Kráska bez rukou. S pomocí nohou zvládá i hru na cello

Své biologické rodiče Inga Petry (20) nikdy nepoznala. „Nevím o nich vůbec nic, ale myslím, že mě odložili právě kvůli mému hendikepu a tomu, jak v Rusku k postiženým dětem přistupují. Stigma, které jsem představovala, pro ně asi bylo neúnosné. Ale upřímně, adopce pro mě byla určitě lepší,“ tvrdí mladá žena, která studuje práva.

Které celebrity adoptovaly děti?

Když bylo Inze 2,5 roku, ujali se jí účetní Daniel (46) a jeho žena, hudebnice Jennifer (47). Holčičku ze Sibiře si odvezli do USA a vychovali ji s láskou a hlavně tak, aby ji její hendikep nikdy v ničem nebrzdil. „Naučili mě, že nejsou žádné výmluvy. Mohla bych celý život plakat nad tím, že nemám ruce, ale já jsem se s jejich pomocí rozhodla přes to přenést,“ říká Inga.

Je si sice vědoma, že to má často o něco těžší než zdraví lidé, ale rozhodně si nestěžuje. Zvládá totiž naprosto vše – bez pomoci, a dokonce i bez protéz. „Protézy jsem samozřejmě dostala, ale nenosím je. Je pro mě pohodlnější a snazší fungovat bez nich. Vše zvládám s pomocí nohou,“ vysvětluje.

S čím se musejí vyrovnat lidé po amputaci?

Nohama opravdu dokáže cokoli. Vaří, jí (a to i hůlkami), zvládá make-up včetně úpravy řas a nanášení řasenky. „A protože moje máma je hudebnice a kantorka, naučila mě pomocí nohou hrát i na cello,“ právem se chlubí mladá žena.

Hendikep ji neomezuje ani v milostném životě: už rok a půl žije s přítelem Josephem (22). „Když si náhodou s něčím nevím rady, mám samozřejmě jeho a také spoustu dobrých kamarádů,“ dodává Inga.

Jediné, co ji občas trápí, jsou vzkazy, které jí lidé posílají přes sociální sítě. „Píšou mi třeba, že na to, že nemám ruce, jsem moc hezká. Má to asi být kompliment, ale není to kompliment,“ říká Inga. Zároveň přiznává, že ji láká svět modelingu a uvítala by, kdyby jeho součástí byli i lidé s hendikepem. „Určitě by bylo zajímavé, kdyby se v modelingu a vůbec v módním průmyslu objevovaly i ženy, které jsou jiné. Nemyslíte?“ říká Inga.

Přání splněno: Ženy s postižením už modelkami dávno jsou.

V životě se můžete buď vzdát, nebo se nepříjemnostem postavit. Tak jako tihle (ne)obyčejní hrdinové: Jak se dá čelit krutému osudu? Bez rukou se můžete stát i taxikářem!