Vybudovali ji moji prarodiče, zde se poznali, prožili celý život a já tam od dětství trávila všechny prázdniny. I později v dospělosti jsem se tam vracela, zejména ve chvílích, kdy mi nebylo úplně dobře. Věřím totiž, že toto místo – kromě toho, že zde má naše rodina kořeny, je i léčivé. Teď, když už mám vlastní děti, na chalupu jezdím se svou rodinou a neumím si představit, že bychom neměli kam z městského bytu vyjet. Toto vše rozvádím, abyste pochopila, proč je pro mě to místo tak výjimečné a důležité.
Dědeček bohužel před pár lety zemřel a babička již také není nejmladší, a i když chalupu miluje, tak už zde nemůže být celý rok. Ještě za dědova života si pořídili i byt ve městě. Po dědově smrti začala babička na chalupu dojíždět už jen na pár dní. Aby chalupa nezpustla, rozhodla se ji napsat na mě a na svého syna, mého strýce – i ona ví, že oba dva máme k chalupě hodně blízko.
Já se ale již delší dobu obávám jedné věci – strýcovy partnerky. Je to hrozná ženská, přesně jak se říká, že ti nejhodnější chlapi přitahují ty největší potvory. Strýc byl starý mládenec, se současnou ženou se potkal až někdy po padesátce, ona byla rozvedená a měla dospělé děti z předchozího manželství. Nedávno jsme se se strýcem na chalupě sešli, plánovali jsme nějaké rekonstrukce a on se jen tak mimo řeč zmínil, jestli má cenu investovat do starého baráku, ve kterém nikdo trvale nežije. A já se teď začínám bát, jak ceny nemovitostí letí nahoru, tak že bude manželka strýce tlačit, abychom chalupu prodali. A to v žádném případě nechci.
Již máme hypotéku na naše bydlení. Další úvěr, abychom mohli strýce vyplatit, bychom neutáhli. Budu se s ním tedy muset nějak domluvit. Problém je v tom, že strýc si myslí, že jeho žena je zlatíčko a nedá na ni dopustit. Jak s ním tedy mám vést rozhovor, abych se ho nedotkla nebo ho nějak nenaštvala, protože jeho ženě nevěřím ani nos mezi očima, ale zároveň ho přesvědčila, že prodej naší milované chalupy přece nemůže dopustit? Jsem přesvědčená, že mi strýc nic nepodepíše, takže žádná písemná dohoda nepřichází v úvahu, ale zároveň věřím, že i když je svou ženou hodně ovlivnitelný, tak slovo, které dá, dodrží.
Milá Blanko,
děkuji za váš dopis a důvěru v mé vyjednávací schopnosti a zkušenosti. Z vašeho popisu je zřejmé, že máte k chalupě velice silné pouto, záleží Vám na tom, aby zůstala v rodině a se strýcem se chcete domluvit dříve, než dojde k nějakým případným neshodám. To je velice rozumné.
Co se rozhovoru vedoucímu k dohodě týče, je důležité, abyste při něm zdůraznila to, co vás v přístupu k chalupě se strýcem spojuje. Promyslete si tedy dopředu, co máte se strýcem v tomto směru společného. Pokud se strýce nechcete nijak dotknout, doporučuji témata, která by mohla mezi vámi vyvolat neshody, při rozhovoru o budoucnosti chalupy nezmiňovat, případně jen co nejvíce pragmaticky a bez zbytečných emocí. Aby mohla být dohoda oboustranně dodržena, je také dobré, připravit se již dopředu na různé eventuality, které mohou v budoucnu nastat, při rozhovoru je také rovnou zmínit a pokusit se dopředu dohodnout i o nich.
Přeji vám, aby se podařilo se strýcem najít dohodu, která bude vyhovující pro Vás pro oba.
Získat něco po příbuzných může být opravdu často spíše zdroj starostí než radostí. Může z toho být i pořádná Hádka o dědictví a rodinné tajemství
