Článek
Je to nikdy nekončící hra. Žáci vymýšlejí co nejlepší finty a schovávačky, a pedagogové po nich slídí a snaží se je odhalit. Na internetových blozích a diskusních fórech si děti vyměňují nápady i detailní návody na výrobu pomůcek: třeba miniaturní knížečku plnou informací, která se dá schovat do dlaně. Člověka musí napadnout: než tohle dají dohromady, to by se to naučily třikrát!
Kdo si je vyrábí? Flákači ne
„Vytváření taháků je projev lenosti, ale také snahy pojistit si výsledek,“ myslí si psycholožka Michaela Šedivá z pražské pedagogicko-psychologické poradny. „Dělají si je děti, které jsou ochotné dobré známce věnovat určitý čas, ale učení je nebaví. A někdy také děti úzkostné, které je mají jen tak pro jistotu. Ačkoli se látku naučí, mají strach, že si v kritické chvíli něco nevybaví.“ Úplní flákači? Ti se s taháky většinou neobtěžují a spoléhají spíš na to, že něco opíšou od souseda.
Ne každé dítě učení baví. Ale výroba taháku je aspoň na chvilku k učení přikováFoto: thinkstock
Pitný režim se vyplatí 2x!
Některé fígle se nezměnily od školní docházky rodičů, třeba vzorečky napsané na dlaních, na stehnech pod sukní nebo lístečky poschovávané v oblečení. Dlouhodobým hitem je využití PET lahví s vodou, které ve většině škol smějí mít žáci při hodině na lavici. Text se napíše na etiketu zevnitř a ta se znovu přilepí. Z druhé strany je tahák výborně čitelný, voda písmo dokonce mírně zvětšuje.
„V naší třídě jsme mívali tahák trojmo,“ vzpomíná na základní školu gymnazistka Anička. „Před písemkou učitelka pohrozila pětkou, tak jsme jí taháky dobrovolně odevzdali. Někdy jí to přišlo podezřelé – tak jsme to jako vzdali a dali jí ty druhé. No, a ty třetí nám zůstaly na písemku...“
Za některé je i pochválím
„Před testem většinou projdu třídou a obhlédnu situaci. Pokud nějaký tahák uvidím, tak provinilci řeknu, ať si to schová do tašky nebo smaže,“ říká Zuzana Dostálová, učitelka ZŠ z Prahy 4. „Některé taháky dají opravdu dost práce, tak za ně dítě i pochválím. Pokud je písemka v plném proudu a já někoho nachytám, tak dostane vynadáno a tahák mu roztrhám. A pokud je to v té hodině podruhé, tak dostane za pět – ale to jsem udělala za dvacet let ve školství snad jen třikrát.“
Opravdoví flinkové opisujíFoto: thinkstock
A které skrýše jsou mezi pedagogy nejpopulárnější? „Klasika jsou taháky v mobilu,“ usmívá se učitelka. „Pak v penálu pod rozvrhem, v žákovské pod průsvitnými deskami, na židli mezi nohama, vložený v dějepisném atlasu nebo napsaný tužkou na stole.“
Tahák jako projev tvořivosti?
K vytvoření taháku většinou nestačí jen stáhnout látku z internetu, zmenšit a vytisknout. Místa je málo, a tak je nutné vytřídit nejpodstatnější informace, případně konkrétní problém, se kterým má dítě potíže (třeba psaní s a z). Nevede takový tvořivý proces k osvojení látky lépe než pasivní omílání z učebnice? „Někdy možná ano. V každém případě je to ale podvod,“ upozorňuje Michaela Šedivá. „Když projde – a projde určitě často –, vede dítě ke zkušenosti, že jsou věci, které můžu v životě získat zadarmo – a navíc obelháním druhého.“
A kam jste je schovávali vy? Nebo jste byli opravdu tak vzorní? Napište nám v diskusi pod článkem, co si o používání taháků myslíte!
