Článek
Zkratka MMA je odvozená od anglického spojení Mixed Martial Arts (smíšená bojová umění). Tenhle plnokontaktní sport rozhodně není pro slabé povahy. Povolené jsou kopy, údery, páky i škrcení a bojuje se vestoje i na zemi. Proto vás možná překvapí, že se takové disciplíně věnuje půvabná dlouhovláska. Tu budete také moci vidět v seriálu Blbej den na TeleviziSeznam, kde účinkují i další hvězdy bojových sportů, jako Karlos Vémola, André Reinders nebo Jiří Žák.
Jak na vás reagují muži, když zjistí, že jste profesionální bojovnice?
Pokud neznají mou sportovní historii, jsou obvykle velmi překvapení. Asi na mně není moc poznat, že bych se třískala v kleci, protože když se někde svléknu do tílka a obnažím ruce, ptají se, jestli dělám aerobik nebo pole dance. Velmi často se také setkávám s hláškou typu: „Cože, ty děláš MMA? To abych se tě bál naštvat, nebo mi jednu třískneš!“
Předpokládám, že na takovou hlášku vás asi žádný chlap nesbalí…
I když to myslí dobře a chce si tím třeba naklonit mou přízeň, na mě to funguje jako antimagnet. Vždyť jaká žena by vedle sebe chtěla mít muže, který se ji bojí naštvat? Co se týče partnerských vztahů, potřebuju, aby se ze mě ten chlap neposadil na zadek, slušně řečeno.
Sandra Mašková si původně myslela, že kickbox a MMA skloubí dohromady. Časem přišla na to, že to nepůjdeFoto: Archiv Sandry Maškové
Tak to bude muset být asi také drsný zápasník. I když se MMA věnujete v podstatě chvíli, máte za sebou kariéru úspěšné kickboxerky. Proč bojové sporty, jak vás to napadlo?
Napadlo mě to, když jsem se učila na maturitu a polední sluníčko mi pálilo do šišky. Tehdy jsem všeobecně měla jakousi touhu dělat něco ojedinělého, co nedělá každý. Kickbox mi přišel zajímavý natolik, aby moje choutky uspokojil.
A co rodiče, ti byli vaší volbou také uspokojení?
Rodiče byli úžasný. Když jsem tehdy přišla z první hodiny kickboxu v Tiger Teamu, kde jsem mimochodem dodnes, tatínek mi dal peníze a řekl, ať si ten cvičební program jdu zaplatit.
To je super. Fandí vám dodnes?
Fandili mi vždycky, ale s přibývající tvrdostí na disciplínách se o mě začali víc a víc bát. Co se týče MMA, tak už moc nechtějí vidět, jak se jejich princezna bije v kleci.
Na rozdíl od kickboxu bojují zápasnice MMA i na zemi Foto: Archiv Sandry Maškové
Asi se jim nelze divit, zápasy jsou opravdu drsné. Prý vám vadí bolest. To jste si nevybrala zrovna ideální sport…
K tomu, že mám problém přijímat bolest, jsem se dostala zhruba před dvěma lety, kdy jsem se začala zabývat sebezkoumáním. Do té doby byla tato informace zahrabaná v nevědomí. Během zápasu ale bolest necítím, protože je přebitá adrenalinem. Takže ve finále jde o naprosto iracionální strach z něčeho, co ve skutečnosti není tak velké.
Ale po zápase se bolest stejně dostaví, zvlášť když si odnesete třeba tržnou ránu. Určitě jste už měla ošklivé zranění, ne?
Občas se nějaký ten úraz objeví. Řekla bych ale, že se mi zatím nestalo nic extra dramatického. Mým největším zraněním byla otevřená vykloubenina na palci u nohy. Můžu říct, že vidět vlastní obnaženou kost je docela humáč. Zlomený nos pak ani nestojí za zmínku.
Teď se mi udělalo trošku nevolno. Že se vůbec ptám. Přeskočíme raději na jiné téma. V kickboxu jste si vedla fantasticky. Co považujete za svůj největší úspěch?
Rozhodně vítězství na Světových hrách 2017 – jsou brané jako olympiáda pro neolympijské sporty.
V roce 2017 vyhrála Sandra Mašková Světové hry v kickboxuFoto: Archiv Sandry Maškové
Měla jste skvěle našlápnuto, proč jste se rozhodla přesedlat na MMA?
Spolu s úspěchem na Světových hrách přišla nabídka na zápasení v MMA. Řekli mi tehdy něco jako: „Sandro, vyhrála jsi Světové hry, to je super. Ale kickbox nikoho nezajímá, a jestli se sportem chceš živit, je třeba se posunout dál, protože za týden už o tobě nebude nikdo vědět. Teď jsi chytla vlnu zájmu, je třeba se na ní udržet.“ Vzala jsem to tedy jako výzvu a přibrala o něco tvrdší disciplínu.
Dá se tedy říct, že je MMA pro diváky daleko atraktivnější, a tím pádem i finančně zajímavější pro vás jakožto zápasnici?
Díky prudce narůstajícímu zájmu o MMA se dá předpokládat snadnější navázání sponzorské spolupráce. Musím tedy přiznat, že jsem se domnívala, že to půjde lépe. Zápasení mě zatím neuživí a musím se hodně otáčet, abych měla dostatek finančních prostředků na přípravu.
Jak se otáčíte, co vás živí?
Funguju jako trenér, vedu především privátní lekce. Teď v listopadu bude můj trenér Lukáš Blažek otevírat gym v Poděbradech, tam už budu působit i na skupinových lekcích.
Na Sandřiných stránkách si můžete přečíst příběh o tom, jak si vedla v bojovnické reality show v Jižní AfriceFoto: Michal Ber†nek
Váš program je vážně dost nabitý, obzvlášť letos. Na jaře jste se zúčastnila jako jediná Češka světové reality show The Fighter. Jak dlouho jste v Jihoafrické republice byla a co tam pro vás bylo nejtěžší?
V JAR jsem byla skoro dva měsíce. Byl to pro mě dost očistec, jela jsem tam primárně proto, abych se konfrontovala se svými strachy. V tu dobu jsem měla strach mluvit anglicky, být odříznutá od rodiny a přátel, vržena do cizího prostředí a zápasit bez svých trenérů. Zvládla jsem to všechno, přežila jsem.
Na kolikátém místě jste se umístila?
V Africe jsem vypadla ze soutěže hned první zápas, přičemž hodnocení rozhodčích bylo dost diskutabilní. Celou africkou story jsem sepsala na svých stránkách pod názvem Mise: Ulovit medojeda.
Medojed je vaše přezdívka. Čím jste si ji vysloužila?
Získala jsem ji na Světových hrách, kdy jsem vyjádřila sympatie vůči tomuto obdivuhodnému tvorovi. Prý mám všechno stejně u p*dele jako on. Svým způsobem je to takový můj vzor. Pro plné pochopení bych doporučila zhlédnout video „Medojedovi je to u p*dele“.
Do role dámy v elegantních šatech a lodičkách je Sandra většinou vtažena společenskými událostmi, když se nehodí, aby přišla v teplákáchFoto: Petr Mamula
Večer se na to mrknu. Afrikou vaše letošní účast v bojovnických reality show nekončí. V rámci Oktagon Výzvy jste si srovnala bilanci, která byla donedávna 1:3. Jak jste se cítila po vyhraných zápasech?
První zápas v Oktagon Výzvě byl pro mě stěžejní a zlomový v kariéře. Byl to pro mě boj o přežití. Mašková buď–anebo. Jsem ráda, že dopadl vítězně a že mi to ukázalo směr: ještě v tom sportu chvíli pobudeš. Po druhém, semifinálovém zápase se mi podařilo srovnat bilanci. Nyní jsem tedy na 3:3 a čeká mě finále. Jak jsem se cítila? No úžasně. Jako by ze mě spadl obrovskej balvan.
Má Medojed šanci na vítězství?
Medojed má šanci na všechno, co si umane a co doopravdy chce. V tomto o něm nepochybuji.
Ve Výzvě proti sobě nastoupily čtyři zápasnice ze Slovenska a čtyři z České republiky. Český tým měl na starosti Karlos Terminátor Vémola. Jaký je jako trenér?
Neskutečně tvrdej. Musela jsem se hodně kousnout, abych jeho přístup ustála, protože co si budem, já žádnej tvrďák nejsem. Trénovat Maškovou je proto v uvozovkách opravdu výhra a vyžaduje to dost specifickou práci. Můj osobní trenér Lukáš Blažek ji zvládá excelentně.
Sandřina přezdívka je Medojed. Tuhle podivuhodnou šelmu má dokonce i vytetovanouFoto: Petr Mamula
Mohla byste to popsat konkrétněji?
Jasně, říká mi například: „Sandříku, jak se máš, vyspala ses dobře? Tobě to dneska tak moc sluší!“
Zkrátka gentleman. Karlos je asi trochu drsnější…
Říkám o něm, že žije v zápasnickém tunelu. K jeho vytyčenému cíli, tedy další výhře, vede jen jedna přímá cesta a nikde není možnost odbočit. Do toho tunelu se vejde jen to, co ho dovede k výhře. Moc se mi líbí, jak svoji roli zápasníka hraje. V tomhle mu nemůže nikdo konkurovat. Jako trenér je tvrdej a přísnej, ale jen proto, že přesně takovej je sám k sobě. Za tohle má můj obdiv.
Už jste někdy přemýšlela, že s kariérou zápasnice skončíte?
Ano, hodněkrát. A stejně tak jsem se zaplétala do myšlenek typu: Proč já to sakra dělám? Bolí to, akorát do toho leju peníze a nemám v sobě žádnou agresivitu, která by mě v zápasech táhla dopředu. Prostě to zmizelo. Pak jsem se dopracovala k tomu, že zápasení je pro mě výstup z komfortní zóny a každé přiblížení k hranici nekomfortu beru jako zpevňující proces.
Sandřiným trenérem v reality show je známý zápasník Karlos Terminátor Vémola (34) – úplně vpravoFoto: Archiv Sandry Maškové
To máte krásně nastavené. Čím byste byla, kdybyste nebyla bojovnice?
Už je to déle, co jsem zjistila, že se lidé po interakci se mnou cítí lépe. Během mojí cesty sebezkoumání jsem pochopila, že mám v sobě určitý potenciál. V současné době procházím terapeutickým výcvikem. Už teď vím, že toto bude moje další cesta.
Budete tedy pomáhat ostatním v nelehkém období. I vy máte jedno takové za sebou. Na střední škole jste si prošla šikanou. Proč se stala terčem útoků taková krásná a inteligentní holka?
Řekla bych, že moje chování neodpovídalo nějakým normám, které jsou v kolektivech očekávané. Vyčnívala jsem, byla jsem jiná, možná „ta divná“. Asi nejsem schopná najít konkrétní důvod, ale všeobecně se jinakost v kolektivech trestá velmi přísně. Setkávám se s tím celkem často, kdy „ti jiní“ bývají terčem, a musím říct, že s nimi docela soucítím. Já jsem se naučila s kolektivem víceméně splynout, kdy navolím vhodnou masku, která odpovídá daným očekáváním, a tím zapadnu mezi ostatní.
Přeju vám abyste mohla tu masku co nejdříve shodit. Prozradíte nám ještě své plány do budoucna?
Moje plány jsou jít takovou cestou, kterou mě povede moje duše.
