Krása z první republiky: Stačilo pár úprav a rodinný domek slouží skvěle!

Dům v pražských Vokovicích pocházející z období první republiky nadchl architekta Marka Pavlase hned při první návštěvě. V té době ještě vůbec nevěděl, že v něm jednou bude bydlet, ale hezky se mu o tom snilo a nakonec se to stalo skutečností.

„Líbilo se mi, že je skromný svými rozměry, v podstatě je maličký a zároveň příjemně uchopitelný a přehledný. Postavili ho rodiče bývalé majitelky, která v něm prožila téměř celý život. Bylo vidět, že k domu měla vztah a respekt, v mnoha ohledech byl stále v původním stavu. A navíc jsme na půdě našli spoustu pečlivě uchovaných pokladů,“ popisuje architekt a zároveň majitel.

Dalším velkým plusem je samotná lokalita: „Je to trochu jako vesnice v Praze, navíc se spoustou zeleně a stanicí metra za rohem. Co víc si přát? Rekonstrukci jsem sice musel od prvních skic až po realizaci vtěsnat mezi práci, která mě živí, což nebylo vždy úplně snadné, ale nakonec se nám to podařilo dotáhnout do konce. Zpětně mě těší, že bych většinu věcí udělal i dnes stejně.“

Užitná plocha dvoupodlažního domku je 110 metrů čtverečních, patří k němu i příjemná zahrádka, podzemní garáž a sklep. „Chtěli jsme respektovat původní charakter domu a ne ho jakkoli nafukovat přístavbami, které by mu akorát uškodily,“ dodává k tomu architekt. Dnešní požadavky na bydlení se však od těch prvorepublikových poměrně liší, proto bylo přece jen potřeba udělat pár změn.

Majitelé si zejména přáli propojit obývací pokoj s kuchyní (a tu pak dále se zahradou), což je dnes již standard, ale dříve tomu tak nebylo. Další věcí, kterou řešili, byla chybějící koupelna v patře. S tou to ale nebylo tak jednoduché, protože zároveň nechtěli nějak zásadně zmenšovat stávající ložnice. „Koupelna je proto řešena spíše jako WC s ‚průchozí‘ sprchou v prostoru dřívějších schodů na půdu. Na tu nyní chodíme po výklopných schůdcích,“ vysvětluje komplikovanou, ale důmyslnou přestavbu Marek Pavlas.

Z hlediska prostoru pak bylo podle architektových slov nejkomplikovanější zachovat zádveří a oddělit ho od přístupu do pracovny a koupelny, aby se do ní nechodilo takzvaně „přes rohožku“, tedy kolem špinavých bot. To vyřešila skleněná posuvná stěna, která prostor opticky nedělí.

V přízemí je pak zmíněný obytný prostor, tedy obývací pokoj spojený s kuchyní a jídelním koutem, ve kterém zaujme i barevně vymalovaná stěna – k práci na ní si Marek Pavlas připravil zejména potřebné barvy, ale také lahev vína, aby se s manželkou do díla nebáli kreativně pustit.

V patře je kromě nové koupelny i ložnice rodičů a dětský pokoj, jehož podoba se teprve ladí, protože počet dětí se ustálil relativně nedávno. V ložnici je pak i praktická skříň, která klame tělem. Působí totiž jako mělká skříňka, ale je vestavěná do niky, takže po otevření zjistíte, že se v ní skrývá malá šatna.

Z původních hodnotných architektonických detailů se snažili zachovat zejména částečně dochovaná původní okna, dveře a kliky, bez úprav pak nechali i původní schodiště včetně zábradlí. A poklady z půdy zmíněné na začátku textu? Téměř pietně zabalená tu byla svítidla z období první republiky, která v domě samozřejmě rozvěsili.

Ing. arch. Marek Pavlas, Ph.D., vystudoval Fakultu architektury ČVUT, obor architektura a urbanismus, absolvoval také stáž na francouzské École nationale supérieure d'architecture de Paris la Villette. Od roku 2013 má vlastní ateliér, v němž nabízí architektonické projekty ve všech stupních projektové dokumentace, projekty interiérů, rodinných domů a občanských staveb. Zaměřuje se mimo jiné na dřevěnou architekturu, dřevostavby a budovy směřující k trvale udržitelnému rozvoji. Mimo samostatnou praxi také vyučuje na FA ČVUT. Více na mp-archi.cz.

Co říkáte na rekonstrukci domku? A jak se vám líbí využití původních prvků?